Knižně vydaný soubor sedmi přednášek renomovaného ruského historika profesora Andreje Zubova o příčinách komunistického převratu v Rusku v listopadu 1917 určitě stojí za přečtení. S následky bolševického puče se potýkáme dodnes.

Profesor Zubov se ve svých přednáškách snaží vysvětlit, proč vlastně došlo k jedné z nejtragičtějších událostí v dějinách lidstva. Přesvědčivě vyvrací teorii o zaostalém carském Rusku a zásadně nesouhlasí s názory, že tuto zemi převzal Josif Stalin jako agrární stát. Na řadě faktů dokládá opak. V Rusku v roce 1911 začala masivní výstavba strojírenských závodů. Jejich základní kapitál vzrostl během dvou let ze 120 milionů na 220 milionů rublů. Rusko také v té době postavilo osm kvalitních těžkých bitevních lodí, které snesly srovnání se světovou konkurencí. V roce 1914 začalo Rusko jako první země na světě stavět čtyřmotorová letadla Ilja Muromec.

Profesor Zubov také potvrzuje, že důležitou roli při vyřazení Ruska z první světové války hrálo Německo. Rusko ovšem nebylo jediným cílem. Berlín se snažil vyřadit ze hry i další dohodové státy, protože si uvědomoval, že jsou silnější než ústřední mocnosti, kde Německo s Rakouskem-Uherskem, Tureckem a Bulharskem tahalo proti Velké Británii, Francii, Rusku, od roku 1915 Itálii, od roku 1916 Rumunsku a od roku 1917 USA za kratší konec. V případě déle trvajícího konfliktu by Berlín prohrál. Proto Německo vyvolalo vzpouru proti britské vládě v Irsku, podněcovalo dělnické nepokoje v Francii a také bolševiky v Rusku. Britové a Francouzi tyto pokusy o rozvraty svých zemí zevnitř rázně potlačili, úspěch měla tato taktika pouze v Rusku.

Andrej Zubov lituje, že se komunistům jejich puč podařil. Rusko jinak mohlo slavit se svými spojenci vítězství a získat nová území včetně úžin Bospor a Dardanely s Istanbulem, která mělo slíbeno. Místo toho bolševická vláda v čele s Leninem uzavřela v březnu 1918 pro Rusko nevýhodný separátní mír s Ústředními mocnostmi, čímž podrazila své spojence. Pan profesor se nedomnívá, že by hlavní příčinou byl hlad, který byl v Německu ve válečné době větší než v Rusku. Kromě dopadu nenávistné bolševické agitace to přičítá i nedostatečné vlastenecké výchově, jejímž důsledkem bylo, že ruští vojáci vlastně nevěděli, za co bojují.

Přednášky profesora Zubova jsou brilantní a poučné, ale drobné výtky jsou na místě. Podle mého názoru je sice dobře, že vyvrací některé tvrdošíjně omílané předsudky ohledně carského Ruska, ale někdy si ho přece jen idealizuje. Například jeho tvrzení, že v Rusku po revoluci 1905 nastala demokracie, protože byl ustaven parlament – Státní duma a povoleny politické strany, není zase tak úplně přesné. Ano, parlament existoval a schvaloval zákony, jenomže car mohl každé jeho rozhodnutí zrušit, jeho veto přitom bylo definitivní, a také mohl Státní dumu kdykoliv rozpustit. Ale to jsou jen drobnosti a knihu lze zájemcům o novodobou historii doporučit.

Andrej Zubov: Rusko 1917. Katastrofa: Přednášky o ruské revoluci. Nakladatelství ARGO, Praha 2021.