Je to již taková běžná praxe, která se děje znovu a znovu a na kterou si lze vsadit, že se opět zopakuje. V každých volbách do poslanecké sněmovny kandiduje nějaké nové politické uskupení a vždy se také stane, že v nich uspěje a do sněmovny pronikne strana či hnutí, které doposud v dolní komoře nezasedaly. Tahle tradice, která není vůbec zdravá a která demokracii v České republice škodí, je u nás stále hlouběji zakořeněná a vypadá to, že jen tak nezmizí. Co je na tom tak špatného a jak z toho ven?
Je to zvláštní fenomén. Při pohledu na chování českých voličů a jejich hlasování ve volbách do sněmovny je zjevné, že stále něco hledají a to něco jim pořád uniká. Je to jako chytání hbité mušky, kterou už už svíráte ve své dlani, jste si jistí, že se v ní hýbe a třepe křidélky o vaše prsty, když tu ale sevření povolíte, pěst roztáhnete a zjistíte, že tam ta zatracená moucha není a že vám zase uletěla.
Koronavirus ohrožuje svobodnou žurnalistiku. Pomozte nám fungovat dál
Epidemie koronaviru a uzavírání ekonomiky postihlo celou řadu odvětví. Mezi nimi je i žurnalistika, za kterou nestojí žádný oligarcha nebo ...
číst článek »Nebo si to můžete představit jako chytání zlatonky v knížkách a filmech o Harrym Potterovi. Tenhle okřídlený zlatý míček měl také neuvěřitelnou schopnost vám pláchnout a zmizet před očima, jen jak se objevil, byl velmi rychlý a nenechal se jen tak chytit (až na to, že čarodějovi s jizvou ve tvaru blesku na čele se to většinou povedlo).
A přesně v této situaci je u nás část voličů. V každých dalších volbách vysílají do dolní komory parlamentu nějaké nové uskupení a doufají, že tentokrát by to už mohlo vyjít a konečně se dočkají toho, že politika se změní, obrodí se a bude od základu tak nějak lepší a slušnější.
Touží po tom při každých volbách a v každých volbách jsou také ochotni dát svůj hlas někomu, kdo jim to slíbí, a on se vždycky někdo takový najde. Dokonce je tomu tak, že kvůli tomu stále nové strany a hnutí i vznikají, poněvadž cítí, že je po nich poptávka a že je nemalá šance na to, že by mohly uspět.
Naučit se politickému řemeslu
Vždycky se to totiž někomu novému či nově objevenému povede. A nakonec všichni vidí, že to není nic zase tak těžkého, protože ochota zase a znovu podlehnout přesvědčení, že v těchhle volbách už to vyjde a že se už konečně na scéně objevil někdo, kdo vyvolanou naději naplní a nezklame, je opravdu velká.
Jistě, neuspějí zdaleka všichni, ale nějaký ten nováček voliče zaujme každé čtyři roky – ať už je to skutečně strana či hnutí, které byly teprve nedávno založené, nebo které už nějaký ten pátek existují, ovšem voliči si jich teprve teď všimli, začali je brát vážně a vyslali je do sněmovny.
Potíž je v tom, že politika takhle nefunguje a žádná politická strana, která by byla stranou s velkým S, nevznikne přes noc, a dokonce ani ne za jedno volební období. Potřebuje mnohem více času. Její reprezentanti se musí naučit politickému řemeslu.
Celospolečenská spása pro všechny
V partaji se musí ustanovit a zaběhat vnitrostranická demokracie. Musí si sednout a vytříbit se stranická ideologie a světonázor. To vše by strana sice měla mít už od svého založení, ale i tak je třeba určitá doba na to, aby si v tom partaj byla jistá a v tomto ohledu netápala.
Konflikt mezi levicí a pravicí trvá, v tom má někdejší europoslanec pravdu, Babiš a další ho však zamlžují
Sociolog a bývalý evropský poslanec za ČSSD Jan Keller napsal do deníku Právo komentář o střetu levice s pravicí a o tom, že stále existuje. Text ...
číst článek »A hlavně žádná opravdová politická strana nemůže vzniknout na základě toho, že někdo touží po proměně politiky jako takové, po nových tvářích, větším množství odborníků v politice nebo po její obrodě, po tom, aby byla politika slušnější, směřující k obecnému dobru či blahu společnosti jako celku.
Tyhle principy a tužby totiž s politikou nemají mnoho společného a jsou předem odsouzené k nezdaru – taková muška či zlatonka se zkrátka chytit nedá. A proto voliči, kteří po ní prahnou, jsou nuceni stále znovu marně naprázdno máchat rukama ve vzduchu a zjišťovat, že jejich dlaň je pořád prázdná. Ona totiž plná být ani nemůže. A tak plyne jedno volební období za druhým a stále nic.
Protože na konci každého z nich, kdy dali svůj hlas někomu novému, zákonitě cítí zklamání, protože tenhle příslib v politice z principu nelze naplnit. Případně vyjde najevo, že daná strana je po pár letech ve sněmovně v rozkladu, protože se ukáže, že ji pohromadě nedrželo nic víc než touha se prosadit a vytvořit úspěšný politický projekt. Nebo se v lepším případě její potenciál vyčerpá po několika málo volebních obdobích. Takhle se politika zkrátka dělat nedá a čím více voličů bude těkat a při každých volbách hledat novou univerzální a celospolečenskou spásu, tím hůře pro nás pro všechny.
