Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
ANALÝZA / Francií otřásá další aféra spojená s nelegální migrací. Francouzská média i politici už druhý týden intenzivně řeší vraždu devatenáctileté studentky Philippine, kterou podle všeho spáchal jen o pár let starší Maročan – mladík dříve odsouzený za znásilnění, jemuž bylo po propuštění z vězení nařízeno opustit francouzské území.
Místo toho na okraji Paříže vraždil a následně uprchl do sousedního Švýcarska, kde momentálně čeká na vydání. Okolnosti, za kterých byla Philippine zavražděna, v zemi znovu zažehly citlivou veřejnou debatu o migraci a také o bezmoci francouzského státu, který mnohdy nedokáže efektivně vynucovat vlastní pravidla.
Zločin, kterému bylo možné zabránit
Philippine byla naposledy spatřena v pátek 20. září v areálu univerzity Paris-Dauphine, kde tato devatenáctiletá dívka studovala. Když se večer nevrátila domů, policie spustila pátrání, při němž bylo v sobotu 21. září nalezeno její tělo v nedalekém Buloňském lesíku. Podezřelého se díky použití bankovní karty oběti podařilo identifkovat během pouhých několika dní a ukázalo se, že jde o dvaadvacetiletého Maročana původem z města Oujda, který se podle médií jmenuje Taha O.
Pravděpodobného vraha, který byl vzápětí zadržen v Ženevě, francouzské úřady dobře znaly. Taha byl totiž již před třemi lety odsouzen za brutální znásilnění třiadvacetileté studentky, které spáchal v roce 2019, jen několik týdnů poté, co do Francie dorazil na turistické vízum. Když si násilník letos v červnu odpykal svůj překvapivě krátký trest, byl umístěn do detence, kde měl čekat na nařízenou deportaci zpátky do Maroka.
Jelikož však celý proces trval dlouho, soudce v září Tahu propustil z detence s tím, že podle něj „není známo žádné chování dotyčné osoby, které by představovalo ohrožení nebo narušení veřejného pořádku“. Násilníkovi bylo přiděleno místo pobytu, ve kterém měl nařízeno se zdržovat a pravidelně se hlásit úřadům. To ovšem nikdy neudělal a vzápětí se ztratil z hledáčku francouzské policie. Krátce poté podle všeho zavraždil Philippine a posléze utekl do sousedního Švýcarska, kde v tuto chvíli čeká na vydání do Francie.
Dopis první oběti
Vražda vyvolala ve francouzské společnosti vášnivou debatu, která neutichá ani více než dva týdny po jejím spáchání. K otřesnému činu se brzy prostřednictvím otevřeného dopisu adresovaného agentuře AFP vyjádřila i Tahova první oběť, která si z pochopitelných důvodů přeje zůstat v anonymitě.
„Udělala jsem všechno pro to, aby se už nikdy nezopakovalo to, co se stalo mně,“ upozornila žena v textu, který citovala všechna významná francouzská média. „Podala jsem trestní oznámení a po celé dvouleté vyšetřování a soudní proces jsem se snažila být silná a říkala jsem si, že svým jednáním ochráním další ženy.“
Jinými slovy – zachovala se odvážněji než podle výzkumů velká většina obětí znásilnění – a přesto ji úřady zklamaly. „Proč se vězeňskému systému nepodařilo zabránit opakování tohoto případu? Proč jsme nedokázali zastavit eskalaci násilí, které vyvrcholilo vraždou mladé ženy?“ ptá se autorka dopisu a požaduje „zahájení vyšetřovací komise“ k otázce recidivy. S návrhem na takovou komisi už mezitím přišli senátoři Socialistické strany.
Trojité selhání
Jak ale upozornil francouzský exprezident Nicolas Sarkozy, případ Philippine ukázal závažné pochybení úřadů hned na několika úrovních. „Není to žádná náhoda, ale trojité selhání: administrativní, politické a soudní,“ prohlásil Sarkozy. Zároveň připomněl, že to byla právě jeho administrativa, která v roce 2007 zavedla přísné minimální tresty za opětovné spáchání obdobných zločinů.
Tento princip zrušila o sedm let později vláda socialistického prezidenta Françoise Hollanda a nyní jeho návrat v reakci na smrt Philippine požaduje krajně pravicové Národní sdružení (RN). Podle předsedy RN Jordana Bardelly je „francouzská justice nedbalá, náš stát je nefunkční a naši představitelé nechávají Francouze žít vedle lidských bomb“. Nedávný výzkum veřejného mínění ukázal, že zrušenou Sarkozyho legislativu podporují více než čtyři pětiny Francouzů.
Tradiční pravicová strana Republikáni, z jejichž řad pochází právě exprezident Sarkozy i současný premiér Michel Barnier, pro změnu přišla s návrhem na prodloužení pobytu v detenci pro „nebezpečné nelegální imigranty“. Přistěhovalce odsouzené za násilný zločin by bylo podle tohoto návrhu možné zadržovat až 210 dnů namísto současných devadesáti – podobně jako například teroristy. Dlouhodobým francouzským problémem je ovšem nedostatek míst v detenčních zařízeních, který v praxi jakoukoli změnu legislativy komplikuje.
Nejhorší v Evropě
Vedle výše trestů nebo délky detence se nejčastěji diskutuje i o tom, proč se nepodařilo pravděpodobného pachatele včas deportovat. Jak se totiž ukázalo, Francie v tomto ohledu patří mezi nejméně efektivní země v celé Evropě. V posledním zveřejněném roce 2022 vydaly úřady příkaz k vycestování více než 134 tisícům lidí, francouzské území však skutečně opustila jen desetina z nich. Průměrná úspěšnost ve státech Evropské unie je oproti tomu trojnásobně vyšší.
Důvodem této zoufalé statistiky je především neochota zemí, ze kterých většina nelegálních imigrantů ve Francii pochází. Například Alžířané přijímají zpátky v průměru jen zhruba sedm procent svých vykázaných občanů, přičemž tento stav otevřeně zneužívají pro politické účely. Alžírské úřady totiž prakticky přestaly reagovat na francouzské žádosti poté, co Paříž de facto podpořila marockou suverenitu nad sporným územím Západní Sahary.
Velmi pomalu ovšem na francouzské žádosti reagují i Maročané, přestože se nakonec ukázalo, že tamní úřady vyhoštění podezřelého z vraždy Philippine daly zelenou jen několik dní předtím, než ke zločinu došlo. V tu chvíli už ale bylo pozdě, protože nikdo nevěděl, kde se Taha nachází. Nový francouzský ministr vnitra Bruno Retailleau v každém případě slibuje, že „znovunastolí rovnováhu sil“ a na nespolupracující země zatlačí, k čemuž chce využít například snížení počtu vydávaných víz.
„Do Alžírska jsme vydali více než 200 000 víz a na oplátku jsme získali necelé 2 000 konzulárních průkazů umožňujících vyhoštění. Žádám reciprocitu,“ prohlásil Retailleau. „Jsme až příliš štědří, aniž bychom za to byli jakkoli odměněni. To je nepřijatelné.“ Ministr vnitra se ale zároveň vymezil proti plánu Marine Le Penové z Národního sdružení, která požaduje naprosté zastavení vydávání víz nespolupracujícím zemím.
