ROZHOVOR / Retrospektivní výstava fotografa Tona Stana v prostorách Městské knihovny na Mariánském náměstí v Praze provádí návštěvníky jeho celoživotní tvorbou. Fotograf proslulý černobílými fotkami nahých žen poprvé umožňuje divákům nahlédnout do rané tvorby z období, kdy studoval na střední škole. Vystaveny jsou i fotky slavných osobností. Tono Stano totiž každoročně fotí filmové hvězdy na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Před jeho objektivem stáli například Morgan Freeman, Scarlet Johanssonová nebo John Travolta. Z jeho tvorby vychází i hlavní cena festivalu Křišťálový Glóbus. V rozhovoru pro FORUM 24 poukazuje na autenticitu, která podle něj lidem v dnešní době chybí.

Díky výstavě jste se vrátil k pracím ze střední školy. Bylo náročné dívat se do minulosti a kriticky vybírat, co lidem ukázat?

Asi bych v tomto kontextu nepoužil slovo náročné, protože souvisí se strachem. Když je něco označeno za náročné, člověk se lekne a nejde to udělat. Strach a pohodlí, to je takový velmi aktuální fenomén dnešní doby. A co se týče kritického pohledu, ten je nezbytný. V jedné části expozice je můj citát, který říká, že kritický pohled na sebe je zábava na celý život.

Pro koho jste vytvořil tuto výstavu?

Nejsem si jistý, že se to dá takto jednoduše říct. Mým cílem bylo přinést návštěvníkům něco, co ještě neviděli v souvislostech, které je třeba nenapadly. Jsem rád, že je výstava zrovna tady, v Praze, kde žiju a tvořím. Podle mě je to nejautentičtější forma sdělování.

Co by si měl návštěvník z výstavy odnést?

Diváka k ničemu neinstruuji. Nechávám to čistě na jeho intimním vjemu s daným dílem. Chci mu dát co největší svobodu, protože jakmile obraz načte a spojí ho s tím, co je v něm samotném, není dílo ani tak moje jako jeho. Fyzicky samozřejmě ano, ale jakmile ho do sebe člověk naskenuje, je v něm. Nejsem despotický diktátor, abych lidem říkal, co a jak mají z mých fotek vnímat.

Často fotíte ženy, proč?

Žena je prazákladem všeho.

Přesto jsou na výstavě k vidění i krajinné fotografie.

Diverzita tvorby je pro mě velmi důležitá. Když dlouho fotím v ateliéru, nastřádají se mi nápady, jež by se daly realizovat venku. Spousta idejí vzniká i díky náhodě. Například soubor Bílý stín vznikl jen proto, že jsem dostal foťák z pozůstalosti po fotografovi Josefu Sudkovi.

Co je základem pro dobrou fotku?

Člověk by měl být upřímný k sobě samému, což se projeví i v jeho tvorbě. Je jedno, co děláte, ať už je to fotka nebo film, či jiný projev výtvarného procesu. Osobně se necítím jako fotograf, ale jako člověk, co má touhu tvořit, což souvisí s určitou mírou odvahy, kterou každý tvůrce musí mít. Naprosto zásadní je žít život tak, abyste nemuseli lhát. Úkolem každého z nás je poznat sám sebe a zjistit, co můžu se sebou dělat. Každý má nějaký specifický dar.

Jak vnímáte používání a vykrádání umělou inteligencí v uměleckém prostředí?

Jde o historicky největší krádež autorských práv, která kdy byla legalizovaná. Osobně si myslím, že lidstvo zpohodlnělo a přestalo projevovat svoji originalitu a unikátnost. Všiml jsem si, že spousta lidí žije jaksi polo-roboticky. Mluví podobně, dělají podobné věci a vlastně se sami chovají jako umělá inteligence. Hodnota člověka však spočívá v jeho originalitě, která se odráží v čemkoliv, co dělá. Ať už je to kreativní činnost, či přístup k ostatním. Věci vytvořené pomocí AI jsou si podobné, což může fungovat například při tvorbě popových písní, jež jsou víceméně stále o tom samém. Podobnou výstavu, na které se nyní nacházíme, vám umělá inteligence nevytvoří.

V minulosti jste fotil i komerční zakázky. Jak přistupujete k tomuto typu focení?

Spolupracoval jsem s pár časopisy, ale moc se komerční tvorbě nevěnuji, respektive jen když mám úplně volnou ruku. Jde spíš o výjimky. Od začátku své kariéry jsem se snažil dělat všechno pro to, abych mohl pracovat podle sebe.

Dále čtěte

Navštívili jsme malíře Petra Pavlíka. Nemůžu malovat zátiší, když mi za krk dýchá nepokoj z toho, jak je to ve světě, říká

V Mánesově ulici na pražských Vinohradech vyrostl a dodnes tu bydlí jeden z největších českých malířů. Petr Pavlík za svou kariéru dokázal…

Mění se význam fotografie podle toho, v jaké době nebo kontextu ji divák vidí?

Určitě ano. Podle mě je při pohledu na fotografii každý zážitek unikátní. Mezi diváky jsou velké rozdíly. Jsou lidi, kteří nevnímají detaily a drobné nuance, jež jsou v dílu schovány, a tací, co si jich všimnou hned. Celkový dojem samozřejmě souvisí s časovou osou.