Miroslav Kalousek chce odejít ze sněmovny a nepřekážet osobními ambicemi k utvoření silné koalice demokratických stran. Nebude kandidovat v parlamentních volbách v roce 2021. Rozhodnutí současného předsedy poslaneckého klubu TOP 09 a faktického zakladatele strany je vnímáno jako státnický čin a oběť pro budoucnost liberálně konzervativní politiky. Může to tak být. Je tu ale na místě formulovat i odlišný pohled.

Když na sociálních sítích vznikne atmosféra masového dojetí u politických témat, tak to není dobrý signál. Demokratická politika potřebuje racionalitu a rozvážnost. Lidé děkují Kalouskovi za jeho gesto a vyjadřují obdiv k jeho sebeobětování. Kalouskův částečný odchod ale žádnou dobrou zprávou není.

Úspěch politických stran úzce souvisí s viditelností lídrů a my nemáme na skladě příliš mnoho výrazných osobností. Ruku na srdce, až na dvě tři výjimky nemáme téměř žádné. A právě české politice nyní vévodí absurdní dinosauři a paviáni. Jsou totiž neobyčejně viditelní. Babiš navíc planýruje naše prostředí svojí neskutečnou mediální a finanční mocí. V takové chvíli není čas na odchody výrazných osobností.

Kalouskovi lze jistě lidsky rozumět. Právě díky své výraznosti se stal terčem naprosto neuvěřitelné, agresivní a ďábelsky vychytralé kampaně. Andreji Babišovi se podařilo přesvědčit část Kalouskových spolustraníků, že je pro ně Kalousek zátěž. Místo toho, aby se za svého šéfa statečně a sebevědomě postavili, začali ho docela obyčejně zrazovat. A nejhorší ze všeho je, že tomuto kolosálnímu bludu do jisté míry uvěřil i sám Kalousek. Před volbami v roce 2017 se strana rozhodla svého volebního lídra upozadit a Kalousek vlastně jako lídr v kampani téměř nefiguroval a neměl vlastní billboardy. Výsledkem nebyl úspěch, nýbrž neúspěch. TOP 09 se málem nedostala do sněmovny.

Babišovi se také podařilo roznést zprávu o Kalouskově nepřijatelnosti do prostředí pražských liberálů. Proti Kalouskovi se postavila řada lidí havlovské orientace a novinářů seriózního zaměření. Bylo to doslova šokující, když renomovaný moderátor Martin Veselovský vychrstl v DVTV na Kalouska kýbl špíny právě v době, kdy českou demokracii a svobodu médií masivně drtil Andrej Babiš a Kalousek nebyl u moci. Veselovský tehdy mohl za toto video poslat do Agrofertu fakturu. Je ale jasné, že mu vůbec nedošlo, jak skvěle posloužil marketingu vládnoucí strany. V reportáži přitom podivně chybí, že Miroslav Kalousek v roli ministra financí uchránil v době finanční krize veřejné peníze před katastrofou a získal si za to ocenění na mezinárodní scéně. Paradoxně tím připravil půdu pro růst ekonomiky v době Babišova vládnutí, což je hořká ironie.

Útoky na Kalouska se ovšem tehdy staly normou a konvencí nikoli jen mezi sympatizanty Miloše Zemana a Andreje Babiše, ale i části „ušlechtilé inteligence“, která obvykle pokazí, co může, protože formální image a prázdnou noblesu nadřazuje nad principy, hodnoty a zejména nad pravdu o stavu veřejných věcí.

Kalouskovy mikroskandály, které byly neustále omílané v médiích, se často při jeho hodnocení přeceňují. Matador německé poválečné politiky Franz Josef Strauss byl gejzírem kontroverzních situací a výroků a přesto stál v čele Bavorska deset let a předtím patřil k nejvýraznějším politikům spolkových vlád. Je jasné, že Kalousek si ke svým vlastním problémům sám přispěl, ale není to vůbec zásadní důvod, proč by měl odcházet. Tím pravým důvodem je spíše nevěra jeho vlastních lidí, frustrace a vyčerpání z nekonečného pohanění.

Byl to tunelář a korupčník Babiš, kdo udělal z Kalouska největšího tuneláře a korupčníka. Protože si najednou mohl dovolit všechno a nebylo před takovými útoky obrany. Demokraté se měli semknout kolem osob napadených Babišem a bránit je. Místo toho se tvářili, že se nic neděje.

Oslabení demokratické politiky není důvodem k radosti. Možná se nyní o něco lépe podaří utvořit potřebná demokratická koalice. Bez Kalouska jí ale bude chybět velká porce bojovné energie, inteligence, sebevědomí a odvahy.