Děkan Filozofické fakulty UK Michal Pullmann a předseda správní rady Nadačního fondu obětem holocaustu Michal Klíma spolu v úterý hned na dvakrát svedli zásadní spor o interpretaci období komunistické diktatury. První debatu přinesla DVTV a server Aktuálně.cz s moderátorkou Danielou Drtinovou a druhý duel vysílala stanice ČRo PLUS s moderátorem Michaelem Rozsypalem.
V DVTV obhajoval Michal Pullmann práci levicových amerických historiků, kteří našli „demokratické prvky“ přímo v prostředí stalinské diktatury. Ve vysílání Českého rozhlasu zase Pullmann tvrdil, že komunistický teror měl svoji dynamiku díky participaci lidových vrstev a souhlasu obyvatelstva. Podle Pullmanna musel dokonce Stalin čistky zastavit proti vůli lidí zdola. Na přímou otázku, zda je na davové psychóze, při níž lidé volají po popravách, něco demokratického, Pullmann váhal, ale nakonec potvrdil, že v takovém chování nachází participativní prvky neboli projevy demokracie.
Pullmann v té souvislosti také tvrdí, že rezoluce pracovních kolektivů, jež v padesátých letech požadovaly smrt Slánského, psali dělníci spontánně a bez donucování.
Michal Klíma Pullmanna opakovaně upozornil na to, že v nesvobodném režimu není možné cokoli považovat za souhlas. Jednak nelze zjistit, kolik lidí na této hrůze participovalo ze své vůle, ale navíc takový projev nemá žádný význam, když nebylo možné projevit názor opačný.
Pullmanna totiž zřejmě vůbec nenapadlo, že nebylo možné neuskutečnit žádnou rezoluci proti popravě Slánského. Nesouhlas s justičními vraždami nikdo veřejně projevit nemohl a žádný pracovní kolektiv nemohl odeslat někam rezoluci, jež by požadovala popravu Klementa Gottwalda.
Pullmann svoji při s Michalem Klímou prohrál na celé čáře. Nebyl schopen argumentovat, neuměl ani vysvětlit, co si představuje pod pojmem demokratičnosti, a jeho defenzivní styl odpovídal tomu, že během obou duelů cenzuroval sám sebe. Nejhorší zvrácenosti svého učení diskrétně zmírnil, protože si zřejmě uvědomoval nepatřičnost svých postojů v konfrontaci s argumenty Michala Klímy.
Revizionističtí historici považují za svůj ohromný objev, že část společnosti participovala na nesvobodném režimu. Jde o naprosto banální skutečnost. Komunistickému bludu samozřejmě část společnosti podlehla a další část společnosti se chovala oportunisticky. To ani trochu nedělá komunistický režim něčím lepší či legitimnější. Hlavním problémem ale je, že pullmannovci nepovažují tuto participaci za kolektivní morální selhání a volání davu po krvi za projevy zvrhlé lůzy. Po vytěsnění morálního aspektu ze studia diktatury jim zbývá jen technická forma, k níž mají údajně neutrální vztah. Je to podobné, jako by měl člověk neutrální poměr k holokaustu.
Debata o pojetí komunistického režimu je velmi důležitá vzhledem k aktuální společenské situaci, návratu stereotypů z doby normalizace a účasti KSČM na mocenském uspořádání v České republice. Michal Klíma odvedl dobrou práci pro českou demokracii.
Duel Klímy s Pullmannem má jeden kuriózní aspekt. Zatímco Pullmann své bludy o legitimním komunismu a demokratických prvcích ve stalinském teroru říká v rámci své akademické profese za veřejné peníze, tak Michal Klíma hájí demokracii a odsouzení komunismu sám za sebe.
Bylo by velmi vhodné, aby Pullmann na svoji významnou funkci rezignoval. Vylepšování obrazu komunismu a stalinského teroru by pak bylo pouze jeho soukromým koníčkem. Nehanobil by už pověst univerzity. Měl by to opravdu zvážit.
