Vladimir Putin a Si Ťin-pching FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Je dobře podívat se na alarmující vznik nového politicko-ekonomického uskupení, které může vrátit svět do nové bipolárnosti, nového soupeření dvou zásadně protichůdných bloků, kultur či civilizačních okruhů – na názvu nezáleží. Čína a Rusko začaly námluvy, které mohou vyústit v novou studenou válku s naší kulturou, nový konflikt mezi světem liberální svobody a světem diktatury. Hrozivé je, že na rozdíl od Ruska není Čína primitivní zaostalou rezervací středověku.
Hrozivě se nám tu rýsuje aliance Ruska a Číny. Tedy možnost, že brzy vznikne ekonomicko-politický blok, který bude mít k dispozici ruské strategické jaderné zbraně a obrovské zásoby energetických zdrojů asijské části Ruska, ale také čínské – nesporně pokročilé – technologie, obrovské zásoby strategických surovin v Čínou ovládané části Afriky, a tradiční čínskou, byť z evropského pohledu poměrně slizkou rafinovanost. Co s tím?
Výměna bratrských zdravic
Agentura TASS hlásí: „V článku ruského vůdce zveřejněném v čínských novinách Zhenmin Jibao se uvádí, že vztahy mezi Moskvou a Pekingem dosáhly nejvyšší úrovně ve své historii. Si Ťin-pching v článku v listu Rossijskaja gazeta uvedl, že společně s Putinem otevřel novou kapitolu spolupráce mezi oběma zeměmi. Oba články se věnují tématu Ukrajiny. Si Ťin-pching zopakoval, jak Čína vidí možné řešení krize, zatímco Putin připomněl, že Rusko je otevřené politickému a diplomatickému urovnání.“ Došlo tedy k – dámy prominou – vzájemné propagandistické masturbaci vůdců dvou nejmocnějších totalit planety.
Slovo vůdce – azbukou napsané slovo „liděr,“ tedy „leader“ – použila pro označení Vladimira Putina samotná ruská tisková agentura, není to moje manipulace asociující Hitlera. Ale celá zpráva TASS hitlerovskou či stalinskou propagandu opravdu nápadně připomíná. Už jen mezititulek „Starý přítel a pojem věčného přátelství“ mne vrací do dětství, které jsem prožil v Československé socialistické republice. Věčné přátelství se Sovětským svazem bylo tehdy ceněnou a donekonečna omílanou mantrou. Co TASS – hlásná trouba Kremlu – tedy říká? Putin ve svém článku označil Si Ťin-pchinga za starého dobrého přítele, s nímž byly navázány „nejvřelejší vztahy“. Čínský vůdce poznamenal, že ČLR a Rusko mají koncepci „věčného přátelství a vzájemně výhodné spolupráce“ a vzájemná podpora stran během pandemie je „dalším důkazem toho, jak se přátelé poznají v nesnázích“. Tolik dva nejmocnější diktátoři planety.
Osvalený primitiv se lstivým intrikánem
Nedávno jsem zahlédl na internetu karikaturu. Stály na ní dvě mladé ženy, usmívaly se na sebe a potřásaly si pravicemi. Jedna z dívek měla na rukávě ruskou vlajku, druhá čínskou vlajku. A obě dámy měly levou ruku za zády, a v ní držely zbraň. Ta s ruskými znaky schovávala za zády sekeru. Ta s čínskými pistoli. Srovnání těch dvou velmocí touto zkratkou je asi nejvýstižnější popis situace, kterou to nové euroasijské bratrství totalitariánů vystihuje. TASS dál píše: „Za posledních deset let Si Ťin-pching navštívil Rusko osmkrát a pokaždé přijel s velkým nadšením a vrátil se s užitečnými zkušenostmi.“ Putin dle jeho tiskové agentury pochválil kvalitu vzájemných vztahů obou totalitních režimů. Prý převyšuje vojensko-politické aliance z dob studené války, není v nich pán ani otrok, neexistují žádná omezující nebo tabuizovaná témata. Takže by nemělo být – v našem euroatlantickém civilizačním okruhu – tabuizované ani téma, jaká rizika Západu tato nová aliance diktátorů přináší.
U Ruska je přínos snadněji definovatelný: Břízky, ropa, plyn. Z hlediska inovativnosti, intelektuálního potenciálu obyvatelstva, pokročilosti technologií, dynamiky průmyslu, funkčnosti celého státního systému a všech dalších představitelných ukazatelů je Rusko trpaslík, zaostalá periferie Evropy. Jeho ekonomika je objemem srovnatelná s Itálií, takže nic moc. Kromě strategických raket a strategických jaderných zbraní. Samozřejmě – Čína je také jadernou velmocí. Ale počet jejích hlavic, stejně jako možnosti ty hlavice dopravit na cíl – na nás – jsou omezené. Rusko však na rozdíl od Číny disponuje strategickými jadernými zbraněmi, hlavicemi v ráži megatun TNT, které mohou spálit celou planetu, a dostatkem nosičů – raket i strategických bombardérů – které ty megatunové jaderné zbraně mohou v řádu desítek minut rozsypat po planetě. A i když hlavním trhákem na Sibiři jsou břízky a tundra, tak pod těmi stromky a lišejníky jsou především v asijské části Ruské federace obrovské zásoby energetických surovin. Jinak však jde o zaostalou, vymírající a neschopnou zemi. Zemi, kterou bereme v potaz jen kvůli jejímu vlastnictví těch hlavic, které mohou proměnit planetu Zemi v Mars.
