Předseda SPD Tomio Okamura FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Současná napjatá situace ve vztazích České republiky a Ruska je velmi důležitá i v širším kontextu. Nejen, že se možná konečně vyrovnají zastoupení na velvyslanectvích obou zemí. Také ukážeme východní mocnosti, že si nemůže dovolit všechno. Může však dojít ke změně i na domácí politické scéně. Ruské peníze jsou totiž důležité pro fungování několika politických subjektů.
Co by se vlastně mohlo stát, když jsme se rozhodli, že budeme vůči Ruské federaci nepoddajní? Primárně se zřejmě konečně vypořádáme s problémem, který nevyřešila ani listopadová revoluce v roce 1989. Nadbytek ruských „diplomatů“ na území naší země se totiž důsledně neřešil, a pokud by nyní nedošlo k šokujícímu odhalení pozadí výbuchu ve Vrběticích, asi by se nic nestalo ani nadále.
Tím, že z české ambasády v Rusku bylo vypovězeno 20 osob, tedy o dvě více, než se muselo rozloučit na ruském velvyslanectví v Praze, museli jsme si vybrat. Buď se budeme tvářit, že je to de facto fifty-fifty a hlavně se snažit Rusko nenaštvat, nebo zvedneme hlavu. To jsme nakonec zvolili jako tu správnou variantu a nový ministr zahraničí Jakub Kulhánek mohl první den ve funkci ukázat své „hrdinství“.
Sice si netroufl na radikální vzkaz do Moskvy, ale „jeho“ rozhodnutí vlastně pouze o pár hodin odsunulo očekávané resumé. Každému, kdo sleduje, jak funguje Putinova diktatura vůči zahraničním státům, bylo jasné, že Rusko na české ultimátum nepřistoupí. Navíc i očekávaně přidalo nepřímé výhrůžky a strašilo možnou odvetou.
Do následujících dní se tak nabízí hned několik otázek. Mezi ty stěžejní dozajista patří ty o budoucnosti vztahů s Ruskem, možné ekonomické odvetě či zavření ambasády v Moskvě. Důležité jsou ovšem i dopady, které může mít dnešní rozhodnutí na domácí politickou scénu.
Ruské peníze jsou totiž hnací silou několika jedinců i politických hnutí, která českou veřejnost zahlcují dezinformacemi a bájí o nutnosti dobrých vztahů s východní mocností za každou cenu.
Kromě prezidenta Miloše Zemana, který už jenom slouží svému okolí v čele s Martinem Nejedlým, se jedná i o několik dalších „politiků“. Přestože Rusko už není tou klasickou komunistickou zemí jako třeba Čína, stále jsou na něj členové KSČM napojeni. Navíc většina z jejích členů disponuje nekritickým obdivem ke všemu, co Vladimir Putin zosobňuje.
Komunisté jsou ovšem na pokraji svého působení v poslanecké sněmovně, takže se jejich vliv konečně zmenšuje. Horší to je s SPD, která svými demagogickými výroky dokáže oslovit téměř desetinu voličů a do budoucna by se mohla stát například alternativou při sestavování další Babišovy vlády. I když to vypadá, že by na to neměl mít současný premiér po volbách nárok, víme, jak k ústavním pořádkům přistupuje prezident republiky.
Právě Tomio Okamura se po ohlášení zprávy o tom, že za výbuchem ve Vrběticích stáli dva agenti GRU, stal největším advokátem Ruska. To svým způsobem není žádným překvapením, protože je veřejným tajemstvím, že šéf SPD je sponzorován a úkolován přímo z Kremlu.
Obdobně je to i s Václavem Klausem, který ve svém dalším prazvláštním prohlášení svedl všechno zlé na Spojené státy. Nezapomněl připomenout, že kdyby volby v USA vyhrál Donald Trump, tak dnes Vrbětice vůbec neřešíme.
Komunisté, ale především Okamura s Klausem se tak možná budou muset připravit na fakt, že ekonomický dopad zažijí spíše než Česká republika oni. Svou práci totiž z pohledu Kremlu nezvládli a dopustili, aby se naše země chovala jako suverénní stát, který se už nechce nechat zastrašovat zemí, jejímž vazalem byl dlouhé desítky let.
Pro zlepšení atmosféry v Česku může mít vzdor proti nadvládě Ruska velký vliv. Doteď jsme byli jasným spojencem Putinova režimu, protože se vždy mohl spolehnout na dostatečně hlasité podporovatele. Když jim ovšem utáhne finanční kohoutky, zřejmě se bude divit, jak se láska k bývalému Sovětskému svazu najednou rozplyne.
