KOMENTÁŘ / „Každý soudce má svůj politický názor. To prostě pravdou jest. A jestli žijeme v iluzích, že neobtiskne svůj politický názor rovněž do svého vnímání těch jednotlivých případů, tak si potom lžeme do vlastní kapsy,“ prohlásil Karel Havlíček v nedělním pořadu na CNN Prima News. Nejde o ojedinělý útok na nezávislost justice ze strany hnutí ANO, ale tentokrát je poselství výjimečně otevřené. Obyčejní smrtelníci se podle této logiky musejí s rozhodnutími „zaujatých“ soudů smířit, zatímco Andrej Babiš má právo stát nad zákonem.

Havlíček tím dotáhl ad absurdum dlouhodobou sérii útoků obžalovaného premiéra a předsedy hnutí ANO. Andrej Babiš opakovaně tvrdí, že v kauze Čapí hnízdo čelí „politickému procesu“. Když soud rozhodne v jeho prospěch, je to důkaz spravedlnosti a nezávislosti soudů. Když rozhodne proti němu, stává se justice nástrojem politického boje. Naposledy to zopakoval ve čtvrtek, kdy oznámil, že se nenechá vydat k trestnímu stíhání. Jde o ryze účelový výklad fungování soudní moci, která je jedním ze tří pilířů demokracie. Ale to je pro hnutí ANO asi stejný argument, jako dopravní značky pro Filipa Turka. 

Ano, soudci jsou lidé a mají své názory. Právě proto však existují institucionální pojistky: zákony, procesní pravidla, odvolací instance, povinnost rozhodnutí pečlivě a srozumitelně odůvodňovat atd. Nezávislost justice neznamená, že soudci nemají názory, ale že podle nich nesmějí právo svévolně ohýbat. Paušálně tvrdit, že soudní rozhodování je nutně politické, znamená podkopávat samotné základy právního státu.

Dále čtěte

Okamura propálil důvěrné informace z jednání Pavla na Ukrajině. Podle Macinky je prezident slon v porcelánu

Podle předsedy hnutí SPD Tomia Okamury média překroutila skutečný obsah rozhovoru prezidentů Petra Pavla a Volodymyra Zelenského o možném poskytnutí…

Nechme nyní stranou, že Andrej Babiš se chová jako každý obžalovaný, když tvrdí, že je nevinný – na to má plné právo. Zásadní rozdíl je v tom, že ostatní obvinění nedisponují politickou a mediální mocí, kterou lze použít k nátlaku na instituce právního státu. To premiér Babiš po svém obvinění soustavně a opakovaně dělal, místo aby rezignoval, jak je v civilizovaných zemích běžné. Jakmile se případ vymanil z přímého vlivu výkonné moci, zbyla už jen poslední obrana: poslanecká imunita jako štít proti soudnímu projednání. A jeho koaliční spolupachatelé mu tuto ochranu rádi poskytnou výměnou za účast na vládní moci.

Argument Karla Havlíčka, že po skončení mandátu může být Andrej Babiš případně stíhán znovu, je zcela irelevantní. Veřejnost má právo vědět teď a tady, zda člověk stojící v čele státu spáchal dotační podvod a poškodil finanční zájmy Evropské unie. Ne za čtyři roky, ex post, bez politických důsledků. Vrchní soud v Praze už ve svém rozsudku jasně naznačil, jak případ hodnotí. Ale dokud není rozhodnutí pravomocné, má Babiš právo ho zpochybňovat. Odvaha svou nevinu před soudem obhájit mu však evidentně chybí.

Pozemská spravedlnost jistě není dokonalá. Ale proč by se na Babiše měla vztahovat nějaká výjimka z jejího dosahu? Proč by konkrétně pro vůdce hnutí ANO měla platit jiná pravidla než pro ostatní? Demokracie je postavená na tom, že jsme si před zákonem rovni. Pokud bychom Havlíčkovu logiku přijali, měla by platit univerzálně. Proč by se pak kdokoli z nás měl podřizovat soudům, když se nám jejich rozsudky nelíbí? Proč bychom i my ostatní neměli požadovat právo vzít „spravedlnost“ do vlastních rukou a uniknout trestu?

Jenom proto, že nejsme členy parlamentu, nemáme politickou stranu, případně výkonnou moc?

Dále čtěte

Němcová: Babiš je hegemon, musíme se proti němu vymezit vší silou. SPOLU dává smysl i nadále

ROZHOVOR / Jsem silnou zastánkyní SPOLU. Bez spolupráce to nikam nedotáhneme, říká senátorka Miroslava Němcová (ODS). V…

Pokud Havlíček požaduje zvláštní zacházení pro svého vůdce, vytváří z nás ostatních občany druhé kategorie. To už ostatně důvěrně známe z dlouhodobé komunistické praxe – komunistická strana taky nemluvila o nezávislé justici, ale o justici třídní, která hájila zájmy vládnoucí strany, opírající se údajně o vůli dělníků a rolníků. Nedokonalou spravedlnost nahradily politické a revoluční tribunály, rozhodující vždy v souladu s nejvyšším vedením strany. Právě proto se u nás tehdy těšily takovému zájmu knihy George Orwella, které tu byly zakázané. 

Obrana vůdce, který se bojí soudního verdiktu, posouvá představitele hnutí ANO do role živé ilustrace Orwellovy Farmy zvířat: všichni jsou si rovni – ale někteří jsou si rovnější. A právě v tom spočívá skutečné ohrožení nezávislosti justice, potažmo demokracie. Ne v tom, že soudci mají názory, ale v tom, že Babiš a jeho političtí spoluviníci chtějí stát nad zákonem.