Holka drzá s podtitulem Lesk a bída českého šoubyznysu aneb Jak spadnout pod slavnýho ženáče a zůstat celá je podle autorky knihy, herečky a scénáristky Terezy Šefrnové upřímný český román ze současnosti. Je stylistickou mixkou Sexu ve městě a „karlínskýho punku“, takže je vhodný pro holky všech generací.
Román vypráví současným jazykem, kterým provází životem obyčejné holky, která prostřednictvím slavného scenáristy nakukuje do VIP společnosti a nestačí se divit.
„Holka drzá je prototypem dnešní mladé ženy, která hledá lásku. Chodí do školy, hraje divadlo, kouří stylové cigarety, pije drinky své oblíbené značky a kupuje si své první auto,“ říká Šefrnová. „Má za sebou velmi nepěkné osobní zkušenosti, a přesto se zaručenou přesností vždy letí vstříc dalšímu držkopádu,“ dodává.
Zároveň dodává jeden důležitý fakt: „Klukům čtení zakázáno! V knize je totiž zapsán manuál k dívčí duši a nechceme, abyste ho vlastnili a zneužívali,“ zdůrazňuje autorka.
Ukázka z knihy:
Takže, dámy a pánové, milý Vladimíre Kratino, Emilko, byl naprosto úžasnej! To byl takovej klik na myšku, že jsem při tom stihla i několik výletů za hvězdičkama. Teda ne že by to bylo v tom smyslu, v jakým to vnímaj chlapi, pro který je většinou sexuální Mekkou porno, ale tak, jak to berou a chtěj ženský, a hlavně holky. Prostě přesně jako v romantickým filmu.
Ňuňání, ňuchňání, láska. Žádná akrobacie se tudíž nekonala. Nebo jenom trošku. Hlavně mě prostě uchvátil a mrštil se mnou na lože, kde jsme se protnuli i duševně. Alespoň mně to tak připadalo. Vykřičel do mě všechny svoje smutky.
Došlo zkrátka k tomu opravdickýmu splynutí.
Emilka: Pane bože, ty jsi tak blbá, že ti není pomoci.
Holka Drzá: Šťastná, tak šťastná, jsi chtěla říct.
Emilka: Něco ti řeknu. Dobře mě poslouchej! Ty jsi úplně,
ale naprosto podlehla těm kecům, který do tebe furt cpe.
Holka Drzá: Je prostě strašně nešťastnej.
Emilka: To ty budeš nešťastná. Strašně. A brzo.
Emilka mě dále vybavila nejméně tuctem historek o tom, kterak ten můj ženatej Miláček vošustil všechno, co se jen mihlo na obrazovce. Nešetřila hlučnými ani zvučnými jmény. Za sebou nechal vždycky jen nesplněný sliby a spoušť. Já byla tehdy ještě tak blbá, že jsem ho bránila a snažila se přesvědčit Emilku, že to vůbec, ale ani omylem není pravda, že on je naopak úplně jinej než ostatní chlapi. Ale to už Emilka mávla rukou a běžela na jeviště, pač bylo dávno po třetím zvonění.
O pauze navazujeme, kde jsme skončily. Emilka během první půlky nestihla na mýho milovanýho Miláčka změnit názor. Naopak se z ní stala úplná militantní fúrie.
Emilka: Řekni mi jeden jedinej důvod, proč bych si ho měla
vážit.
Holka Drzá: Skvěle píše!
Emilka: Píše skvěle, to se mu musí nechat. A kecat, podle
toho, co ti vykecal do hlavy, musí podobně obstojně. Ale
kreatura je to strašná.
Holka Drzá: Nádherně. Nechápu, kam na to chodí. Tolik
různejch podnětů, který dokáže udržet v hlavě a zpracovávat!
Je to neskutečný.
Emilka: Ti řeknu, kam na to chodí. Za holkama. Bere si
inspiraci z toho, že jim věší bulíky na nos. Jako tobě, ty
tele.
Haha. Jasně. Zas takovej don Juan to není. Konec smíchu a sarkasmů. Teď je primární obhájit Miláčkovu reputaci v Emilčiných očích, což mi zabralo přesně dvě hodiny argumentování, než Emilka (bohužel jen na oko) rezignovala a souhlasila, že je prostě úžasnej. Celou délkou tohoto naprosto tristního dialogu vás fakt zatěžovat nebudu. Není zač.
