O tom, proč Andrej Babiš vystavuje riziku stíhání svou rodinu a proč zkrachovalo jeho heslo Řídit stát jako rodinnou firmu.

Na případu Čapího hnízda je v tuto chvíli nejděsivější úplně jiná věc než samotná podstata padesátimilionového dotačního podvodu, jenž byl v médiích i ve sněmovně rozebrán do detailu a poměrně plasticky.

Po včerejší zprávě, že policie zvažuje kromě obvinění Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka i trestní stíhání členů Babišovy rodiny, vzniká otázka, proč do celé dotační kauzy zatáhl Andrej Babiš i své nejbližší.

Porušil tím základní pravidlo, jímž se řídí nejen všichni rozumní byznysmeni či chytří politici, ale i také mafie na celém světě. „Rodinu drž stranou svého byznysu a svých problémů, abys je uchránil před potížemi nebo případnou pomstou,“ zní jedno ze železných pravidel podsvětí.

Jednání Babiše je v tomto ohledu nepochopitelné a v tomto případě, řekl bych, až masochistické.

Navíc se zdá, že tento detail začíná být velmi důležitý. Odhaluje totiž temnou stránku Babišova charakteru.

Jsou tři možnosti, proč k zatažení rodiny do kauzy Čapího hnízda došlo.

Buď budeme věřit Babišovi jeho historku, že v době žádosti o dotaci patřila farma Čapí hnízdo prostřednictvím anonymních akcií skutečně jeho ženě Monice a z části jejímu bratrovi Martinu Herodesovi a také Babišově dceři z prvního manželství Adrianě Bobekové.

Nebo bude platit verze policie, že o dotačním podvodu všichni věděli a souhlasili s tím, že do vlastnické struktury budou zapsáni jen naoko.

Třetí možnost je, že vlastnictví farmy členy Babišovy rodiny bylo fiktivní a „navléknuté“ až ve chvíli, když teklo Babišovi do bot a případ začala koncem roku 2015 vyšetřovat policie.

I kdybychom uvěřili Babišovi a platila první varianta, jde přinejmenším o jeho trestuhodnou neprozíravost, že byl schopen svou rodinu do takového problému dostat a vystavit ji riziku policejního šetření.

Od samého začátku přece bylo jasné, že se žádá o dotaci určenou malým a středním podnikatelům. A že – pokud se v tom bude někdo šťourat – mohou s tím být potíže. Navíc když farma Čapí hnízdo před tím patřila firmě ZZN Pelhřimov spadající pod Agrofert a po pěti letech od vyčerpání dotace „spadla“ zpátky opět do Babišova koncernu. (Což samo o sobě bez dalších spekulací vybízí k otázce, zda nedošlo ke zneužití dotace původně určené pro malé a střední podnikatele.)

Buď má Babiš špatné poradce a právníky, že ho na to neupozornili, nebo on sám začal trpět bohatýrskou nadpřirozeností a bohorovností, že „jemu se přece nemůže nic stát“.

Také je možné, že si chtěl loni, když policie začala případ řešit, prostě jen zachránit vlastní politickou kariéru a zariskoval a obětoval rodinu. Ale tomu se nechce ani věřit.

Tak jako tak – je to jen Babiš sám, kdo si způsobil problém a kdo ohrožuje i své blízké. Za to nemohou jeho političtí oponenti, novináři ani policisté. Ti o dotaci v roce 2008 nežádali.

Myslím, že si tudíž můžeme vyškrtnout ze seznamu marketingových hesel Babišovo oblíbené: „Chci řídit stát jako rodinou firmu“. Kauza Čapí hnízdo ukázala, že v tomhle Babiš shořel jako papír.

Jaroslav Kmenta