Pro NATO je vstup Finska a Švédska rozhodně přínosem, obě země jsou po vojenské stránce velmi významné – a to nejen kvůli své geografické poloze. Obě mají brannou povinnost a jejich armády jsou technologicky velmi vyspělé, takže je to bezesporu oboustranně výhodný krok, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 výzkumný pracovník a pedagog Peace Research Center Prague na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Michal Smetana.

Finsko a Švédsko dlouhou dobu trvaly na své neutralitě. Proč se ke vstupu do Severoatlantické aliance rozhodly právě teď?

V každém případě je to dramatická změna bezpečnostní situace v Evropě, v jejímž důsledku se i veřejné mínění v těchto zemích překlopilo na stranu podpory vstupu do Severoatlantické aliance. Možná rizika, která ty země vnímaly ohledně formálního přistoupení NATO, jsou nyní jasně převážena klady. Vztah mezi zahájením ruské invaze proti Ukrajině a nárůstem podpory vstupu do NATO je v obou zemích dost zřejmý.

Dále čtěte

Kupte si Speciál FORUM a přispějte na sbírku pro ukrajinskou armádu. Pomáhejte s námi

Brzy to budou čtyři měsíce, kdy ruský prezident Vladimir Putin rozpoutal válku proti Ukrajině. Napadená země se tvrdě brání a…

Můžeme za tím tedy vidět možná až vypočítavost a obavu z ruské invaze i na jejich území?

Vypočítavost není správné slovo. Obě země velmi úzce spolupracovaly s NATO a byly fakticky ve fázi posledního předstupně před formálním členstvím. Účastnily se vojenských cvičení s NATO, jejich armády jsou vysoce interoperabilní s armádami Severoatlantické aliance a v mnoha ohledech včetně těch politických si se členskými státy Aliance byly velmi blízko.

I pro NATO samotné je vstup těchto dvou zemí rozhodně přínosem, obě jsou po vojenské stránce velmi významné – a to nejen kvůli své geografické poloze. Finsko i Švédko mají brannou povinnost a jejich armády jsou technologicky velmi vyspělé a disponují velkým množstvím sofistikované vojenské techniky, takže je to bezesporu oboustranně výhodný krok.

Ke vstupu Finska i Švédska mělo výhrady Turecko. Nakonec se od nich rozhodlo upustit včetně těch ohledně vývozu zbraní a boje proti terorismu. Proč?

Když se podíváme na tureckého prezidenta, tak se dlouhodobě řídí heslem: „Škoda každé krize, která se nevyužije.“ NATO rozhoduje jednomyslně. To znamená, že stačí v podstatě jeden člen, který může zablokovat vstup dalších zemí. Pro tureckého prezidenta je to hodně o domácí politice, kde mu dlouhodobě klesá podpora, a má tak zájem přinést domů nějaké zahraničně-politické vítězství. Zároveň byla v NATO spousta třenic z předchozích let. Můžu připomenout zbrojní embarga ze strany Finska a Švédska proti Turecku kvůli tureckým aktivitám v Sýrii, ale i třeba nespokojenost Turecka se vztahem se Spojenými státy, které ho vyřadily z programu F-35.

Je tam řada věcí, kde si Turecko chtělo v rámci této krize vyjednat něco samo pro sebe, což se mu evidentně podařilo. Zbrojní embarga na Turecko tímto zmizí, což bude pro Turecko výhodné a bude to moci prezident Erdoğan doma přednést jako svoje zahraničně-politické vítězství. Je dost pravděpodobné, že za zavřenými dveřmi proběhly další dohody například mezi Tureckem a Spojenými státy. 

Kdy by se mohly oba státy stát plnohodnotnými členy NATO?

Až ve chvíli, kdy budou přístupovou dohodu ratifikovat všechny státy NATO. To je proces, který je relativně dlouhý v tom smyslu, že je to třicet států, jejichž jednotlivé parlamenty to musí ratifikovat. Bavíme se o horizontu asi tak jednoho roku.

Dají se v tomto ohledu očekávat nějaké problémy?

