Jak by dopadly v roce 1948 volby, kdyby byly svobodné? Ačkoliv se to někomu nemusí zdát pravděpodobné, KSČ by nejspíš ztratila. Co si lidé před Únorem mysleli, víme z tehdejších průzkumů veřejného mínění. Ten nejzajímavější, ke kterému došlo po převratu, už se ovšem nesměl zpracovat.
Po druhé světové válce vznikl Ústav pro výzkum veřejného mínění, který spadal pod ministerstvo informací. Zabýval se jen zkoumáním Českých zemí, nikoli Slovenska. Pracovalo pro něj tři sta tazatelů a dodával jeden až dva průzkumy měsíčně.
Z hlediska dnešní kritiky průzkumů je zajímavé, že třeba výsledek voleb v roce 1946 předpověděl velmi přesně a chyba odhadu se u žádné strany nelišila více než 1,4 procenta.
Ta přesnost byla asi taky trochu osudová, protože před dalšími volbami v roce 1948 už byla politická situace zase dost jiná. Další průzkum se uskutečnil už po Únoru, ale policie zabavila vyplněné dotazníky a nebylo možné je zpracovat. Zdá se, že ministerstvo vnitra se obávalo, že pro komunisty to nevypadalo dobře. Už volební průzkum Ústavu pro výzkum veřejného mínění z podzimu 1947 ukázal pokles obliby komunistů o deset procentních bodů v porovnání s volbami v roce 1946.
Občané, jak ukazuje zkoumání z roku 1946, moc nechápali, co bude znamenat omezená demokracie. Systém Národní fronty se jim líbil. Podle výzkumu ÚVVM považovalo počet politických stran za dostačující 57,5 procenta respondentů. 34,2 procenta soudí, že je stran příliš mnoho a 5,6 procenta, že je jich málo. Ostatní nevěděli. Z politické soutěže tak zcela vypadli kvůli údajné kolaboraci třeba agrárníci, kteří byli důležitou stranou za první republiky. Nepomohlo ani to, že první protektorátní premiér Rudolf Beran byl pak nacisty vězněn za podporu odboje. Kdo by takové jemnosti rozlišoval.
Samotný výsledek voleb v roce 1948 už si vládnoucí strana mohla dost dobře ohlídat, politická opozice byla rozdrcena, ale nikdo přece nemusel vědět, co si lidé doopravdy myslí. Průzkumy veřejného mínění byly obnoveny až v polovině sedmdesátých let. Ohledně nějakých volebních preferencí samozřejmě nebylo co zkoumat.
Mnoho lidí nepochybně vycítilo včas, kam se historie zrovna hýbe a spěchali se přidat na tu správnou stranu. „Za prvních čtrnáct dnů měsíce února došlo do ústředního sekretariátu KSČ 31 531 přihlášek nových členů. Z toho 2461 přestupů ze strany národně socialistické a 1315 ze strany lidové,“ jásalo Rudé právo právě ve dnech puče.
V tom se vlastně historie moc nemění. Mnoho lidí včas nepozná, kam se všechno žene. Někteří to ovšem poznají a spěchají horlivě na tu správnou stranu. Z jejich hlediska správnou.