Kateřina Stojanová (Piráti) FOTO: Pirátská strana / se souhlasem
FOTO: Pirátská strana / se souhlasem
ROZHOVOR / „Je to zastrašovací nástroj. Nemyslím si ale, že by mělo být mou rolí couvat v téhle republice před oligarchy ve chvíli, kdy se jen snažím upozorňovat na problémy, které způsobují.“ Poslankyně Kateřina Stojanová (Piráti) čelí žalobě magnáta Pavla Tykače za loňské video, v němž ho kritizovala za drancování regionu. Soud líčení odročil na 23. října a dal miliardáři 30 dnů na prokázání újmy. Pro deník FORUM 24 politička objasňuje podstatu sporu o chybějící miliardu na obnovu Ústeckého kraje.
První soudní jednání bylo 24. srpna odročeno a vy jste na stránkách Pirátské strany uvedla, a teď vás budu přesně citovat, že se na pokračování soudního jednání těšíte a že protistrana volí místo věcné debaty právní tlak. Když se na to ale podíváme s odstupem: Pavel Tykač dnes patří k nejvlivnějším a nejmocnějším byznysmenům u nás, jehož vliv tvrdě prorůstá českou energetikou, zasahuje do médií a opírá se o obrovský globální byznys. Nebojíte se, že tahle žaloba je z jeho strany hlavně demonstrace síly a snaha vás finančně a psychicky vyčerpat, abyste to téma přestala otevírat?
Od začátku to popisuji jako zastrašovací nástroj. Věřím, že na spoustu kritiků Pavla Tykače předžalobní výzvy tohoto typu zafungují a opravdu se stáhnou. On je samozřejmě muž s téměř neomezenými prostředky, zatímco my ostatní, běžní smrtelníci, máme své limity. Mě to ale nedemotivovalo v tom, abych hájila svou pravdu, protože jsem o ní přesvědčená. Kdykoliv jsem mohla vzít svá slova zpět a omluvit se mu, přesně jak v předžalobní výzvě požadoval. Nemyslím si ale, že by mělo být mou rolí couvat v téhle republice před oligarchy ve chvíli, kdy se jen snažím upozorňovat na problémy, které způsobují a které jsou v rozporu s veřejným zájmem.
Bavíme se o střetu s jedním z nejbohatších lidí v Česku s jměním v řádu stovek miliard, konkrétně se podle magazínu Forbes dnes odhaduje na 180,2 miliard korun. Věříte, že je v tomto souboji reálné udržet rovné podmínky, a nemáte obavu, že takto obrovská ekonomická síla dokáže vytvořit na soudní systém a instituce tlak, kterému se těžko čelí?
Ekonomické podmínky samozřejmě rovné nejsou, to je jasná věc. Na druhou stranu jsem v advokacii nějaký čas strávila a nejsem přesvědčená o tom, že penzum peněz, které můžete dát svému právnímu zástupci, je automatickou zárukou kvality. Pokud jde o tlak na justiční systém, to pro mě byla velmi živá otázka už při útrpných debatách ve sněmovně ohledně vydání Andreje Babiše a Tomia Okamury k trestnímu stíhání. Ti náš justiční systém napadali s tím, že je schopný generovat zpolitizované procesy a rozhodovat pod politickým či mediálním tlakem. Uvědomuji si riziko prorůstání ekonomické síly s justicí i oligarchizace společnosti. Musíme k tomu být bdělí. Navzdory tomu jsem ale přesvědčená, že česká justice je silná a nezávislá.
Váš advokát Filip Hajný u soudu argumentoval články ze seriózních novin, ale Tykačův právní zástupce to shodil s tím, že to, co se napíše do novin, ještě není důkaz. Nemáte obavu, že soud nakonec vyhodnotí mediální výstupy jako nedostatečné krytí pro tak ostrá slova, jako je ‚vydírání státu‘ nebo ‚drancování regionu‘?
