Ilustrační foto. FOTO: Pixabay/geralt
FOTO: Pixabay/geralt
Epidemie koronaviru kromě nejméně třiceti tisíc mrtvých přinesla do republiky i vlnu nechutného špiclování, vyhrožování a sledování, které produkují fanoušci a někteří členové protirouškové lobby. Tento týden jsem zjistil, že mne regulérně „napíchla“ dáma (či někdo, kdo se jako dáma podepisoval), aby mne vytěžila. Začala se se mnou e-mailem handrkovat o můj článek kritizující poslední vystoupení dr. Soni Pekové, a moje odpovědi obratem paní doktorce přeposílala. Možná k analýze, zda mě nezinženýrovali ve Wu-chanu.
Paní Handrkalová z jižní Moravy se podepisovala – ovšem jsme na internetu, tak nevím, jestli to jméno pod e-maily není jménem její sousedky. Tak jsem ji – kvůli jejímu handrkování – přejmenoval na paní Handrkalovou. Napsala mi po posledním článku o dr. Pekové, kde jsem pitval její vystoupení v jakémsi youtube pořadu. Na konci pořadu se dr. Peková s moderátorkou objaly a začaly výskat – a celý rozhovor předtím se vedl v podobném duchu.
Dobrý den, pane Doležale,
„většinou nemám velké ambice reagovat (zvláště ne v dnešní „pandemické“ epoše) na traktáty různých novinářů, ale ve Vašem případě a v tuto chvíli opravdu musím, protože jste mi doslova vyrazil dech. Vždy jsem kvitovala s povděkem Vaše články v Reflexu o různých šarlatánech a lidičkách, kteří dokázali obratně manipulovat s nebohými důvěřivými dušičkami ve svůj prospěch, člověk by si měl přece zachovat „selský rozum“. Také bych si občas s Vámi klidně práskla jointa, ale po přečtení Vaší kritiky o rozhovoru Soni Pekové na kanálu Rozhovoru duší mne fakt přešla chuť. Vždy jsem respektovala, že názory mohou být na různé věci naprosto odlišné, nicméně ta Vaše dnešní kritika mne natolik překvapila, že musím hlasitě zapískat, alespoň slovně, když nemáte šanci to slyšet. Nikdo z nás asi patent na rozum nemá, ale to děvče si, myslím, má něco za sebou a nejsou to určitě výkřiky do tmy, o čem mluví. Možná byl na Váš vkus její projev příliš emocionální, ale taková už je dnešní doba, mnohdy emoce a burcování na poplach vyžaduje.
Vy – pouze novinář (bez urážky) tady kritizujete někoho, kdo má jistý odborný názor, a že se zrovna nehodí establishmentu a mainstreamu do krámu, nemusí snad být zcela denuncován. Těch prezentovaných mrtvých na kovid se zdá opravdu hodně, ale kde berete tu jistotu, že opravdu zemřeli právě a jenom na tuto diagnózu? Nemůžete popřít, že procentuální úmrtnost je relativně zanedbatelná, každý vycházíme ze svých zkušeností – já neznám ze svého okolí nikoho s vážných průběhem (až na jednoho notorického hypochondra), ale znám spoustu vyplašených a zmanipulovaných jedinců a pak i takové, kteří se nechají „vopíchat“ jen proto, že jim za to bylo slíbeno cukrátko v podobě různých sociálních výhod.
Já osobně, stejně jako paní Soňa, byť o více než dekádu starší, se bojím zcela jiných diagnóz než všudypřítomných virů. Při mé dobrodružné a napínavé činnosti mne může spíše strašit mrtvice, infarkt, rakovina či Alzheimer a tak nějak věřím, že různé viry s pomocí jisté síly svého naturelu, vitamínů a pozitivní energie nějak zmáknu. K očkování nevidím sebemenším důvod, to by mne museli přitáhnout doslova za pačesy a ty mám, díkybohu, hodně krátké. Omlouvám se za překotný tok myšlenek, ale nemohla jsem nereagovat, protože máme před volbami a pro mne budou ve znamení antikovidismu. S pozdravem Pipinka Handrkalová.“
Než vznikl e-mail, který je zadarmo a je napsaný na mobilu za pár minut, chodily novinářům buď dopisy pochvalné, nebo polemické. Nyní, v době ztráty váhy slova, jsou dopisy jako ten výše běžné. Nemají obsah, jde jenom o rozkecané „FÚÚÚÚJ!“ Paní Handrkalová nesděluje jediný protiargument k mému textu – jen vyjadřuje své hluboké znechucení mým článkem, ale nenapíše, co ji na něm znechutilo. Zato ví lépe než statistici, kolik lidí a na co loni zemřelo, a nešetří vulgaritami. Očkování říká „vopíchání“ – jak ostatně začal říkat očkování známý ezoušek Igor Chaun.
