NÁZOR / V útvaru Andreje Babiše ANO už mají jasno. Představa, že by všechna hlasování členských zemí nemusela být jednomyslná, se jim nelíbí. Rozčilují je i malé zmínky o tom, že by se toto pravidlo mohlo změnit. Důvod je celkem jasný, zmizel by nástroj vydírání, který určitý typ politiků miluje.
Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) podal v rozhovoru svůj osobní názor na věc.
„Jsem připraven podpořit zrušení jednomyslnosti při rozhodování v otázkách v některých oblastech, kde dosud platí. Musím ujasnit, že je to už jen dvacet procent rozhodování. Předesílám, že toto není postoj české vlády. Česká vláda to dosud definováno nemá. Mluvím jenom sám za sebe,“ řekl ministr pro iRozhlas.cz.
Hned samozřejmě přispěchal loajální služebník svého pána, poslanec ANO Jaroslav Bžoch.
„Já bych zase zrušil jednoho zbytečného ministra, který neví, čí zájmy má hájit. Kvůli jednomu nonkonformnímu premiérovi si přece nepodřízneme větev všichni. EU potřebuje reformu, ne federalizaci! Zrušením veta se vydáme na cestu, která může klidně skončit rozpadem,“ napsal na síti X.
Mínění poslance Bžocha je jen obvyklou reakcí, která připomíná chování slavných psů akademika Pavlova. Ti začali slintat, když se zazvonilo na zvoneček. Český vlastenec bojující za práva všeholidu má podobné reakce, když narazí na některá klíčová slova: právo veta, migrant, Green Deal, letadla F-35, veřejnoprávnost, neziskovka, Halík, šlechta, ekeltromobil, liberál, Pekarová, klima, Soros. Prudká reakce už se dostavuje i při spatření jakéhokoli odstínu fialové barvy. Náladu si pak může spravit už jen četbou poslední fatwy Institutu Václava Klause, Benešových dekretů a Parlamentních listů.
Debata o vetu je přitom zcela legitimní. Mezi útvarem 12 evropských zemí a 27 zemí a více je velký rozdíl. Jde o to, aby tak velký útvar byl nějak přijatelně akceschopný. Právo veta je pochopitelné tam, kdy by šlo o otázky, které by nějaký stát mohly vážně zasáhnout. Unie by například neměla mít nárok plošně zakázat rybolov nebo přikázat, aby se všechny děti v EU učily francouzsky a muži měli účes jako kancléř Scholz.
Odpůrcům změn jde ale spíš o to, aby nezmizel nástroj umožňující vydírání.
Evropská unie ve čtvrtek na svém summitu rozhodla o zahájení přístupových jednání s Ukrajinou, proti čemuž se dlouhodobě staví maďarská vláda Viktora Orbána. Orbán při rozhodování odešel ze sálu a umožnil tak věc schválit jednomyslně, tedy za souhlasu všech zúčastněných. Nebyl to triumf maďarské diplomacie, pokud něco takového ještě vůbec existuje. Orbán chce prostě evropské peníze.
„Na konci procesu může členství Ukrajiny v EU zabránit maďarský parlament,“ nechal se pak Orbán stejně slyšet. Také tvrdil, že přijetí Ukrajiny do EU by byl „velmi dlouhý proces a bude asi 75 příležitostí, kdy ho Budapešť může zastavit, pokud se tak rozhodne“.
Je to absurdní. Pokud si všechny země kromě jedné budou myslet, že Ukrajina (nebo jiný stát) do EU patří, a tato jedna země si to myslet nebude, spíš to znamená, že v unii nemá co dělat ona. Prudit na samém počátku celého procesu je čirá zlomyslnost. Ukrajina podmínky buď splní, nebo nesplní. Zatím je to Maďarsko, kdo má problém s evropskými pravidly.
Počet zemí, kde se k moci dostane nějaká vláda, která se pod rouškou boje za suverenitu stala služebnicí Kremlu, se může zvýšit. Teď se k nim přidalo Slovensko. Pokud by nakonec takové státy tvořily v EU většinu, můžeme to celé rozpustit. Do té doby ale není důvod, aby tyhle pobočky ruského ministerstva zahraničí blokovaly normální život. Snaha zbrzdit podporu Ukrajině je ještě nápadnější. Maďarsku z té pomoci nevzniká žádná škoda. Kdyby se Ukrajina neubránila, vznikla by škoda všem.
Je příznačné, že Putin ve svém posledním vystoupení pochválil Orbána a Fica. Má život unie paralyzovat někdo, koho chválí Putin?
Babiš, Orbán a Fico jsou ale jedna krevní skupina. Tyhle lidi zajímá jejich malé panství a velký osobní prospěch. Co převyšuje tenhle nízký obzor, je nezajímá. Život půl miliardy lidí ale nemá být závislý na tom, co si myslí několik zlých trpaslíků vedených podivnými zájmy.