Z anděla Páně je anděl s ďáblem v těle. Jiří Strach dělá s Dukou „politiku“

Twitter

Zkřivit vlas hvězdám je prý troufalost. Jakkoliv různé mohou být jejich cesty vzhůru, obdiv veřejnosti zpravidla nepřipouští kritiku. Bez ohledu na to, zda jde o rozený talent nebo spíš o luxusní podmínky a přízeň vlivných bossů z televizní a filmové branže. Udělat „trhák“ s Českou televizí coby koproducentem v zádech bývá snazší než se vejít do skromné ohrádky sponzorů a mecenášů. Mít k tomu navrch grátis masivní „promo“ ve veřejnoprávních médiích je už hotový kauf.

Je to jako se všemi nenasyty: s jídlem roste chuť. A pocit hvězdné nedotknutelnosti, kdykoliv někdo jen zmíní, že „ruka Páně“ by měla být štědrá pro změnu k jiným, kteří by si příležitosti považovali a svým talentem, energií, neotřelými nápady a pracovitostí by divákům vytřeli zrak. Kdyby ovšem dostali šanci. I proto autor těchto řádek v Radě České televize tak často apeluje na ještě větší generační otevřenost ČT k novým tvůrcům, režisérům a hercům, kteří by narušili dosavadní stereotypy stejných jmen v titulcích televizních obrazovek. A jejichž věhlas končí leda v regionech, přestože mají na víc a trumfnou už i své učitele.

Pavel Hofman

Jde to ztuha, ale přece. Vznik rejstříku nových jmen pro Českou televizi, jež mohou zvířit usedlý prach z obrazovek, pak budiž pochválen. Zda ale za veřejné peníze dostanou také příležitost se předvést v reálu před obvyklou sázkou na „jistotu“, teprve uvidíme. Začít lze přitom hned. Třeba u pohádek. Žánr, který tu zbožňujeme nejen o Vánocích, ale i o prázdninách, je totiž majstrštykem branže: má přinést radost. A v zemi, kde vládne Babiš se Zemanem, aspoň nějakou iluzi, že dobro nakonec zvítězí nad zlem. Argumenty kolem údajného „nedostatku dobrých tvůrců“ pohádek, navíc s přihlédnutím k nadstandartním podmínkám veřejnoprávní televize, zkrátka neobstojí.

Že by se v celé republice nenašel nikdo nový a talentovaný, kdo vybočí třeba z Andělů Páně jedna, dvě, tři a kdovíkolik ještě, bude přitom rozmazlován Českou televizí, je jen mlha. Před zvykem, náklonností a zákulisními dohodami. Zbožštění Jiřího Stracha ve vyšších patrech Kavčích hor totiž nebere konce. Jak dalece jde ještě o umění nebo o vztahy, ví jen Bůh. A ten hraje v jeho počinech hlavní roli. Jakkoli jsou pak Strachovy příběhy v lecčems fajn a dokáží pohladit, jejich monopol skrze Českou televizi je přesto nefér. Pro mnohé, se stejným talentem a umem, jsou totiž miliony z koprodukce, týmy spolupracovníků z Kavčích hor a veřejnoprávní propagace á la Hollywood leda snem.

Kdo za to čeká Strachův vděk, je trochu vedle. Labyrint totiž neprovází jenom jeho detektivky, ale zjevně i duši. Kopnout si ausgerechnet do České televize, která mu dělá roky pomyšlení, a dělat ho Hradu pro něj není problém. „Však ona nám to ekonomka Lipovská pomůže rozklíčovat,“ radoval se před časem Strach paradoxně na sociální síti. V diskuzi o jeho protekčních podmínkách v ČT. „Nám“ tu nejspíš znamená Hrad a Česká biskupská konference, která Hanu Lipovskou nominovala do Rady České televize. Okázalý katolík Strach totiž režíruje ještě jinde: radí kardinálu Dukovi. I český primas má svého Prchala. Že pak coby tvář ČT veřejně zpochybňuje význam evropských hodnot, když sám České televizi coby součásti Evropské vysílací unie vděčí za úspěch, je vážně chucpe. „Já jsem hlavně doposud nepochopil, co mají být ony evropské hodnoty… Evropanství? Žijeme sice na jednom plácku, ale to přeci není samo o sobě hodnota,“ bouřil nedávno v médiích.

Také režisérovo nadbíhání Hradu a označování České televize na Twitteru jako normalizační „ČST Praha“ po vzoru dalšího Dukova chráněnce Ovčáčka je mravní mizérie. Dělat z ní pak „z nouze cnost“ a ze situace se snažit vybruslit sarkasmy jako v případě náhodných fotografií, které ze setkání Lipovské s režisérem Svobodou uveřejnil novinář Jaroslav Kmenta, ale nezabírá. Občan není hňup.

Z kategorie úsměvných jsou naopak ostrá bojová naladění Dukova rádce proti genderu a duhovým pochodům. Že se na inkasu za jeho pohádku podíleli v kinech i gayové a lesby, se teď nehodí do krámu. Zato vzdušné polibky v mobilním éteru jsou jasným projevem přátelství umělce ke kamarádovi, nikoliv zatracovaná „ideologie“.

Jiří Strach se kdysi zasloužil o naše hezké večery u obrazovek České televize. Teď dělá s Dukou „politiku“ a přikládá pod kotel. Z fajn chlápka se stal anděl s ďáblem v těle. Škoda.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner