Celá politická Praha řeší základní otázku těchto dní: Proč sociální demokraté hlasovali tak, jak hlasovali ve věci návrhu poslance Martina Plíška, který chtěl omezit podnikání členů vlády. Ještě před pár dny se zdálo, že socialisté návrh podpoří. Ale… nepodpořili.
Slyšeli jsme na vlastní uši stanovisko premiéra Bohuslava Sobotky z 26. února: „Návrh předložený k zákonu o střetu zájmů, který by nově ukládal členům vlády převést firmy, aby je nemohli ovládat, považujeme za legislativně nesporný. Řešil by otázku střetu zájmů miliardářů systémově a jednou provždy.“
Pak ale přišel nový týden a přišel pátek, kdy proběhlo hlasování sněmovny o Plíškově návrhu. A najednou bylo všechno jinak.
Už před hlasováním ČSSD sdělila, že Plíškův návrh nepodpoří. Křečovité vysvětlení služebnice Andreje Babiše Karly Šlechtové, že návrh je v rozporu s evropskými normami, začal najednou hrát relevantní roli. Je to samozřejmě absurdní nesmysl. Evropská unie opravdu nehájí podnikání vrcholných politiků. A nehájí ani pobírání evropských dotací unijními ministry financí. Jen je bezzubá vůči takové do očí bijící lumpárně.
Nyní si tedy kladou lidé v Praze otázku, proč.
Proč je premiér Sobotka takový zbabělec? Co na něj Babiš před jednáním vytáhl?
Mluví se o privatizacích velkých podniků, u nichž se ocitl Sobotka ve své někdejší roli ministra financí. Ve všech pádech se skloňuje jméno jeho poradce advokáta Radka Pokorného, který pro Sobotku dlouhodobě pracuje a účastnil se několikrát přípravy převádění státního majetku do soukromých rukou. A pracoval dříve mimo jiné i pro Babiše. Babiš ho velmi dobře zná, má ho přečteného skrz naskrz a používá ho v nátlakových akcích na sociální demokraty jako kompromitující zbraň. Ve stylu Státní bezpečnosti, která shromažďovala na každého výraznějšího člověka důkladné „kompro“.
Je nad naše možnosti, abychom zjišťovali faktickou stránku ohromné porce drbů, které nyní létají Prahou. Jisté je ale to, že sociální demokraté se ohnuli před hrubým vydíráním a nátlakem. Nepodpořili Plíškův návrh proto, že jsou v pasti. V naprosto nedůstojné pasti. A v této pasti se pravděpodobně usmaží a zdiskreditují. Není důvod s nimi mít jakýkoli soucit. Soucit máme mít pouze s Českou republikou, která se nechala zmanipulovat a ovládnout naprostým bláznem, který si ji s absolutní drzostí privatizuje a dělá si z ní vlastní firmu. V jeho uvažování je jediný správný stav věcí ten, že vlastní a řídí všechno.
Lidé se stále častěji ptají, co je třeba dělat. Je to prosté. Vzbouřit se. Nebýt zaměstnanci ve firmě Andreje Babiše, nedělat mu otroky a být opravdovými občany. Znamená to mimo jiné nebýt Sobotkou.
Mělo by jasně zaznít, že poslanec Martin Plíšek z TOP 09 udělal dobrou práci. Není jeho vina, že se správná věc nepodařila. Aspoň se jasně ukázalo, jaká je míra našeho průšvihu. Je skutečně kolosální.