Stejně jako ostatní občané nemám jiný přístup k informacím ohledně lomu ČSA než z médií. Mám sice k dispozici interpelace, které jsem aktivně využívala, ale každý resort, včetně ministerstva životního prostředí, má úplnou svobodu v tom, jak vám odpoví. Není to tedy jednoznačný zdroj. Čerpala jsem proto z veřejných zdrojů, které laická i odborná veřejnost považuje za dlouhodobě důvěryhodné a investigativní. A protože mluvím ke svému publiku na Instagramu, což je určitá generační platforma, volila jsem úderná slova, aby byl můj postoj jasný a srozumitelný. Bez ohledu na tvrdost těchto slov to ale nic nemění na jejich pravdivosti, za kterou si plně stojím.
Jádrem tohoto sporu je obrovský propad v kompenzacích pro mostecký uhelný region: namísto původně přislíbené miliardy z ušetřených rekultivací lomu ČSA, kterou měla podle dohody se Státním fondem životního prostředí poslat Tykačova Severní energetická, se firma rozhodla nabídnout jen část (kolem 460 milionů Kč) a skrze přímé darovací smlouvy pošle poškozeným obcím pouhých 213 milionů. Můžete prosím uvést konkrétní příklad, jak by se tento stamilionový výpadek reálně podepsal na budoucnosti lidí v Ústeckém kraji, pokud by to takto prošlo? A především – proč stát dovolil, aby situace zašla tak daleko, a jaké má teď vlastně páky na to, aby těžaře přiměl k doplacení zbytku slíbených peněz?
S Piráty dlouhodobě odmítáme model, ve kterém si těžař ponechá miliardu určenou na nápravu krajiny, a z pozice moci si pak kupuje vliv v regionu tím, že sám určuje, které obci peníze dá. Podle posledních informací to navíc vypadá, že třeba Horní Jiřetín – jedna z nejcitlivěji zasažených obcí, jejíž starosta Vladimír Buřt Tykačovo počínání dlouhodobě kritizoval – nedostane vůbec nic.
Jediné spravedlivé a rozumné řešení je převést tuto ušetřenou miliardu, která vznikla tím, že se místo klasické rekultivace zvolila přirozená sukcese, do Státního fondu životního prostředí. O těchto penězích rozhodně nemá rozhodovat Pavel Tykač, ale transparentní pravidla státu v úzké spolupráci se samotnými obcemi. Nelze je vnímat jako Tykačův zisk, jsou to peníze veřejnosti. Mají kompenzovat desítky let trvající zátěž a zničenou krajinu. Spoustu věcí, které jsou s těžbou spjaté, už dnes navíc ani penězi nevyčíslíme. Jde o celou řadu respiračních onemocnění, nebo o fakt, že v Ústeckém kraji je nižší průměrný věk dožití než ve zbytku republiky. I to je nutné pojmenovat, protože to k tomuto příběhu neoddělitelně patří.
Vy spoléháte na to, že pan Tykač musí splnit povinnosti stanovené Českým báňským úřadem. Důvěřujete ale plně tomu, že úřady dokážou takto silnému hráči reálně vzdorovat a přimět ho k nápravě? A existuje pro vás ještě vůbec varianta, že byste si sedli k jednacímu stolu, pokud by žalobu stáhl, nebo už je to čistě věc soudů?
České úřady a instituce jsou přesně tak silné, jak silní a ochotní odolávat tlakům jsou lidé, kteří v nich pracují. Selhání lidského faktoru, které se zhmotní v korupční jednání, vidíme bohužel prakticky denně. Věřím ale, že většina této protiprávní činnosti se nakonec odhalí a dotyční úředníci jsou hnáni před spravedlnost. Těžko mohu říct, že mám stoprocentní jistotu, že k pokusům o ovlivňování nedochází. Pokud by se to ale dělo, věřím, že by to vyšlo najevo. Takovou bazální důvěru si zkrátka musíme zachovat, pokud chceme věřit v demokratický právní stát jako takový.
Co se týče jednacího stolu – určitě bych k němu zasedla. Já jsem si žalobu nevybrala a nebylo mým přáním skončit s Pavlem Tykačem u soudu. Jsem politička a mým úkolem je hájit veřejný zájem politickými prostředky, nikoliv právními. Soud byla jeho volba a on má ve svých rukou, jak s tím naloží. Znovu ale zopakuji: Jsem přesvědčená, že pro něj je to primárně nástroj zastrašování. Má mě ekonomicky vyčerpat a rozptýlit moji pozornost od důležitých věcí. Proto mám trochu pochybnosti, že by nějaké konstruktivní jednání pro něj vůbec bylo variantou.