Číňané primitivy nejsou
Moskevské carství, prazáklad dnešního Ruska, vzniklo před pár stovkami let. Přestože sto let komunismu v Číně přineslo zemi obrovský úpadek a bídu, nesmíme zapomínat na to, že její historie trvá už pár tisíc let, a ta komunistická epocha je v tisíciletých dějinách Číny jen dílčí epizodou. Jinak má ale Čína skutečný a relevantní výzkum, pokročilé technologie, a v mnoha oblastech nám už asi nezbývá než připustit, že Čína Západ předstihla. Třeba v umělé inteligenci a možnostech sofistikované a pokročilé kontroly občanů. Číňané nejsou hlupáci, a tisíciletou historií centrálně řízené mocnosti je obyvatelstvo vycepované k poslušnosti a pokoře.
Když vědci, tuším ve Stanfordu, pustili umělou inteligenci na web a nechali ji přečíst několik miliard webových stránek, došli k mrazivému poznání. Umělá inteligence si přečetla, jak na tom svět vlastně je, a pak se jí začali vědci ptát. Odpovídala věcně, rozumně a v souladu s fakty. Když však padla otázka na Ujgury, umělá inteligence hrdě odpověděla, že se mají dobře, a Komunistická stran Číny jim zajišťuje ty nejlepší podmínky pro rozvoj a rozkvět jejich národní identity. V realitě jsou Ujguři šikanovanou a diskriminovanou menšinou – ale čínská propaganda na netu (jistě vytvářená i s pomocí čínské umělé inteligence) prostě tu naši západní umělou inteligenci oblafla. Vyhrála nad ní. Mimořádně nebezpečné jsou z hlediska sofistikované kontroly a krádeží dat i čínské počítače a telefony, a TikTok jako bezpečnostní hrozbu dnes řeší celý Západ. Takže hrubost a primitivismus, které handicapují Rusko, nově vznikající eurasijská aliance totality může nahradit čínskou lstivostí. A my – Západ, euroatlantický civilizační okruh – můžeme mít z takového spojenectví zásadně větší ohrožení, než bylo bilaterální soupeření USA – Sovětský svaz.
Naší zbraní jsou svoboda a kreativita
Existuje však oblast, ve které jsou Rusko a Čína ve srovnání s námi skutečně zaostalé – a tou oblastí je lidská svoboda. Obě ty obří země pracují s nesvobodou svých občanů jako se základním stavebním pilířem moci. Ovšem ten obrovský rozvoj, který zažila naše kultura, a až neuvěřitelný technologický a sociokulturní pokrok, kterému se těšíme, je výsledkem svobody. Na individuální lidskou svobodu se totiž zcela zásadním způsobem váže individuální kreativita, individuální úsilí a nápady svobodných, na sebe a pro sebe pracujících svobodných občanů. V tom nemůže liberální demokracii nikdy žádná totalita porazit, protože svoboda občanů je pro totalitu zásadní hrozbou. Svobodní lidé neposlouchají Vůdce.
Proto nám – Západu – v okamžiku vzniku tak hrozivé koalice totalit zbývá jediná cesta: Větší integrace a větší svoboda. Tváří v tvář rusko-čínskému bloku samozřejmě zcela mizí ze scény politického života Západu nějaký nacionalismus a představy o „vlastní cestě“ nějaké evropské zemičky s pár miliony (či pár desítkami milionů) obyvatel.
Vznik té aliance temnoty by – pokud se nechceme sami „vyřadit ze soutěže“ – měl iniciovat vyšší míru integrace v rámci naší kultury. Tj. více Evropské unie a těsnější propojení EU, Izraele a USA. Teprve v takovém bloku můžeme představovat pro rusko-čínský blok srovnatelnou konkurenci. Nějaká z čínského pohledu miniaturní zemička jako Německo s osmdesáti miliony obyvatel je srovnatelná s kdejakým malým čínským distriktem. Konkurovat nové alianci diktatur můžeme jen jako euroatlantický blok. A jde o konkurenci nejen vojenskou, ale především ekonomickou.
Záchrana existuje
V rámci té integrace musíme zásadně akcentovat důraz na to, co naši civilizaci vytvořilo: Na lidskou svobodu a důstojnost, protože ty jsou základem kreativity. Což je jedna z mála oblastí, ve které se Číně nedaří, a dařit ani nemůže. Otroci, bezprávní jedinci, jakými jsou v komunisty řízené Číně a postkomunistickém Rusku občané, nic nevymyslí. Naše západní svoboda naopak přináší kreativitu ze všech známých uspořádání společnosti nejlépe. Takže naší reakcí na novou koalici diktátorů musí být na státní úrovni více integrace, a na individuální úrovni více svobody. To jsou totiž jediné nástroje, ve kterých nemůže liberální demokracii nikdy žádná totalita porazit. Ani ta rusko-čínská.