Vážená paní / pane,
odpověděla moje k těmto účelům připravená šablona. „já vím, že to nemyslíte zle, ale nepište mi, pokud si chcete popovídat, neposílejte mi vaše podnětné nápady či rozbory, nevyzývejte mě ke hrám a neposílejte mi žádné nekomentované linky, veselá videa či výzvy k šíření nějakých putovních memů. Mám svůj program, nemohu se Vám věnovat. Pokud Vás můj článek zaujal, můžete si jej nasdílet na svoji zeď, a diskutovat o něm se svou sociální bublinou. Zdraví jxd“
Handrkalová reagovala okamžitě: „Tož to je fakt odpověď hodná špičkového novináře. Sorry jako….“
Jxd: „Paní, co chcete?“
Handrkalová: „Pane, už vůbec nic. Stejně jako píšete Vy, dovolila jsem si něco napsat i já. Domnívala jsem se, že jste novinář proto, abyste případně rozproudil diskusi a byl takové diskusi. Je dobře, že jsem se přesvědčila o svém hlubokém omylu, Vaše Veličenstvo. Ještě si dovolím malý dovětek – myslím, že můj čas není o nic levnější ne ten Váš.“
Jxd: „Paní, takže ještě jednou: Chcete-li si o něčem popovídat (či jak píšete „rozproudit diskusi“), musíte si popovídat se svými přáteli. Mne Vaše úvahy opravdu nezajímají. Už mi nepište.“
Handrkalová: „Pane, buďte v klidu, se svými přáteli si určitě ráda popovídám a Vám psát už opravdu nemusím. Jenom by mne zajímalo, proč vlastně píšete Vy, i když tohle se už asi nikdy nedozvím. Bláhově jsem se domnívala, že pro lidi, ale teď jsem tak trochu v pasti……. Takže ještě jednou a naposledy Vaše Blahorodí – když už vězíte v sociální bublině Vy, neposílejte tam ostatní. Určitě si ještě někdy se zájmem přečtu Váš článek a budu si pamatovat pouze no comment.“
Nepozorná konfidentka
Pak jsem už ztratil trpělivost. V dalším e-mailu paní Handrkalová totiž napsala: „Paní doktorko, tady je to celé v plné kráse. Trošku se omlouvám za „zaplevelení“ e-mailu, trošku jsem to lovila.“ Neuvažoval jsem vůbec o obsahu toho sdělení, jen ji otráveně zařadil do spamblockeru a odpověděl: „Paní, nepřeji si, abyste mne dále obtěžovala vašimi inkoherentními e-maily. Už mi nepište.“
Plynul večer, já čekal nějaký e-mail, který nešel, a podíval jsem se do spamu. Byl tam další dopis paní Handrkalové: „Omlouvám se, tento e-mail byl Vám zaslán omylem. Vašemu přání určitě již plně vyhovím, a pokud budu hodnotit Vaše příspěvky, Vás tím již zatěžovat určitě nebudu. Raději nebudu připojovat svůj přívlastek k Vašim e-mailům, to by bylo určitě subjektivní a zbytečné.“
A v tu chvíli mi to došlo, a fakt jsem se naštval.
Jxd: „Paní, nahlédl jsem náhodou do spamu a vidím Vaši odpověď. Takže už chápu, že jste přeposílala naši korespondenci dr. Pekové (což je sprostota prvního řádu) a ještě navíc jste to dělala tak neobratně, že jste jeden z e-mailů omylem přeposlala mně. Takže už zcela vážně: Co je to za neuvěřitelnou sprostotu, co předvádíte? Uvědomujete si, že se chováte zcela nepřijatelně a ordinérně? Očekávám omluvu – Vaši adresu jsem již ze spamblockeru vyřadil.“
Dohandrkováno
„Vážený pane doktore, tímto Vám zasílám omluvu, i když ji zřejmě neobdržíte, když jste kontakt na mne ze svého adresáře již vyřadil. Je pravdou, že není zrovna zdvořilé obnažovat korespondenci mezi dvěma osobami osobě třetí, ale naše korespondence nepředstavovala zcela jistě nic intimního ani v sobě neabsorbovala žádné státní tajemství, nedejbože vulgarismy. Myslím, že jako novinář jste osoba do značné míry veřejná, takže se nemůžete divit, že když něco píšete, Vaši čtenáři na Vaše názory a komentáře reagují. Jinak opravdu nechápu, proč vlastně píšete. Svým postojem a touto reakci jste mne utvrdil v přesvědčení, že jste se nechal trošku omámit svou velikostí a významem a jakákoliv nadsázka, humor či tolerance Vaší výjimečné osobnosti (tu výjimečnost myslím smrtelně vážně) naprosto chybí. Určitě jsem nebyla ve svém projevu vulgární, jen jsem chtěla dát paní doktorce na vědomí, že jakákoliv reakce ze strany prostých smrtelníků vůči Vašemu Majestátu je zcela zbytečná. Mne to, přiznám se, trošku překvapilo, protože Vaše články v Reflexu mi vždycky připadaly jako ty, co vybízejí k reakci, ale byla to mýlka a mýliti se je lidské, to musíte uznat. Ještě jednou přijměte mou omluvu za neobratnost a zbytečné zatěžování, už se to zcela jistě nestane, je to opravdu plýtvání drahocenným časem.. Určitě se můžeme shodnout v jednom – komunikovat můžeme jen s tím, kdo o to stojí. S přáním pěkného zbytku neděle zdraví a přeje jen vše dobré Handrkalová.“
Handrkalová svoje pevné přesvědčení, že nebyla vulgární, zřejmě staví na tom, že psala o „vopíchání“ národa. A sprosťárna prvního řádu – udržovat nějakou komunikaci s novinářem ohledně jeho kritického článku, a pak jeho odpovědi potajmu posílat tomu, koho novinář kritizoval? To pro paní Handrkalovou „není zrovna zdvořilé“. Takže – fungovat jako fízl, udavač, který jako agent provokatér tahá rozumy z novináře, snaží se ho zmanipulovat k nějakým vulgaritám na adresu v článku kritizované osoby, a pak jeho dopisy té osobě posílat? Ne, to není „nezdvořilost“, ale absolutní sprosťárna. Hnůj. A říkat lidem, že se nechali očkováním „vopíchat,“ je na úrovni pana Chauna, který ve svém pořadu na youtube zveřejňuje psychotické blábolení člověka, co prý už dva roky nejí a prý živí se pránou.
Přesto paní Handrkalové moc a moc za její udavačskou aktivitu děkuji. Zcela jasně ukázala mravní profil protirouškových – a samozřejmě „nevopíchaných“ – disidentů. Mravní profil sprostých křivých fízlů.