Myslím, že je to dost nepravděpodobné. Všechny státy kromě Turecka se vyjadřovaly v tomto směru kladně. Členské státy to skutečně nevnímají jako nějakou charitu pro Finsko a Švédsko, ale i po pragmatické rovině jako velmi dobré spojení. Oba státy plní politické i vojenské požadavky zcela bez problémů. Nejsilnější opozicí bylo Turecko a ve chvíli, kdy si prezident Erdoğan na summitu NATO v Madridu plácl se zástupci obou států, tak tam není žádná další objektivní překážka. Nic se nedá nikdy vyloučit, ale v tuto chvíli tam nevidím zásadní riziko. 

Rusko se dlouhodobě cítí v obklíčení NATO. Teď se hranice členských států Aliance a Ruska ještě prodlouží. Jaká může být ruská reakce?

Rusko s tím nemůže v tuto chvíli nic udělat. Nelíbí se mu to, to asi nikoho nepřekvapí. Zároveň je v tuto chvíli postaveno před hotovou věc. Nedokážu si představit, že Rusko bude schopno udělat něco, co by ten proces mohlo nějak výrazně zkomplikovat nebo mu dokonce zabránit. Dokážu si představit nějakou formu odplaty na ekonomické úrovni, kyberútoky, ale žádný radikální krok, který by mohl zamezit faktu, že Finsko a Švédsko směřují do NATO, se asi čekat nedá.

V souvislosti s agresí na Ukrajině Litva omezila Rusku přístup do Kaliningradu. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí v reakci uvedla, že ruská odpověď nebude diplomatická, ale praktická. Můžeme očekávat nějaký větší spor mezi Litvou a Ruskem?

Spor to na nějaké úrovni určitě je a dokážu si představit například další kroky na ekonomické úrovni. Opět se ale asi nedá čekat, že zrovna tato konkrétní věc by nutně měla vést k nějaké dramatičtější eskalaci než k té, která už existuje.

Dále čtěte

Tomáš Pojar: Zelenskyj přijede do Prahy, jakmile bude moci opustit Ukrajinu

Poradce premiéra Petra Fialy pro EU Tomáš Pojar poskytl deníku FORUM 24 rozhovor těsně před summitem NATO, který se koná…

Byla by Aliance schopná vojensky čelit útoku Ruska na některý z členských států?

To je samozřejmě pro NATO velká výzva. Proto se na summitu v Madridu řeší výrazné posílení jak přítomnosti NATO na východním křídle, tak velmi dramatické posílení sil rychlé reakce. To je pro NATO dlouhodobý problém.

Objektivně je NATO vojensky silnější aktér a v tuto chvíli se nedá očekávat, že by Rusko mělo kapacity na zahájení další pozemní války. To v podstatě nedává vojensky smysl. Dlouhodobě tam NATO ale riziko vnímá, protože když se podíváte na rozlohu zemí, jako jsou baltské státy, a na to, jak rychle byli Rusové přes všechny své problémy schopni postupovat na Ukrajině, tak než by NATO bylo schopno zareagovat, velká část těchto zemí by mohla být obsazena. Proto plánuje Aliance dramatické posílení sil rychlé reakce a vojenské přítomnosti v těchto zemích, aby k této situaci nemohlo dojít. 

Obecně tedy platí, že v tuto chvíli se Rusko snaží velmi intenzivně o dobývání východní Ukrajiny, potýká se s v tomto směru s řadou problémů včetně nedostatku lidských sil, takže v tuto chvíli to není o tom, jestli to Rusko chce, nebo nechce udělat, ale spíše o tom, jestli by toho bylo schopno. Dlouhodobě to NATO nicméně musí řešit a snaží se o to právě na summitu v Madridu.

Východoevropské státy jako Ukrajina, Moldavsko, státy západního Balkánu se teď snaží sbližovat s Evropskou unií a usilují o vstup. Dá se očekávat, že se budou snažit připojit i k NATO?

Zájem některé tyto státy skutečně projevily, nicméně v tuto chvíli není vstup těchto zemí do NATO na stole, v rámci Aliance by k takovému kroku byla opozice. Pro další vlnu rozšiřování NATO bude klíčový výsledek konfliktu na Ukrajině a vývoj situace v tomto regionu během příštích měsíců a let.