Ať už tento soud dopadne jakkoliv, éra uhlí se blíží ke konci. Pokud má stát už teď, v době rekordních zisků těžebních firem, tak obrovský problém donutit je k doplacení slíbených kompenzací na rekultivace, neukazuje to, že až se ty doly za pár let skutečně zavřou, zbudou po nich v Ústeckém kraji jen prázdné účty a zničená krajina, kterou nakonec stejně zaplatí daňoví poplatníci?
Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Ačkoliv tento typ sporu a to, jak stát postupuje, lidem z postižených obcí rozhodně nepřeji, může to být dobré nastavení zrcadla. Je to precedens, který ukazuje, jak by to zjevně probíhat nemělo. To, že si Pavel Tykač tímto způsobem v podstatě vodí Českou republiku, je dílem selhání státu. Nebyl dostatečně aktivní a nehájil si svou vyjednávací pozici.
Doufám, že pro stát je to dostatečná ukázka toho, že pokud bude v řešení obnovy krajiny takto liknavý, může to dopadnout katastrofálně. Těžaři z regionů odejdou se zisky, a peníze, které se měly vrátit do obnovy krajiny, jim zůstanou v kapsách. Nakonec to vlastně stejně bude muset zaplatit stát, tedy daňoví poplatníci. Znovu se tak přenáší břemeno na lidi, kteří kvůli maximalizaci zisků těžařů dlouhodobě trpěli. Doufám tedy, že tato situace poslouží jako odstrašující příklad toho, jak by si stát rozhodně počínat neměl.
Tento spor ukazuje mnohem hlubší problém. Stát na jedné straně nutně potřebuje Tykačovy elektrárny, aby nezkolabovala síť, a on si mezitím posiluje vliv nákupem médií. Není tahle žaloba a tahanice o peníze pro obce vlastně jen důkazem toho, že Česko prohrává boj s oligarchy a stát proti lidem s obřím kapitálem už prostě tahá za kratší konec provazu?
Myslím si, že je to úplně učebnicový příklad toho, jak vypadá oligarchizace české společnosti a prorůstání ekonomické síly do mediálního i politického vlivu. Je to bohužel trend, který se začíná týkat řady členských států Evropské unie. Byla to i moje ústřední motivace, proč jsem tyto problémy začala nahlas pojmenovávat. Ve chvíli, kdy se začnou obcházet demokratické procesy a sluchu se dostává jen lidem s dostatečným kapitálem, zatímco my ostatní máme jen sedět na rukách, dochází k zásadnímu narušení důvěry v demokratický systém. Pokud stát nedokáže odolávat těmto hrozbám, narušuje to samotné demokratické fungování země.
To je myslím výstraha pro nás pro všechny. Ostatně, to je i důvod, proč jsem na půdě poslanecké sněmovny tak usilovně prosazovala zachování institutu lobbistické stopy. Víme totiž z řady případů, že se tu v minulosti psaly návrhy zákonů či pozměňovací návrhy přímo ve prospěch velkých firem. Vzpomeňme třeba na investiční společnost PPF Kellnerových a pozměňovací návrh, který se v debatě o lobbingu zrodil u poslankyně ODS Evy Decroix.
Bojuji za to, aby v důvodových zprávách u zákonů bylo vždy jasně uvedeno, kdo se na nich podílel a jaký lobbista je inicioval. Lidé musí vědět, jaké skupiny – ať už to jsou miliardáři, oligarchové, nebo naopak běžné spolky – prosazují svůj vliv na podobu právních předpisů, které pak ovlivňují náš každodenní život. Pokud chceme mít prosperující a demokratický stát, musíme systém transparentnosti a boje proti korupci daleko více posílit. Jen tak bude schopný tomuto rozevírání nůžek mezi miliardáři a běžnými lidmi odolat.
