Leonid Brežněv a Gustáv Husák FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Leonid Brežněv, který stál v čele Sovětského svazu 18 let, je připomínán nejen jako politik, ale také jako terč vtipů. Brežněvova éra byla zlatým věkem sovětského politického humoru. Byla to doba líbajících se politiků, absurdní ješitnosti a starců v politbyru. To vše se odráželo v anekdotách, které se potichu vyprávěly po celém Sovětském svazu.
Server Russia Beyond některé brežněvovské vtipy sesbíral a pro ty, kdo nejsou pamětníky, také uvedl do historického kontextu.
Vševidoucí strana
Přestože se sovětští občané mohli za vyprávění politických vtipů dostat do problémů s úřady, během éry stagnace, jak se Brežněvovu období říkalo, si mnoho lidí dělalo legraci ze vševidoucí komunistické strany a jejího vůdce, který byl ve vtipech často označován jako „náš drahý Leonid Iljič“. Například:
Muž zapne televizi. Na prvním kanálu přednáší projev drahý Leonid Iljič. Muž přepne na druhý kanál: Brežněv znovu. Třetí kanál: stále Brežněv. Muž přepne na čtvrtý kanál a na něm je plukovník KGB a zachmuřeně říká: „Radši už nepřepínej.“
Kromě vtipů o Brežněvovi se objevily i vtipy o trestu, který čeká ty, kdo vyprávějí vtipy. Jeden jsme tu nedávno publikovali, tak jen pro úplnost:
„Leonide Iljiči, jaký je Váš koníček?“ „Sbírám vtipy o sobě.“ „Kolik jste jich nasbíral?“ „Dva a půl pracovního tábora.“
Brežněvova role v dějinách
Vtipy někdy přirovnávaly Brežněva k předchozím sovětským vůdcům. Stavěli ho do jedné řady s Leninem, který založil sovětský stát a usiloval o vytvoření socialistické společnosti, s brutálním diktátorem Stalinem a Chruščovem, který je připomínán částečně pro svůj sklon ke svérázným výrokům. V žertu s tímto tématem byla Brežněvovi obecně přisuzována nezáviděníhodná role vůdce, který dopustil, aby země vybočila z kurzu:
Lenin dokázal, že i kuchařky mohou řídit zemi.
Stalin dokázal, že zemi může řídit jen jeden člověk.
Chruščov dokázal, že zemi může řídit i hlupák.
Brežněv dokázal, že zemi není třeba řídit vůbec.
Nebo:
S Leninem to bylo jako v tunelu: Jste obklopeni tmou, ale před vámi je světlo.
Se Stalinem to bylo jako v autobuse: Jedna osoba řídí, polovina lidí v autobuse sedí (pozn. red.: „sedět“ má v ruštině vedlejší význam sedět ve vězení) a druhá polovina se třese strachy.
S Chruščovem to bylo jako v cirkuse: Jeden člověk mluví a všichni ostatní se smějí.
S Brežněvem to bylo jako v kině: Všichni jen čekají, až film skončí.
Malá země
Dlouho předtím, než se stal generálním tajemníkem komunistické strany, bojoval Leonid Brežněv ve druhé světové válce. Rozhodujícím momentem jeho vojenské kariéry byla účast na obraně předmostí Malá země u Novorossijska (760 mil jižně od Moskvy).
V dějinách druhé světové války nebyla bitva o Malou zemi považována za nijak zvlášť strategicky významnou, ale v prvním díle Brežněvovy autobiografie (vydané v roce 1978, poté, co byl již 12 let u moci) byla vylíčena jako jedna z klíčových bitev války. Podle literárního kritika Konstantina Milčina bylo účelem této interpretace „vysvětlit, že to byl právě Brežněv (v té době plukovník), kdo vyhrál Velkou vlasteneckou válku“.
Tento pokus o vyzdvižení Brežněvova významu ve válce nebyl přijat dobře. Kniha neměla úspěch a sovětští občané se vysmívali jejímu přehnanému líčení Brežněvovy role ve válce. Jeden vtip zněl:
Dva veteráni se pohádali. Jeden říká druhému: „Zatímco já jsem na Malé zemi rozhodoval o osudu války, ty sis nejspíš jenom točil palce u Stalingradu.“ A vítězný válečník se usmál.
Bitva o Stalingrad, v níž mezi červencem 1942 a únorem 1943 padlo při obraně města před nacistickou invazí přes milion sovětských vojáků, byla ve skutečnosti jednou z nejdůležitějších bitev druhé světové války a je považována za zlomový bod války.
Další:
V předvečer sovětského útoku na Berlín v květnu 1945 říká Stalin maršálu Žukovovi: „Dobrý plán, soudruhu Žukove. Ale než ho schválím, musím se poradit s plukovníkem Brežněvem.“
Vášnivé polibky
Jednou z Brežněvových nejznámějších vlastností byla tendence líbat ostatní světové vůdce. Obvykle začínal políbením na každou tvář a pak se pustil do závěrečného polibku na rty.
Nejznámějším příkladem byl polibek, který si dal s východoněmeckým vůdcem Erichem Honeckerem. Tento polibek byl zvěčněn na graffiti Dmitrije Vrubela na zbytcích Berlínské zdi a zůstává jedním z nejikoničtějších obrazů Brežněvova období. Kromě Honeckera se Brežněv líbal s bývalým prezidentem Spojených států Jimmym Carterem, vůdcem Organizace pro osvobození Palestiny Jásirem Arafatem, jugoslávským vůdcem Josipem Brozem Titem a tehdejší indickou premiérkou Indirou Gándhíovou.
Někteří vůdci, jako například bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová, se dokázali vyhnout tomu, aby je Brežněv políbil. Někdy to vyžadovalo kreativní přístup. Říká se, že kubánský revolucionář Fidel Castro si zapálil doutník, aby Brežněvovi v polibku zabránil. Rumunský vůdce Nicolae Ceaușescu prohlásil, že Brežněva nerad líbá, protože se bojí bakterií. To vedlo ke vtipu:
Brežněv neměl rád rumunského vůdce Ceaușesca. „Je to dospělý muž,“ pomyslel si Leonid Iljič, „a přesto se ještě nenaučil líbat.“
Vláda starých mužů
V posledních letech Brežněvova období byla většina vysokých vládních úředníků mírně řečeno mimořádně zkušená. Průměrný věk člena politbyra byl 70 let, což zavdalo příčinu ke vtipům jako např:
Co má čtyři nohy a čtyřicet zubů?
Aligátor.
A čtyřicet nohou a čtyři zuby?
Brežněvovo politbyro.
Tolik tedy vtipy o generálním tajemníkovi UV KSSS a předsedovi Prezídia Nejvyšího sovětu SSSR soudruhu Leonidu Iljiči Brežněvovi. Tím největším vtipem ale nakonec bylo, že za jeho života a po jeho skonu se o něm hovořilo jako o velikém muži a jeho odchod byl velikou ztrátou pro celý svět. Uplynula krátká doba, abychom se od samotných soudruhů dozvěděli, že SSSR prý se za něj nacházel ve stavu stagnace a zkostnatělosti. Tak už to v historii chodí.
