Dnes si připomínáme Evropský den památky obětí totalitních a autoritářských režimů, který byl rozhodnutím Evropského parlamentu zaveden od roku 2009. Svým datem symbolicky odkazuje na ostudný pakt Molotov–Ribbentrop, respektive Hitler–Stalin z 23. srpna 1939, jenž byl o den později slavnostně signován v Moskvě. Oficiálně byla uzavřena běžná „dohoda o neútočení“, jakou například mělo Německo s Polskem nebo Sovětský svaz s pobaltskými státy, jenže šlo o diplomatické krytí ďábelského plánu, který hrozil zničením evropského kontinentu. Součástí paktu Hitler–Stalin byl totiž i tajný protokol o rozdělení východní Evropy a vzájemné spolupráci.

Podle tajného protokolu mělo v Pobaltí připadnout Finsko, Estonsko a Lotyšsko do sovětské sféry vlivu, zatímco Litva do německé. Obě agresivní mocnosti si též předběžně rozdělily území Polska, Sovětský svaz navíc deklaroval zájem o rumunskou Besarábii. Už 1. září 1939 zahájilo Německo invazi do Polska, k níž se 17. září 1939 připojil Sovětský svaz. Začala druhá světová válka…

Hned 28. září 1939 byla v Moskvě uzavřena Německo-sovětská smlouva o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie, skrze niž si oba agresoři definitivně vyjasnili formu rozdělení Polska. A podle tajného dodatku se Německo vzdalo ve prospěch Sovětského svazu nároků na Litvu. Součástí bylo též ujednání, že signatáři nebudou na svém území tolerovat propagandu vůči novému spojenci, což mimo jiné znamenalo sovětský rozkaz komunistickým stranám v Evropě, aby přestaly s kritikou Hitlera. Rozvinula se též „vzorná“ spolupráce mezi NKVD a gestapem, přičemž zástupci obou tajných policií se pravidelně scházeli ke konzultacím a vyměňovali si vězně.

Už 30. listopadu 1939 napadl Sovětský svaz Finsko, za což byl 14. prosince 1939 oficiálně vyloučen ze Společnosti národů v Ženevě (Německo vystoupilo samo již v roce 1933). Tato tzv. zimní válka skončila v březnu 1940 připojením finské Karélie k SSSR. Ve stejném roce realizoval Kreml okupaci Estonska, Lotyšska a Litvy, stejně jako vynucené připojení části Rumunska k sovětsko-ruské veleříši.

Hitlerovo Německo, podporované obrovskými dodávkami surovin od sovětského spojence, přepadlo Belgii, Nizozemsko, Lucembursko, Francii a Norsko, začala bitva o Velkou Británii. K sérii evropských agresí se v témže roce připojila Mussoliniho Itálie, nejprve při tažení proti Francii, následně útokem na Řecko… Němečtí, sovětští a italští novináři oslavovali spojenectví tří zemí „skutečného socialismu“ proti anglosaské dekadenci a plutokracii…

Rok 1941 byl rovněž ve znamení pokračujících agresí (například útok na Jugoslávii), Evropa byla na kolenou a v drtivém sevření mezi nacionálně-socialistickým Německem, komunistickým Sovětským svazem a fašistickou Itálií. Stalin byl nadšen – získal skvělé spojence pro destrukci Evropy, zejména soudruhu Hitlerovi maximálně důvěřoval. O to větší byl jeho šok, když spřátelené Německo zaútočilo 22. června 1941 na Sovětský svaz. Deník Pravda, oficiální tiskový orgán Komunistické strany Sovětského svazu, vychvaloval do té doby „socialistické Německo“, nyní byl proto rychle zaveden sovětský narativ o „německém fašismu“, který měl zastřít obdobný charakter obou totalitních režimů… Jistě můžeme diskutovat o tom, nakolik byl německý nacionální socialismus vlastně socialismem, stejně tak bychom však měli zvážit hypotézu, zda sovětský komunismus nebyl formou fašismu… Každopádně bylo v Sovětském svazu třeba vytěsnit onu nabubřelou rétoriku o socialistickém Německu jakožto někdejším spojenci. Začala tzv. Velká vlastenecká válka…

I přes mručení Kremlu, českých komunistů a dalších vyznavačů ruského imperialismu bychom však neměli zapomínat, že to byly nacionálně-socialistické Německo a komunistický Sovětský svaz, kdo v roce 1939 rukou společnou rozpoutal peklo druhé světové války…

Spojenectví socialismu nacionálního (nacismu) a internacionálního (komunismu), čili období německo-sovětské kooperace z let 1939–1941, patřilo k nejtemnějším hodinám moderních evropských dějin. A nic na tom nemění fakt, že spolupráce dvou gangsterů, Hitlera a Stalina, skončila vražedným konfliktem, v jehož rámci se pak v tzv. krvavých zemích odehrával holokaust Židů a genocida dalších evropských národů…

Polský literát Gustaw Herling-Grudziński (1919–2000), někdejší vězeň sovětského gulagu a hrdina bitvy o Monte Cassino, ve své knize Jiný svět (1949/1950) k tragédii východní Evropy za německo-sovětské války hořce poznamenal:  „S hrůzou a hlubokým studem myslím na Evropu v půli rozdělenou Bugem, kde na jedné straně miliony sovětských otroků očekávaly, že je nacistické armády osvobodí, a na druhé straně vkládaly miliony dosud nespálených obětí německých koncentráků poslední naději do Rudé armády.“

Evropský den památky obětí totalitních a autoritářských režimů, jinde připomínaný i jako Mezinárodní den černé stuhy, není v České republice zatím příliš známý… Žádný div, když se „náš“ prezident republiky nechává vždy 9. května raději dekorovat na ruské ambasádě svatojiřskou stužkou, aby tak oslavil „vítězství nad fašismem“. Přitom jedním z hlavních iniciátorů zavedení tohoto památného evropského dne byl Václav Havel (společně s Joachimem Gauckem).

Je symptomatické, že onen památný den byl 23. září 2008 schválen v Evropském parlamentu nejprve pod názvem Evropský den památky obětí stalinismu a nacismu, vždyť o jeho pojmenování se rozpoutala třeskutá debata. Zejména někteří poslanci socialistické orientace odmítali původní návrh, v němž se hovořilo o „obětech komunismu“. Zřejmě proto, že komunismus s jeho „diktaturou proletariátu“ stále ještě vnímali jako krásnou a pozitivní ideu, jejíž měl být stalinismus pouze nepatřičnou deviací. Nikdo tehdy nechtěl naslouchat nevhodné pravdě o sovětsko-ruském imperiálním monstru, k jehož tradicím se hlásí i dnešní Ruská federace. Teprve novým rozhodnutím Evropského parlamentu z 2. dubna 2009 byl památný den transformován na Evropský den památky obětí totalitních a autoritářských režimů.

K letošnímu výročí paktu Hitler–Stalin a památnému dni vydala Evropská komise již 21. srpna 2020 prohlášení, signované její místopředsedkyní a komisařkou pro hodnoty a transparentnost (!) Věrou Jourovou a komisařem pro spravedlnost Didierem Reyndersem: „Dne 23. srpna před 81 lety se nad Evropou spustila prostřednictvím paktu Molotov–Ribbentrop temnota. Smlouva mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem rozetnula střední a východní Evropu. Výsledkem bylo porušování základních lidských práv milionů Evropanek a Evropanů, které si vyžádalo miliony lidských životů.“