V Kremlu jen těžko zastírají radost, k jakému rozvratu západního světa dochází, když se tam moci ujímají různé psychopatické osoby typu Trumpa a Borise Johnsona. Je úplně jedno, že někteří z nich, třeba právě Johnson, občas na adresu Ruska a Vladimira Putina pronesou něco kritického. To vůbec nevadí. Důležité je, že do systému vnášejí zmatek. Proto jedinci hlásající východní azimuty těžko nesou, když se těchto figur někdo neuctivě dotkne.

Jiří Weigl se na stránkách Institutu Václava Klause rozhořčil. (Nic jiného se tam ostatně neděje.) Ve čtvrtek nám sdělil: „Británie má nového premiéra a český mediální mainstream se předhání v pomluvách, urážkách a posměchu na adresu Borise Johnsona.  Prý je to lhář, šílenec, chorobně ctižádostivý a současně absolutně nedůvěryhodný člověk, a to vůbec nejhorší – je to prý evropský Trump. To vše proto, že deklaruje odhodlání uskutečnit konečně brexit, který prosazoval.“

Ale ano, pane Weigle, přesně tak, je to ovšem jen část pravdy. Abychom to vzali jaksi fenomenologicky, protože co my víme o podstatě čehokoli včetně člověka, přesněji řečeno Boris Johnson se jeví jako lhář, šílenec, chorobně ctižádostivý a současně absolutně nedůvěryhodný člověk. Těžko říci něco jiného, když ten člověk byl chycen při lhaní a pokud mají pojmy pravda a lež nějaký význam, musíme na tom trvat.

Podle starých definic je pravda soulad mezi výrokem a skutečností. Pokud Johnson říkal něco, co ve skutečnosti nemá oporu, neříká pravdu. Pokud tak činí vědomě, je to lhář. To je velmi konzervativní přístup k pravdě a tak když někteří lidé předstírají, že jsou konzervativci, měli by si osvojit aspoň nějaké základy z učebnic.

Johnson lhal vícekrát, ale zopakujme si, co jsme tu už o jeho základní lži psali. „Kampaň Vote Leave, jejíž byl Johnson hlavní tváří, si na červený autobus napsala sdělení, s kterým objížděla celou zemi: ‚Posíláme EU 350 milionů liber týdně, dejme je radši na NHS (britské státní zdravotnictví).‘

V čem spočívala ta brexitová lež? To je jednoduché, jde o nepravdivé číslo. Británie, jak Johnson jistě ví, ‚neposílá‘ 350 milionů liber týdně do Bruselu. Když se odečte ‚rebate‘, sleva dojednaná premiérkou Thatcherovou v roce 1984, klesne čistá týdenní platba na přibližně 250 milionů liber. Když jsou zahrnuty výdaje EU v Británii – na dotace zemědělství, výzkum a granty chudším regionům – čistá platba klesne na přibližně 160 milionů liber týdně.

Takže jsme na polovině a to by třeba neznělo už tak hrozně. Navíc je jasné, že celá ta nová administrativa kvůli brexitu pohltí dost peněz a nikdo nezaručí, kolik by šlo do zdravotnictví. Muset se přiznat, že to půjde na úředníky, kteří by nebyli jinak potřeba, to by nebyl velký trhák.“

Stejně tak je pravda, že nelichotivé přívlastky si Johnson vysloužil právě proto, že „deklaruje odhodlání uskutečnit konečně brexit, který prosazoval“. Prosazování brexitu byl totiž politický a ekonomický nesmysl a způsob jeho provedení byl lživý. Velký Boris navíc prosazuje divoký brexit bez dohody, přičemž v referendu, na které se nový premiér, stejně jako předchůdkyně, odvolává, se o způsobu provedení vůbec nemluvilo. Lidé neznali ani následky brexitu s dohodou, natož bez ní. Teď už je tuší a krom fanatiků všichni vědí, že naletěli.

Jenom pro osvěžení je potřeba zmínit, že Boris zcela odpovídá současným požadavkům na „konzervativního“ politika. Dvakrát se rozvedl a za posledním rozvodem je aférka s mladou milenkou. Johnson odmítá uvést, kolik má vlastně dětí. Vlastně chápeme, že sebedeklarovaní čeští konzervativci mají v někom takovém zalíbení.

Plně ale podepisujeme jednu Weiglovu větu: „My bychom si měli v té geopolitice udělat trochu jasno a nenechat se tak lacino obelhávat novými Goebbelsovými následovníky.“

To je hezká sebereflexe.