Na víkendové konferenci konzervativců v Marylandu se ve svém vystoupení Donald Trump opět ostře pustil do nezávislého vyšetřovatele Roberta Muellera, který vede vyšetřování ohledně napojení Trumpovy prezidentské kampaně na Rusko. Trump znovu prohlásil, že vyšetřování je politicky motivované a připomíná hon na čarodějnice. O Muellerovi řekl, že ho nikdo nevolil a prý přesahuje své pravomoci. Napadání, urážkám a vyhrožování Robertu Muellerovi, jeho týmu, i všem, kteří jej podporují a uznávají, se věnuje Trump velmi usilovně již řadu měsíců, zejména ve svých tweetech a v téměř všech svých veřejných vystoupeních. Ještě příkřeji hodnotí svého osobního ex právníka Michaele Cohena. Věnoval mu pět ranních tweetů 1. března t.r., kdy napsal „Hlava se vám zatočí z těch jeho lží, protiřečí a nepřesností. Je zcela zdiskreditován“. Michael Cohen ve svém slyšení před kontrolním výborem Kongresu nazval Trumpa lhářem, podvodníkem a rasistou. Svá tvrzení Cohen doplnil konkrétními příklady. Omluvil se za to, že dříve v Trumpův prospěch nemluvil vždy pravdu, a projevil účinnou lítost.

Vyšetřování Muellerovy komise se dotklo i bývalého šéfa Trumpovy kampaně Paula Manaforta. Zejména pak jeho finančních aktivit z doby, kdy pracoval pro bývalého prorusky orientovaného ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče. Vyšetřování se zabývá i přístupem Trumpovy administrativy, která navrhovala zrušení některých sankcí třem firmám ruského oligarchy Olega Děripasky, který je blízkým člověkem Vladimíra Putina. Rusko všechny vazby popírá. Trump se na slovo Putina nezřídka odvolává. Podobně tomu bylo i po nedávném setkání se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem, když relativizoval jeho podíl na mučení studenta Otta Warmbiera. Jednání se Severní Koreou si Trump pochvaluje, s tím, že bylo dosaženo velkého pokroku. Severokorejského vůdce označil za svého přítele a skvělého lídra, což vyvolalo nemalé rozpaky nejen v USA. 

Řada Trumpových aktivit a výroků v zahraničněpolitické oblasti vyvolává někdy až údiv. Bylo tomu tak i tehdy, když oznámil urychlené stažení USA ze Sýrie, což pochopitelně nejvíce potěšilo syrskou koalici Bašár al-Asad, Írán a Rusko, a také Turecko kvůli Kurdům, jinak též nejstatečnějším bojovníkům proti hordám Islámského státu. Rozporuplné reakce vzbuzuje i jeho posedlost mexickým plotem. Vypadá to tak, že součástí Trumpovy taktiky je odvracet pozornost od různých osobních vyšetřování jiným směrem. Trump dobře ví, že nejlepší obranou je útok. Málokterý podezřelý se ihned přizná ke svým nekalým či protiprávním skutkům, zvláště ten, který má tolik možností a zdrojů vše otočit, ubránit se, a naopak tvrdě napadnout ty, kteří na jeho kiksy a zločiny poukázali, či dokonce ty, kteří jej přímo vyšetřují.

Trump je vyšetřován. Trvá to dlouho. Babiš je dokonce trestně stíhán, a trvá to také dlouho. Trumpův vztah k vyšetřovateli Robertu Muellerovi je obdobný jako vztah Babiše k policejnímu komisaři Pavlu Nevtípilovi, který vyšetřuje kauzu dotačního podvodu Čapí hnízdo. Trumpova sebeobrana Babiše zcela určitě inspirovala. Trvale se se svými lidmi snaží pana Nevtípila zdiskreditovat. Pustil se do hyperaktivity v zahraniční politice, aniž by si možná byť jen připouštěl, že jeho různá prohlášení možná platí na některé jeho agrofertí voliče, ale v Evropě, natož ve světě, je skoro nikdo ani nezaznamená. V tom má přeci jenom Trump jako prezident světové velmoci podstatnou výhodu. Babiš chrlí i různé nápady na domácí scéně, často jenom proto, aby se nemluvilo o jeho skandálech. Jako byl údajný výlet jeho syna na okupovaný Krym a desítky dalších, které provázely jeho cestu na byznysový a politický vrchol.

V jednom aspektu své sebeobrany je Babiš ještě důkladnější než vzor Trump. Neváhá za pochodu vyměnit vedení policie, GIBS a třeba i zrušit kontrolní odbor na středočeském krajském úřadě. To vše je již dávno za hranici snesitelného v právním státě. Koncentrace moci slouží Babišovi k maskování jeho kolosálního střetu zájmů a plíživé proměně svobodné demokratické země v autoritativní režim, ne nepodobný východním despociím. Tak daleko ještě Trump nezašel a nezajde. Americká demokracie mu to nedovolí. To je ten rozdíl mezi potížemi dnešního Západu a našimi stále ještě posttotalitními reáliemi. Z Washingtonu přiletí Babiš jako sportovec po požití nepovoleného nezákonného dopingu. Tím si můžeme být jisti. Trump, stejně jako Babiš neuznávají férovou otevřenou hru. Ve svém světě tento pojem ani neznají. Chtějí ostatní přetlačit a přechytračit doslova všemi prostředky a získat pro sebe další konkurenční výhodu. A vzdorující jedince odstranit z cesty, stůj, co stůj. Je to nebezpečné a zvrácené zároveň. Dnešní doba je zlomová, i když se nám vede jakoby dobře. Ďábel bývá rafinovaný a umí hrát různé hry, zvláště ten, který má téměř bezmeznou moc, s níž dokáže manipulovat skutečností podle svých potřeb Ďáblovi se nemá sloužit, s ďáblem se nevyjednává, ďáblovi je třeba účinně vzdorovat, pokud to ještě jde. „Padouch nebo hrdina – všichni jedna rodina“. Funguje to. Bohužel.