Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a expremiér Petr Fiala FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Často dostávám od médií otázku, co se v době naší vlády nepovedlo, co mě mrzí, co bych udělal jinak. Teď mohu jednoznačně odpovědět: to, že jsme podle metodiky NATO neměli loni výdaje na obranu ve výši 2 procenta HDP. Ale současně mě štve, když si přečtu: Babišova vláda nedává 2 procenta, ale vždyť Fialova vláda je nedávala taky. To je polopravda. A v každé polopravdě se skrývá lež.
Podívejme se na fakta: Andrej Babiš působil v letech 2014–2021 ve dvou vládách. V té době se obranné výdaje pohybovaly mezi 0,95–1,37 procenta HDP, a to po ruské anexi Krymu (2014), Vrběticích a dalších agresivních krocích Ruska. Navíc v ekonomicky převážně příznivé době.
Po nástupu naší vlády jsme – naopak v době ekonomické, inflační a energetické krize – obranné výdaje odpovědně zvyšovali. Z 85 mld. Kč na konci Babišovy vlády v roce 2021 na 160 mld. v roce 2025 (!). Z necelých 1,4 procenta HDP (2021) za pouhé tři roky na 2,1 procenta v roce 2024, resp. 2 procenta v roce 2025. Dvě procenta na obranu jsme vydávali jako první vláda po 20 letech. A v námi schváleném rozpočtu na letošní rok se počítalo s obrannými výdaji ve výši 2,35 procenta HDP.
Naše vláda se plně hlásila k závazku NATO. Přijali jsme i harmonogram, jak se postupně dostat ke 3,5 procenta, což je cíl členských států NATO pro rok 2035. Andrej Babiš ve volební kampani i po nástupu do vlády všechny tyto závazky odmítal a říkal, že ČR je prostě plnit nebude. Tolik fakta.
A proč se tedy teď říká, že jsme 2 procenta nedávali? Vím, že cokoli napíšu, bude vypadat jako výmluva nebo neschopnost. To klidně unesu, protože jde o vážnou věc. Ne kvůli minulosti, tu už nezměníme, ale pro správný postup v budoucnosti.
Ve veřejné debatě se občas zaměňuje rozpočet ministerstva obrany s výdaji na obranu. Přestože ta čísla mají k sobě blízko – většina obranných výdajů jde přes rozpočet obrany – nejsou stejná. Do obranných výdajů mohou být započítány například i některé investice do dopravy apod. Stejně tak se bohužel může lišit i to, co považujeme doma za obranné výdaje a co nakonec NATO uzná.
Metodika NATO ale není nějaký papír, kde si odškrtnete položky. V průběhu času se zpřesňuje a mění, někdy je uznání konkrétních obranných výdajů i otázkou vyjednávání mezi aliančními a národními orgány. Čeští diplomaté, úředníci a politici se s tím teprve učí pracovat, nakonec dvacet let jsme to nepotřebovali. Když jsme nic neplnili, tak byla nějaká metodika tak trochu jedno. Teď je to jinak.
Podle informací, které jsme měli k dispozici, jsme byli přesvědčeni, že jsme v roce 2024 i 2025 vydali na obranu 2 procenta HDP. Nakonec to se objevovalo i v dokumentech NATO ještě do března tohoto roku, například ve výroční zprávě generálního tajemníka.
Při detailnějším prozkoumání jednotlivých položek obranných výdajů to nyní vypadá, že nám NATO některé výdaje neuznalo. Politicky jsme rozhodovali tak, abychom 2 procenta na obranu vydávali, administrativně to ve finále bylo posouzeno jinak. Proto 2 procenta nemusí být splněna, přestože jsme je podle nejlepšího vědomí a svědomí do obrany dali. Beru to, nevymlouvám se, měli jsme si to lépe pohlídat. Házet nás do jednoho pytle s Babišem a Okamurou je ale nespravedlivé a ničemu to nepomůže.
Pokud spojenci dotlačí Babišovu vládu k tomu, aby dvě procenta proti svému přesvědčení dávala a naší zemi se to podaří i podle metodiky NATO, budu jenom rád. Jde ale i o to, abychom peníze na obranu dále navyšovali. V tom však nejde na vládu populistů a izolacionistických nacionalistů spoléhat. To už bude úkol pro budoucí vládu, která to zase bude myslet s obranou a bezpečností země vážně, jako jsme se o to snažili my v minulém volebním období.
Autor je bývalý premiér a předseda ODS
