Eva Zamrazilová FOTO: Národní rozpočtová rada / se souhlasem
FOTO: Národní rozpočtová rada / se souhlasem
Bankovní rada ČNB bude na svém příštím měnově-politickém jednání, které se koná 4. srpna, poprvé ve svém novém složení pod vedením guvernéra Aleše Michla rozhodovat o výši úrokových sazeb. Ty jsou klíčovým nástrojem, pomocí něhož centrální banka může čelit aktuální vysoké inflaci, která v červnu meziročně dosáhla 17,2 procenta. Viceguvernérka banky Eva Zamrazilová by podle svého vyjádření preferovala buď stabilitu sazeb, nebo jejich velice mírné zvýšení. Stejně jako Michl rovněž vyzdvihuje roli vlády v boji s inflací. Je tomu skutečně tak, že hlavní eso ke zkrocení inflace drží vládní kabinet, a co případně brání tomu, aby ho vyložil na stůl?
Nový guvernér České národní banky Aleš Michl už delší dobu hovoří o tom, že klíč ke snížení současné inflace je pokles deficitu veřejných financí. Ve svém zatím posledním pravidelném sloupku pro Mladou frontu DNES někdejší poradce ministra financí a pozdějšího premiéra Andreje Babiše napsal, že od centrálního bankéře to nelze brát jako přehazování problému na vládu, ale jako fakt, který má oporu v měnové teorii.
Následně Michl ocitoval Johna H. Cochrana ze Stanfordské univerzity: „Samotná měnová politika dlouhodobě vysokou inflaci nevyřeší. Vláda bude muset napravit zásadní fiskální problém. Krátkodobé snížení schodku, dočasná opatření nebo účetní fígle nebudou k ničemu. Nepomůže ani náhlý záchvat ‚šetření‘ prostřednictvím zvýšení daní, které zarazí růst… Spojené státy potřebují reformu výdajů, zejména výdajů na výplatu dávek a důchodů. A musí přestat s tím, aby se každá krize řešila mořem natištěných nebo vypůjčených peněz, finanční podporou pro velké finanční podniky a jednorázovou finanční pomocí pro voliče,“ píše Cochrane ve svém červnovém článku pro The Wall Street Journal.
Trvalý inflační impulz
Nově jmenovaná viceguvernérka Eva Zamrazilová, která dlouhodobě zastávala funkci předsedkyně Národní rozpočtové rady, se v této otázce s Alešem Michlem shoduje. V aktuálním rozhovoru pro Hospodářské noviny zdůraznila, že centrální banka může lusknutím prstu dát měnově-politické sazby do takových výšin, že inflace se rázem utlumí, ale za cenu utlumení veškeré ekonomické aktivity.
„Z naší strany to není alibismus, jen se snažíme vládě a odborům říci, že když se nebudou chovat obezřetně, budeme nuceni k agresivní měnové politice, jakkoli to není optimální. Bylo by to drtivé především pro malé podniky, které nemají přístup k levnějším úvěrům v eurech. Umocnilo by to nevýhodu domácích malých a středních podniků vůči nadnárodním gigantům. A v neposlední řadě by to zasáhlo domácnosti. Třeba ty, které refixují hypotéku, nemluvě o těch, které si ji plánovaly vzít. Tomu se chceme vyhnout. Říkám odborům, že čím více si inflaci ve mzdových vyjednáváních vykompenzují, tím více je to krátkozraké. Inflaci tím jen přiživí a výsledkem bude, že lidé kvůli razantnímu zvýšení sazeb za rok či za dva mohou být nezaměstnaní,“ pokračovala Zamrazilová.
A o kousek dál k tomu dodala: „Budu na vládu chodit. Bude tam i můj staronový kolega Mojmír Hampl v roli šéfa Národní rozpočtové rady, budeme tedy dva, kteří budou hovořit s vládou ve stejném směru. Skutečně – 300 miliard korun strukturálního deficitu je nesmírně velký objem peněz, který k inflačním tlakům musí nutně dlouhodobě přispívat. Pokud se tato nerovnováha nesníží, tak to pro ekonomiku představuje trvalý inflační impulz.“
Daně a sociální stát
Zní to celkem jednoduše, ovšem situace, ve které se vláda Petra Fialy nachází, je o dost komplikovanější. Jedna věc je odolávat požadavkům odborů a nevyjít jim vstříc v plné výši. To vládní kabinet aktuálně dělá a zřejmě v tom bude i nadále pokračovat. Druhá věc však je významným způsobem snižovat rozpočtové schodky.
To, že by v nadcházejících letech výrazně poklesly a dostaly se například pod 100 miliard korun, se zatím nezdá být příliš pravděpodobné. Nebo minimálně ne, pokud vláda nepřistoupí ke zvýšení daní nebo omezování sociálního státu a služeb, které poskytuje. Ani jedno z toho ale vládní koalice činit nehodlala. Doposud chtěla především šetřit na provozu státu a jeho úřadů a zvýšení jejich efektivity.
Na druhé straně je pravda, že předseda KDU-ČSL a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka nedávno otevřel téma progresivního zdanění, a místopředseda poslanecké sněmovny a ekonomický expert ODS Jan Skopeček v rozhovoru pro Lidové noviny pro změnu hovořil také o nutnosti řešit výdaje na veřejné služby poskytované státem.
„Musíme se podívat na největší položky: sociální výdaje, penze, výdaje na zdravotnictví, na školství. Prvním krokem ale musí být zeštíhlení státu, šetření. Bolí to, ale jde to udělat rychleji než například změna penzí. Systémové změny penzí či financování dalších veřejných statků a politik jsou mnohem složitější a trvají déle. Ale když se podíváme na strukturu veřejných výdajů, nemůžeme dojít k jinému závěru, než že musíme změnit i tyto systémy. I v kontextu toho, že žijeme v demografickém trendu charakteristickém stárnutím populace, což znamená stále větší tlak na penzijní a zdravotní systém,“ prohlásil Skopeček.
Přesto však nelze předpokládat, že by Fialova vláda nějakým zásadním způsobem zvýšila daně nebo řízla do výdajů, o kterých mluví místopředseda sněmovny Jan Skopeček. Boj s inflací tedy zůstane především na České národní bance a vláda jí v tom zřejmě pouze nebude házet klacky pod nohy v tom smyslu, že si bude počínat velmi střízlivě a ve výdajích se bude krotit; i tak ovšem budou rozpočtové schodky v tom lepším případě přes 200 miliard korun.
