Výhrůžky novinářům jsou každodenní realitou. Tak jsme jednoho pisatele jeli navštívit

Přišel e-mail. Předmět: „Pozor, co píšeš!“ A v těle napsáno: „Ty musíš být duševní  impotent, když si tak dovoluješ. Urážíš slušné lidi. Také bys mohl dostat přes tu nevymáchanou hubu, až si někdo řekne, že ani hlupákovi se nemusí stále ustupovat. Mirek Černý“ Tak jsme se s panem Mirkem Černým pokusili setkat, nakonec se nám podařilo s ním alespoň mluvit. A já seřadil ty obtížné e-maily, které dostává asi každá osoba veřejného zájmu, do dvou kategorií. 

Sprosté dopisy novinářům jsou dnes běžné, a dají se rozdělit na sprosté a sprostě výhružné. Typický styl druhé skupiny vystihuje tento, který přišel po publikování mého komentáře k demonstraci dělnických odborů s podporou imperialisty Andreje Babiše před úřadem vlády. Předmět e-mailu: „Pozor, co píšeš!“ Tělo e-mailu (v původním znění i s gramatickou chybou): „Ty musíš být duševní impotent, když si tak dovoluješ. Urážíš slušné lidi. Také by jsi mohl dostat přes tu nevymáchanou hubu, až si někdo řekne že ani hlupákovi se nemusí stále ustupovat. Mirek Černý“

Dále čtěte

Ředitel galerie v Náchodě podepsal Stropnického chcimírovskou výzvu i s uvedením galerie u podpisu. Instituci tím kompromituje

Ředitel Galerie výtvarného umění v Náchodě podepsal Stropnického a Hořejšího výzvu "za mír", galerie je výslovně uvedena v podpisovém archu.

Trestní zákoník zná „Nebezpečné vyhrožování,“ je to trestný čin podle paragrafu 353: „Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.“ Úmluva o právech osob se zdravotním postižením pak říká: „Nový trestní zákoník jako obecnou přitěžující okolnost zavedl skutečnost, že trestný čin byl spáchán ke škodě osoby se zdravotním postižením.“ 

Ze zdi trčely místo zvonků dráty

Najdu tedy jeho e-mail i živnost na internetu – prý „Kovovýroba – výroba“. A také jeho fyzickou adresu údajné provozovny. A telefonní čísla. A také, že před dvěma lety sháněl „kroužení trubek průměru 219 mm (tl. stěny 8 mm). Potřebovali bychom vyrobit 2 kusy délky 4500 mm s rádiusem kroužení cca. 12 070 mm a 2 kusy téže délky s rádiusem kroužení cca. 13 250 mm.“

Dále čtěte

Vyprazdňujeme sklady! Kupte si skvělé čtení se slevou

Abychom vám letos na e-shopu FORUM mohli nabídnout zajímavé novinky, potřebujeme na ně udělat místo. A tak přinášíme slevu…

Tak v den, kdy má dle webu mít otevřeno, vyrážíme na okraj Prahy do jeho provozovny. Jednak bych se chtěl zeptat, jestli mu už někdo ty trubky vykroužil. A pak také, co s těmi jeho vyhrůžkami uděláme. Přijedeme k činžáku na kraji Prahy. Je v něm zepředu jakási provozovna s prosklenými dveřmi a dvěma okny vedoucími na ulici. Dveře i okna jsou zaprášená letitým prachem, uvnitř jsou halabala poházené nějaké kusy nábytku, a místo je úplně mrtvé. Tak jdeme ke vchodu do domu. Tam, kde mají být zvonky, trčí z omítky jen změť drátů. Obraz zmaru. Ta „provozovna“ pana Černého tam není – pokud se nejedná o ten opuštěný prostor s prosklenými dveřmi. Možná zabírá panu Černému vyhrožování na internetu tolik času, že už tam pár let kovovyrábět nestihl. 

Hovory H

To byl název pořadu intelektuálního baviče a hvězdně slavného, ikonického spisovatele 60. let minulého století Miroslava Horníčka. Hovor s panem Mirkem Černým bych nazval Hovor o H. Po inspekci domu, kde měla být jeho dílna, jsme vlezli do auta a já zavolal na jedno z telefonních čísel, která jsem na pana Černého na internetu nalezl. Poprvé měl obsazeno. Za pár minut už ne. 

„Co mají znamenat ty výhrůžky, které jste mi poslal?“ děl jsem srdečně, když jsem se představil. „Který výhrůžky,“ reagoval pan Černý. Asi podobných e-mailů píše více. Upřesním mu to tedy. „No protože urážíte…“ odpoví. A už mi kupodivu netyká. Když se zeptám, jestli by to se mnou nešel probrat před dům, statečně odpoví, že nemůže, protože je pryč. A co má to vyhrožování znamenat, ptám se znovu. „Podívejte se, to není žádný vyhrožování,“ dí pan Černý zmužile, a hlasový projev je poněkud scvrklý. „Já jenom chtěl říct…“ Skočím mu do řeči. „Nevykládejte, že to není žádné vyhrožování, já ten e-mail četl.“ „No… No je to jenom o tom, že byste neměl urážet,“ odpovídá ten „slušný člověk“, co mi psal, že jsem „duševní impotent,“ tykal mi a vyhrožoval, že bych mohl dostat přes hubu. Zeptám se, zda si uvědomuje, že nebezpečné vyhrožování je trestný čin. „No…  tak asi je. No.“ „Tak co s tím uděláme?“ „To já nevím. Udělejte s tím, co uznáte za vhodné, ale jako urážet, urážet lidi…“ Pan Černý hezky předvedl, co znamená – jeho slovy – duševní impotence. „Tak já zveřejním ten váš dopis, a vyzvu čtenáře, ať – pokud budou mít pocit, že jste přesáhl přijatelnou mez – tak ať na vás podají trestní oznámení, a protože nás čte i policie, tak pokud policie uzná, že ty výhrůžky jsou přes mez, tak ať na vás podají oznámení sami.“ „Dobře,“ odsouhlasí to pan Černý. A tak jsme poznali jednoho „hejtra“.