Do Itálie se většina z nás hned tak nepodívá, ale jaksi mentálně už jsme se tam s průvodcovskou službou pana premiéra projeli. Andrej Babiš u nás začal bojovat s Palermem a skončil už skoro v Bergamu.

Palermo bylo pro Babiše něco jako kdysi pro Miloše Zemana „spálená země“. Všude se kradlo a tunelovalo a pak přišel spasitel, který to zarazí. Někteří lidé se nepodivovali, proč se kolem Zemana motá tolik podivných československo-socialistických zjevů a Babiš si během Palerma přišel na miliardy.

Jakmile se Zeman dostal k moci, jeho slavná „akce čisté ruce“ nějak utichla, a jak se tam vyšplhal Andrej Babiš, žádné protikorupční tažení se taky nekonalo. Spíš on sám musí vysvětlovat své finanční techtle mechtle. Ty se ale zatím vyšetřují tak důkladně, že jsme si na trestně stíhaného premiéra, tuto raritu v demokratických zemích, už nějak zvykli.

Místo Palerma teď Babiš bojuje s Bergamem. Tedy městem, jež symbolizuje nezvládnutou nákazu covidem-19. Nyní jsme ještě ve fázi „aby to u nás nenastalo“. Dál raději nemyslet.

Babiš se teď už po letech vládnutí a neschopnosti v mnoha oblastech střídavě dovolává solidarity lidu a hledá, na koho by to všechno hodil.

Pateticky volá: „Proč to fungovalo minulý rok? Všichni jsme se báli a viděli záběry z Itálie. Občané se navzájem na nedodržování upozorňovali. Velice bychom si přáli, abychom se vrátili nazpátek a znovu se zkusili chovat stejně. Pokud to neuděláme, celý svět uvidí Bergamo v Čechách.“ Pak ještě perla: „I když ne všechno jsme zvládli, dělali jsme to s plným nasazením a v dobré víře. Svědomí máme čisté.“

Potíž je v tom, že ani odborníci se úplně neshodují, jestli je tahle velká vlna nákazy skutečně daná jen tím, že jsou lidé neukáznění. Možná jsou neukáznění pořád stejně a do toho přišly nové mutace viru, takže v té kombinaci se pohroma prostě dostavila. Na některých místech republiky, nebudeme jmenovat, se na opatření skutečně kašlalo a jít tam do obchodu s rouškou nebo respirátorem vyvolávalo útrpné pohledy některých spoluobčanů, kteří zřejmě věří na promořování. Vědělo se, kde se takové věci dějí, ale nějak to nikoho nezajímalo.

V čem má Babiš čisté svědomí? Záhada. Čekalo se, že od září počty případů zase porostou. A ono ano. Potom se říkalo, že odkládat opatření až na dobu po volbách nedopadne dobře. Nedopadlo. Varovalo se před otvíráním obchodů před Vánocemi. Otevřely se. A vymýšlelo se, jak lidi poslat na lyže dřív.

Teď se říká, že ty jedoucí fabriky mohou být problém. Jenže by prý vznikly ztráty na roky. Kdyby se všechno zhroutilo, budou ty ztráty ovšem větší. Jenže mezitím se do poslední chvíle plánoval návrat dětí do škol, a ještě navíc se pro to nic nepřipravilo. Kromě všelijakých hnutí „naštvaných matek“, které náhle posedl duch Komenského, a mužů typu „opatření v ČR nechceme“, ale není úplně jasné, kdo po tom vlastně toužil. Poslali tam tedy aspoň prvňáky a druháky a hle, nákaza v jejich věkové skupině vyskočila o desítky procent. Stejně jako ve školách.

Teď se řeší, jak daleko se smí v noci venčit pes od bydliště, a jsme ujišťováni, že v továrnách nic moc nehrozí, protože se tam přece potkávají pořád ti samí lidé. No ano. Zatím se tam potkávají. To se možná vyřeší samo. Příroda je taková. Chvíli se potkáváte a pak už se nepotkáváte. Takový zákon.