Jsem nesmírně šťastný, že prezidentské volby dopadly přesvědčivým a jasným vítězstvím Petra Pavla. On byl totiž v tom pomyslném souboji „hodný a zlý“ tím pozitivním pólem. Personalizací naděje, že politická kultura naší země se může vrátit ke kulturnosti, že příkopy mezi lidmi se nebudou uměle a pro zisk prohlubovat, ale že se zahrnou. A že už nebude žádný populista rozdělovat zemi na „dvě Česka,“ ale že to zas bude jeden národ, jedni lidi.

Gratuluji Petru Pavlovi, České republice i sobě. U tohoto kandidáta víme – a je to prověřeno bojem –, že je to slušný, čestný a rozhodný muž. A že jak svým vystupováním, tak svým životem ty hodnoty, které zastává, potvrdil. Doslova mu přitom šlo o život – opakovaně. A jiné životy, celkem třiapadesát francouzských vojáků, ve válce zachránil. Pojďme tu politickou výhru všech poctivých lidí pojmout jako restart!

Co dnes odešlo?

Kromě nástupu Petra Pavla do funkce prezidenta to znamená odchod jeho protikandidáta z významných politických postů. Ano, v příštích parlamentních volbách, kdy mu už bude přes sedmdesát, se může Babiš ucházet o vítězství ve volbách. Ale to je ještě daleko. To, co je blízko, je čisté pozitivum: největší nosiči sprostoty a hulvátství v politice odcházejí z prestižních funkcí. Ruská rozvědka odvedla kus práce na rozvracení české společnosti. Mnohem víc příkopů mezi lidmi však za posledních deset let, kdy byli u moci, cílevědomě a s nadějí na politický zisk vykopali Andrej Babiš a Miloš Zeman. A oba tuto neděli ve velké politice skončili.

Miloš Zeman a Andrej Babiš byli v médiích denně po dobu deseti let – to byla taková virová nálož nesnášenlivosti, handrkování a zloby, že to změnilo klima v celé zemi. Více než faceboook rozeštvala lidi tato dvojice – a málokterý falešný facebookový profil mluví tak sprostě, jako Zeman v rozhlase. I to určovalo diskurs, i to vedlo k zhrubnutí společnosti a růstu napětí. Dnes těch tristních deset let odešlo do zapomnění.

Nyní trochu shovívavosti!

Přes svou sprostotu a morální nepřijatelnost je Babiš vynikající manipulátor. Člověk, který dokáže přesvědčit druhé i o nesmyslu a učiní tak vždy, když z toho může něco mít. Každý z nás někdy někomu nalétl. Koupil padělek. Nechal se okrást v hospodě. Půjčil někomu, kdo u něj vzbudil důvěru, peníze a už je nikdy neviděl. To se prostě stává každému z nás. A pro značnou část Babišových obyčejných voličů bylo to jejich důležité „nalétnutí“ právě nalétnutím slibům pana továrníka.

Dívejme se tedy prosím na jeho voliče ne jako na poražené a zavrženíhodné hyeny, ale jako na lidi, kteří nalétli podvodníkovi v politice. To „zdravé jádro“ jeho fanoušků, co se ho zastávají do nepříčetnosti, není velké. Stejně tak není velká skupina dezolátů, proruských dezinformátorů. Ta masa jak lidí podléhajících konspiračním teoriím, tak těch, kteří podlehli Babišovu kouzlu, jsou úplně normální lidé, kteří se prostě spletli. Tak je my, co jsme volili generála, nešikanujme, nevysmívejme se jim a vzpomeňme si na poslední fejk, který jsme někde koupili. Jim se to stalo ve volbách – volili fejk, Babiše –, ale nejsou to fanatici ani idioti. Tak na ten jejich omyl prostě zapomeňme.

Tři krize, jedna slušnost

Proto si myslím – a sám to ve svých komentářích budu hlídat –, že je čas zapomenout na staré útoky, zapomenout na to, že populisté zde deset let nadávali a rozdělovali lidi, a zkusme se cítit zase jako jeden národ, jedni lidé, kteří musejí společně čelit dnešní těžké době: klimatická krize, energetická krize a ruská válka.

Dnešek ukázal, že když jde do tuhého, umíme v naší zemi volit rozumně a uvážlivě. A když zapomeneme na vykopané příkopy, tak společně, s prezidentem Petrem Pavlem, ty krize překonáme. Vezměme prosím jeho zvolení jako výzvu ke slušnosti, která vystřídá uplynulých deset let sprostoty.