OSN má nového generálního tajemníka Antónia Guterrese. Bývalý šéf Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky je populární, ale srazit ho může kontroverzní náhled na migraci. Co po sobě zanechá Pan Ki-Mun, který míří za prezidentstvím v Jižní Koreji?

Pan Ki-Mun čelil od počátku v čele OSN zdrcujícím útokům. Svému nástupci, Portugalci Antóniu Gutteresovi, zanechává zlověstný výčet problémů. Sýrie je v tragickém stavu, což sám Pan Ki-mun uznal, když prohlásil, že Aleppo se stalo synonymem pro peklo. Svět se potýká s největší migrační krizí od druhé světové války a teroristé šíří děs napříč kontinenty.

„Organizace, kterou chtěl Pan Ki-mun před deseti lety zreformovat, je v horší kondici než předtím. Velkým hendikepem jsou výrazné rozpory mocností o Sýrii a Ukrajinu a staronová hrozba konfliktu mezi Západem a Ruskem,“ píše pro magazín Foregin Policy diplomatický reportér listu Washington Post Colum Lynch.

Při vší úctě k Pan Ki-munovi se část analytiků shoduje, že v řešení syrské či ukrajinské krize je pouhou figurkou, pozorovatelem rozhodnutí, která dělají světové velmoci. „O jeho odkazu vypovídá, že se nejvíce zhoršily právě věci, které mohl ovládat,“ říká Bruce Rashkow, bývalý právní poradce USA, který měl na starosti některé reformy Spojených národů od devadesátých let.

Pan Ki-mun se brání, své podřízené několikrát osočil, že o něm vytvářejí negativní obraz v médiích, protože nemluví „oxfordskou angličtinou“. Podle některých lidí z OSN se ke konci svého šéfování nechával unést návaly vzteku a podřízení se mu raději vyhýbali. Kritici mu vyčítali nedostatečné charisma, intelektuální pružnost a kreativitu. Většinu vyjednávání nechával na svých vyslancích, včetně bývalého šéfa OSN Kofiho Annana.

To ale neznamená, že by vše pokazil. Díky vytrvalému tlaku se mu dařilo prosazovat mezinárodní akci na omezení emisí skleníkových plynů a svůj podíl měl také na rychlém vyjednání pařížské klimatické dohody. „Práce na klimatu je klenot jeho působení,“ říká poradce šéfa OSN Bob Orr. Ki-mun se také zasloužil o prosazování práv homosexuálů a nebál se za ně postavit i v konzervativních státech.

Svůj rozporuplný odkaz chce nyní vylepšit tažením na pozici korejského prezidenta. Koreou stále otřásá nevídaný skandál prezidentky Pak Kun-hje, kterou parlament odvolal kvůli korupci. Pan Ki-mun má na funkci ideální předpoklady, je zkušeným diplomatem se stále solidním renomé a jeho cesta na vrchol Spojených národů je inspirujícím příkladem vytrvalosti. Jeho šance může narušit fakt, že se za něj měla postavit právě korupcí zasažená vládní strana Saenuri, což vedlo snížení jeho preferencí.

Víra a socialismus

V čele OSN jej od nového roku nahradil devětašedesátiletý portugalský expremiér António Guterres. A je to velmi zajímavá osobnost. Když v roce 2002 rezignoval z postu portugalského premiéra, docházel několikrát týdně do chudinských čtvrtí na pokraji Lisabonu a dával chudým dětem zdarma lekce matematiky. Nikdy nedovolil, aby s ním šli novináři nebo aby jej někdo během lekcí fotografoval.

Guterres je socialista, který vyrostl během portugalské autoritářské vlády známé jako Estado Novo, kterou ukončila Karafiátová revoluce roku 1974. Měl vystudovanou fyziku a elektrické inženýrství a věnoval se akademické práci. Krátce po revoluci vstoupil do socialistické strany a stal se jedním z důležitých intelektuálů partaje.

Guterres je silně věřící člověk a jeho progresivní křesťanské názory ovlivnily i jeho sociálně demokratickou politiku. Po revoluci nebylo v Portugalsku zrovna „sexy“ být praktikujícím věřícím, mnoho socialistů mělo marxistické sklony. Na to Guterres nedbal. Později se s kolegy dostal dokonce do sporu, když nepodpořil liberalizaci potratů v referendu z roku 1998 (k uvolnění došlo až v roce 2007).

V parlamentu získal v sedmdesátých letech přezdívku „mluvící krumpáč“ za to, jak dokázal řečnicky zlikvidovat své oponenty. Po stranickém žebříčku stoupal strmě nahoru a v roce 1988 se stal lídrem socialistického parlamentního klubu – o čtyři roky později už byl šéfem strany, kterou povážlivě zreformoval. A v roce 1995 byl zvolen premiérem, když vyhrál volby se sloganem „Srdce a rozum“. „Byl velmi schopný, chytrý a bystrý. Rychle pochopil pohled druhé strany na věc a soustředil se na řešení,“ vzpomíná pro Guardian tehdejší Guterresův ministr obrany António Vitorino.

Guterres propadl workoholismu. Možná proto, že jeho manželka Luisa byla tou dobou vážně nemocná a léčila se v Lodýně. Každý pátek za ní létal do nemocnice a strávil s ní víkend, v pondělí byl zpátky v práci a nezastavil se. V roce 1998 Luisa zemřela a Guterres se vrhl do dalších voleb. Znovu ale nezískal většinu a zpomalení ekonomického růstu Portugalska oslabilo jeho pozici. Znechucen stranickými intrikami se zaměřil na mezinárodní politiku.

Podílel se na řešení krize na ostrově Timor-Leste, bývalé portugalské kolonii, kde v roce 1999 po schválení nezávislosti na Indonésii v referendu vypukly násilnosti. Guterres vedl diplomatické snahy, aby Spojené národy zasáhly a obnovily mír. Je vzdělaný, sečtělý, mluví několika světovými jazyky, je oblíbený a podle všeho je dobrým vyjednavačem. Podle Guardianu je snad dokonalým adeptem na funkci generálního tajemníka. Jeho popularitu by ale mohla srazit jedna věc.

Guru uprchlíků?

Mezi lety 2005 až 2015 šéfoval Vysokému úřadu OSN pro uprchlíky. Mnozí se obávají, že jeho úsudek bude zahalený působením ve funkci. Evropou zmítá migrační krize a první Guteressovy výroky na toto téma rozhodně nepotěší značnou část Evropanů. „Představa, že zvládnutí migrační krize je záležitostí národní suverenity, je extrémně limitovaná. Skutečnými strůjci mezinárodní mobility jsou v tuto chvíli pašeráci a gangy. Musíme vzít na vědomí, že migrace je nevyhnutelná a nezastaví se,“ prohlásil v listopadu.

Kritici otevřené migrační politiky se nyní obávají, že Guterres bude ze strany OSN tlačit na to, aby Evropa přijímala více uprchlíků. Už dříve ohlásil, že Evropa se musí podělit o „zátěž“ migrační krize. A tady zraje možné jablko sváru. Guterres je přesvědčený, že to nebude jednoduché. Evropské politiky požádal, aby dali přednost „hodnotám“ před „přáním“ voličů. To jeho kritici považují za velmi nešťastné. Otázka je, zda podobnými výroky v křehké době nadcházejících významných voleb v Německu a ve Francii ještě neposkytne munici pravicovým populistům.