Libor Vondráček FOTO: Wikimedia, CC BY 3.0
FOTO: Wikimedia, CC BY 3.0
KOMENTÁŘ / Babišův koaliční poslanec a šéf Svobodných Libor Vondráček se před startem olympiády rozhodl veřejnosti sdělit, že ho mrzí „diskriminace Rusů a Bělorusů“. Ano, v době, kdy Rusko třetím rokem vede brutální válku proti Ukrajině, se tu řeší, že ruští sportovci nemohou soutěžit.
„…mrzí, že jim opět není dovoleno zvítězit v klání VŠECH nejlepších sportovců… dnes bude kazit lesk medailí zase diskriminace Bělorusů a Rusů,“ rozohnil se na svém účtu na síti X Vondráček, který do parlamentu proklouznul v rámci nepřiznané podvodné Okamurovy koalice.
Opravdu bude kazit neúčast sportovců ze země, která vraždí své sousedy, lesk medailí? Zkusme v této souvislosti mluvit o jiném „lesku“. Třeba o lesku rakví ukrajinských sportovců. K březnu 2025 jich Rusové povraždili 591, sportovců i trenérů. Někteří padli na frontě, jiní se stali obětí úmyslného a barbarského bombardování civilních cílů. Spousta dalších přišla o zdraví, další o kariéru, o budoucnost, a to nejen jako sportovci, ale jako „obyčejní lidé“.
Nemluvě o miliardových škodách na sportovních stadionech či vybavení ukrajinských sportovních klubů rozmetaných ruskými dělostřeleckými granáty, raketami či drony.
Do toho tady Vondráček kňučí, že Rusové nemohou na olympiádu?
Poslanec ODS, který sám býval skvělým skokanem na lyžích a reprezentantem, Jakub Janda to vystihl bez příkras: „Ne, pane poslanče, Rusové na olympiádě nehrají kvůli tomu, že by je někdo diskriminoval, ale protože na Ukrajině vraždí lidi.“
Přesně tak. Tohle není kulturní válka ani ideologický boj. Tohle je důsledek agrese. A mimochodem i historická norma. Po světových válkách byly agresorské státy z her vyloučeny také. Jinými slovy: kdo rozpoutá agresi, nemůže čekat, že bude současně defilovat na sportovních slavnostech míru.
To, že Rusové nepřestanou provokovat, ukázal i zápas českých hokejistek s USA. Přímo u české střídačky se v průběhu utkání objevila ruská vlajka. Ne od začátku, někdo ji tam umístil dodatečně. Symbolicky nad průchod, kterým hráčky chodí do šaten. To se Češkám samozřejmě nelíbilo a nechaly ji odstranit. „Ruské vlajky si všimla naše třetí brankářka… Volali jsme na IIHF a nechali jsme ji odstranit. Ano, nedělalo nám to dobře,“ řekla po zápase generální manažerka týmu Tereza Sadilová, podle které to byla zbytečná provokace.
Zbytečná, ale dokonale výmluvná a o Rusech naprosto vypovídající. Navzdory zákazu ruských symbolů někdo cítil potřebu strkat vlajku agresorské země sportovkyním před oči. Jako by nestačilo, že Rusko zneužívalo sport k propagandě roky, a ještě k tomu ho systematicky kontaminovalo státem řízeným dopingem.
Pokud někomu tolik chybí ruští sportovci, existuje jednoduché řešení. Ať Putin stáhne vojska. Ať přestane bombardovat města. Ať přestane zabíjet. Pak se může sportovní svět začít s Rusy pomalu bavit. Třeba o dodržování fair play nejen v politice, ale i ve sportu. Takže otázky by měly směřovat k Moskvou podporovanému dopingu. Ono, kdyby Rusové na letošní olympiádě byli, stejně by se jich spousta sama tímto způsobem vyloučila. Následovala by jen trapná vlna vracení medailí jako po „jejich chemických“ hrách v Soči v roce 2014.
Do té doby jsou řeči o „diskriminaci“ jen cynickým výsměchem všem, kteří kvůli ruské válce už nikdy žádnou medaili získat nemohou.
Směrem k Vondráčkovi by pak měla letět jedna otázka, zda má tento povzdech nad „diskriminací Ruska“ nařízený od Okamury, či se zrodil v jeho hlavě.
A řekněme si upřímně. Chybí na olympiádě nadopovaná namachrovaná monstra vůbec někomu kromě uřvaných proruských trollů?