Předseda senátu Miloš Vystrčil (ODS) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Předseda senátu Miloš Vystrčil (ODS) odletěl v sobotu na Tchaj-wan, kde chce navázat politickou a vědecko-technickou spolupráci. Stalo se tak přes velkou nelibost Pekingu, prezidenta Miloše Zemana a ministra Jana Hamáčka. Jde ale o víc než prohloubení kontaktů. Je to akt duševní hygieny pro českou politiku.
Před odletem to Miloš Vystrčil řekl celkem jasně v Událostech, komentářích na ČT: „Jaká je naše politika? Poslouchat pořád dokola Čínu? Nebo nikoliv? Pokud se někdy chceme vzepřít a říct, že jsme nezávislým státem, měli bychom to udělat co nejdříve. A ne čekat, až budeme na Číně ještě více závislí a ona bude držet v rukách ještě více provazů a řetězů, než drží dneska.“
To klíčové sousloví je „vzepřít se“. Kdykoli jsme se v minulosti nevzepřeli, nestálo to potom za nic. V roce 1938, 1948, 1968. Vždycky jsme se dozvěděli, že hrozí „nedozírné následky“. Ty pak stejně přišly, ale ještě navíc jsme měli ostudu, že si za to dost můžeme sami. Mohli jsme ale vždycky udělat aspoň něco a neudělali jsme nic. Odpovědnost za to neslo pokaždé vedení země. Nebylo to k ničemu. Predátoři si s námi pak dělali, co chtěli. Jistě, přispěli k tomu i místní kolaboranti.
Jsme jen středně velká země, žádná jaderná mocnost ani finanční centrum nebo jáma plná ropy. Že ale nejsme úplně bezmocní, je patrné z toho, jak různé síly zuří, když se jim nedaří podle jejich plánů. Dáváme totiž „špatný příklad“. Najednou se zjistí, že to jde.
Přední kolaboranti už se vztekají. Kremelský Sputnik 28. srpna referoval: „’Stanovisko pana prezidenta k cestě předsedy senátu na Tchaj-wan, stejně jako dalších ústavních činitelů, je nesouhlasné. Cesta jde přímo proti jednotné zahraniční politice ČR a jde přímo proti jednotné zahraniční politice EU,‘ informoval hradní mluvčí Jiří Ovčáček. ‚Je to stejné, jako kdyby pan předseda senátu navštívil navzdory španělským protestům Katalánsko. Jde tedy o nezdvořilost v mezinárodních vztazích. Přitom doposud byla ČR oceňována za solidní diplomacii dodržující mezinárodní pravidla. Cesta bude mít i hospodářský dopad na české firmy, je proto i výrazem nebývalého politického sobectví,‘ dodal.“
Ta solidní diplomacie, tím se zřejmě myslí šaškování Miloše Zemana v čínské státní televizi s Krtečkem a jeho nadšení z toho, jak se v Číně povedlo „stabilizovat společnost“. Ne, to nebyla solidní diplomacie, to bylo odporné. O nebývalém politickém sobectví ať tenhle nicotný klaun raději nemluví.
Hrad, tedy spíše Lány, jsou už několik let hnízdem kolaborace s Moskvou a Pekingem. Přitom zrovna všechno to patolízalství vůči komunistické Číně skončilo fiaskem. Miliardové investice nikde, Zemanův čínský poradce zmizel v útrobách tamní inkvizice, čínské pomůcky proti čínskému viru se ukazují jako šunty, ale rezavá mašina skřípe a jede dál, jako by se nic nedělo. Putinovi traviči se mají k světu, ale Zeman pracoval na odhalení „výroby“ novičoku v Česku a zesměšňování našich tajných služeb.
V tom všem už bylo na čase, aby téhle hybridní příšerce někdo přišlápl chapadélko. Nastal křik veliký. A hned tak neskončí.
Vzepřít se je ale nutné, jinak si nás tihle prodejní strejci budou porcovat na kousky a nezbude z nás nic. Kdepak „suverenita“ a „naše zájmy“. Ve skutečnosti služebníčkování, aby si někdo mohl hojit svoje ego a někdo zase udělat kšeftíky. Vlastní matku by prodali a ještě jí vysvětlili, že je to pro její dobro. Tak z toho ať nás vynechají.
