Radek Vondráček FOTO: ČTK/Roman Vondrous
FOTO: ČTK/Roman Vondrous
NÁZOR / Na schůzi sněmovny s tématem „bezpečnostní hrozby pro Českou republiku“ poslanci a poslankyně ANO předvedli, že bezpečnostní hrozbou není jen jejich pán a majitel Andrej Babiš, ale zřejmě celé ANO. Když je nějaký politický útvar složený z lidí, kteří vynikají především myšlenkovou nedostatečností a loajalitou k vůdci, neslibuje to nic dobrého.
Sotva začalo astronomické jaro, probudil se ze zimního spánku i poslanec Radek Vondráček. Přihlásil se o slovo po řeči ministra Martina Dvořáka a vystřihl reprezentativní výkon.
„Pane kolego, vy tak bráníte ta svobodná média, až jste zavedli cenzuru, a už vám to řekl i soud!“ zvolal hned na úvod Vondráček. Poznámka ve stenoprotokolu uvádí, že následoval „smích a potlesk poslanců ANO 2011“.
Proud Vondráčkových „myšlenek“ pak pokračoval.
„Vy tady chcete po opozici, aby vám podpořila nějaké usnesení, a včera jste strávili celý den tím, že jste tady na nás plivali, řešili jste Antibabiše, teď zase vytahujete StB? Proč bychom vám vůbec někdy něco měli takhle schvalovat? A do čeho nás chcete zase vmanipulovat, s tím usnesením a s tím, co tady říkáte? Já bych vás chtěl poprosit, abyste si tu českou liberálně demokratickou republiku, tu vaši ČLDR, už opravdu strčili někam!“ (Opět „smích a potlesk poslanců ANO 2011“.) „Nechte ty lidi, ať si myslí, co chtějí, ať říkají, co chtějí. Oni si s tím poradí. Nemusíme si každého půlroku dávat nové usnesení o tom, jak směřujeme prozápadně, jak jsme všichni uvědomělí, jak máme všichni stejný a jeden správný názor. A o ničem jiném tahle schůze není.“
Vondráček už zjevně také propadl okamurizaci své strany a přijal rétoriku extremistických antisystémových sil. Tam rádi mluví o cenzuře, umlčování, „jediném správném názoru“ a dělají ze sebe disidenty nové doby. Věcně to ale pan poslanec popletl.
Došlo k tomu, že Městský soud v Praze rozhodl, že poskytovatel internetového připojení, společnost T-Mobile, podle něj zablokoval nezákonně dezinformační stránky AC24.cz. Tahle stoka, která je klasický případ hybridní proruské propagandy, žaluje ovšem T-Mobile, nikoli českou vládu. Společnost reagovala na dokument, který vydali ministři tři dny po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu, 25. února 2022, a jmenuje se Usnesení o hybridním působení proti zájmům České republiky a jejím partnerům.
Tam se píše: „Informace jsou jednou z nejúčinnějších zbraní a nelze rezignovaně přihlížet, jak jsou tyto zbraně vůči našim občanům používány. (…) Vláda České republiky vyzývá oprávněné osoby a osoby disponující technickými možnostmi, aby šíření cílených lží a dezinformací nepřihlížely. Jedná se o informační válku, ve které musíme být odvážní a důsledně využít veškeré možnosti k tomu, abychom ji neprohráli.“
Ani vláda, ani ministr Dvořák nemohou nic vypnout a výzva byla úplně v pořádku. Mluvčí T-Mobilu Patricie Šedivá pro Seznam Zprávy sdělila, že do skončení sporu nemůže věc komentovat, protože „městský soud celou záležitost vrátil k dalšímu řízení zpět na první instanci, řízení tedy dál běží“. V jeho průběhu se tedy společnost nebude vyjadřovat.
Jemně řečeno, soud snad přijatelně vysvětlí, proč podle něj „poskytovatel internetového připojení porušil zákon o svobodném přístupu k informacím“. K blokování dezinformačních a proruských médií se přistoupilo i v dalších evropských zemích. Videoserver YouTube například 1. března 2022 v Evropě zablokoval kanály spojené s ruskou státní televizí RT a s ruským webem Sputnik. Ještě letos v lednu soudy rozhodly, že dočasná blokace dezinformačních webů po zahájení ruské invaze na Ukrajině byla v pořádku. Spor se zřejmě ještě potáhne. Někteří dezinformátoři ostatně hned po zablokování přešli na jiné stránky, aby mohli ve lhaní nerušeně pokračovat a jejich publikum o vytouženou dávku kremelských lží nepřišlo. S podivem spíše je, že tyto subjekty v činnosti vesele pokračují, ačkoliv šíří obsah, kde se popírá nebo omlouvá páchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, což je nezákonné. Postoj našich úřadů k dezinformacím se nedá nazvat jinak než jako impotentní.
Tolik k věci samé. Zajímavé ale je, jak Vondráček spílá liberální demokracii, kterou si prý máme „strčit někam“. Od činovníka ANO to nepřekvapuje, ovšem soudný člověk by nic takového nevypustil z pusy. Andrej Babiš má s liberální demokracií zjevně problém. Nadšeně se druží s putinovskými kolaboranty Robertem Ficem a Viktorem Orbánem, kteří kromě poklonkování Moskvě ještě dusí demokracii ve vlastních zemích. To je ta „demokracie bez přívlastku“ pošilhávající k Rusku a Číně, která je, jak je vidět v Maďarsku a na Slovensku, spojená i s mocným přidušením nezávislých médií. Jak si svobodu slova anonisté představují, je dost patrné z toho, jaké podivné osoby vysílali do mediálních rad.
Své představy o právu nám Babišova vláda předvedla za pandemie covidu, kdy občanům dokonce zakázala vycestovat ze země. I lidé jen zběžně znalí práva museli vládě připomenout, že je to naprosto protiústavní, protože občan má právo opustit svoji zemi a zase se do ní vrátit.
Radek Vondráček je znám různými povedenými kousky a už od něj nic jiného ani nečekáme. Že po jeho nehorázných výlevech zaznívá „smích a potlesk“ v řadách zákonodárců ANO, jen ukazuje, do jaké personální bídy se politická divize Agrofertu už propadla.
