Miloš Zeman FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Česká republika se nachází v děsivé situaci. Prezident a vrchní velitel armády je v nemocnici. Zaměstnanci Kanceláře prezidenta republiky s nikým nekomunikují. Informace o prezidentovi odmítají poskytnout veřejnosti i nejvyšším ústavním činitelům. Nikdo neví, co se děje. Současně se objevují informace, že Miloš Zeman je na tom špatně. Jeho stav má být údajně vážný, což naznačily i snímky z jeho převozu, při kterém byl pravděpodobně v bezvědomí.
V nemocnici je Zeman údajně dezorientovaný a mluví z cesty, jak uvedl Deník N. Není přitom až takový problém s onemocněním prezidenta. To se může stát a stává. Skutečnou pohromou jsou zaměstnanci Kanceláře prezidenta republiky, kteří nepracují tak, jak by měli, a v kritické situaci zásadním způsobem selhávají. Problém je v tom, že nepracují pro republiku, ale pro sebe.
Těžko může někdo věřit, že v současné době Zeman vydává nějaká rozhodnutí, případně že má nějaký názor. Tím, kdo nyní ještě více než dříve rozhoduje za prezidenta, tedy fakticky vykonává jeho pravomoci, ovšem bez jakéhokoliv mandátu, je vlekař, kancléř bez prověrky Vratislav Mynář, mluvčí z bolševických propagandistických novin Jiří Ovčáček a Martin Nejedlý s tajemnou misí na Pražském hradě. Tihle tři jsou teď prezident republiky. I když je nikdo nezvolil, i když je Nejedlý označovaný za ruskou spojku, i když je Mynář vyšetřovaný v několika kauzách a tajná služba mu opakovaně odmítla udělit bezpečnostní prověrku.
Jak by se tedy měli zachovat nejbližší spolupracovníci prezidenta, pokud se hlava státu ocitne ve vážném stavu a musí ho ze zámku Lány přepravit mobilní JIPka?
Nejdůležitější postavou by v normálním světě byl kancléř. Ten by ve chvíli, kdy by prezident mířil do nemocnice volal předsedovi senátu, předsedovi sněmovny a premiérovi. Informoval by je o tom, co se stalo a co je s prezidentem. Všichni čtyři by si sjednali schůzku, která by se uskutečnila v řádu hodin.
Mluvčí by zatím informoval veřejnost o tom, že prezident míří do nemocnice, sdělil by, jaké jsou důvody k hospitalizaci, informoval by, že nejvyšší ústavní činitelé situaci řeší s kancléřem.
Po několika hodinách v nemocnici by vystoupil ošetřující lékař společně s mluvčím prezidenta, oba by informovali o tom, co je prezidentovi, v jakém je stavu, zda komunikuje a jaké jsou vyhlídky. Informovali by popravdě.
Mezitím by kancléř řešil situaci s ostatními nejvyššími ústavními činiteli. Ti by potom veřejnost informovali o tom, k čemu dospěli. Kdyby byl prezident ve vážném stavu se špatnou prognózou, určili by termín, po kterém začnou řešit převzetí pravomocí kvůli plynulému a bezpečnému chodu státu.
V dalších dnech by mluvčí prezidenta pravdivě a bez žalmů minimálně jednou denně informoval veřejnost o zdravotním stavu prezidenta.
Po uplynutí domluveného termínu by senátoři a poslanci začali řešit odebrání funkcí prezidenta a jejich přechod na další ústavní činitele dle Ústavy ČR.
Bylo by to tak jednoduché. Kdyby okolo prezidenta byli normální lidé pracující pro Českou republiku a ne pro sebe, své kšefty, kamarády a cizí mocnosti.
