Předseda poslanecké sněmovny Tomio Okamura (SPD) a premiér Andrej Babiš (ANO) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
NÁZOR / Rétorika boje proti korupci a „cizím vlivům“ může na první pohled působit jako běžná součást politického střetu. Už jsme si tady dost zvykli. Někdy v tom ale číhá nebezpečí. Pod záminkou „očišťování“ společnosti se torpéduje demokracie a její instituce. Výroky europoslance SPD Ivana Davida zapadají do tohoto schématu až překvapivě přesně.
„Bývalé vládní strany odstavené volbami od politické moci si mohou udržet svůj zhoubný vliv na život společnosti jedině s vytrvalou podporou médií hlavního proudu, politických neziskovek a penězovodů ze zahraničí. Ztratí většinu svých lidí na vedoucích místech, své věrné agenty tajných služeb s jejich zaručenými zjištěními, majícími původ v jejich hlavě, myslícími podle cizí objednávky. Přestane pro ně být snadné kriminalizovat nepohodlné osoby pomocí spolupracujících policistů, státních zástupců a soudců,“ tvrdí Ivan David na videu.
„Z rozhodujících míst musí zmizet lidé, jejichž kariéra je korupční odměnou za službu gaunerům. Doufám, že akce Čisté ruce tentokrát nebude moci být zablokována, jako se to stalo v menšinové vládě Miloše Zemana,“ popisuje pak europoslanec dál metody, jak by metastázy „nového režimu“, na kterém se jeho SPD podílí, měly prorůst celým státem.
Takhle zřejmě Ivan David vidí politickou situaci a podle něj žádoucí vývoj ve státní správě, justici, bezpečnostních složkách a médiích. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to další obvyklý politický výpad. Když se těmi frázemi ale nenecháme hned uspat, všimneme si, že nejde jen o obvyklý bojový slovník.
Jazyk i logika těch výroků odpovídají známému scénáři, který jsme v posledních letech mohli sledovat v několika zemích, kde se proti korupci a „cizím vlivům“ bojovalo tak udatně, až to zdevastovalo principy otevřené společnosti a nezávislých institucí. U nás to zkoušel už za své první vlády Andrej Babiš a bude hůř.
Základním rysem tohoto způsobu uvažování je zpochybnění legitimity klíčových institucí. Média, neziskové organizace, soudy, státní zástupci, policie ani tajné služby Ivan David a další nechápou jako samostatné a vzájemně nezávislé pilíře demokratického systému. Jsou podány jako součást nějaké koordinované sítě „věrných agentů“, „spolupracujících soudců“ a aktérů jednajících na „cizí objednávku“. Když si obraz světa namalujeme takhle, tak jakýkoli nesouhlas s politickou mocí ze strany těchto institucí nemůže být projevem jejich autonomie. Protože jsou to nepřátelé, tak musí jít o nějaké spiknutí.
Je nápadné, že na jazyk práva tady vůbec nedojde. Není řeč o nějakých konkrétních selháních, porušení zákona nebo individuální odpovědnosti. Místo toho slyšíme proud morálního odsuzování: „gauneři“, „korupční odměny“, „zhoubný vliv“. To je výhodné, protože není třeba se zdržovat nějakými důkazy ani právními procedurami. Vinu mají komplet celé instituce a profesní skupiny jako takové. A pokud je problémem celé prostředí, tak je přece nutná plošná „očista“. Něco jako hubení hmyzu nebo deratizace.
Je hezké, že Ivan David používá motiv „zablokované očisty“ a doufá, že tentokrát „akci Čisté ruce“ nikdo už nezastaví, jako se to údajně stalo se snahami Miloše Zemana. (Tam to nešlo podle plánu. Nakonec zavřeli Zemanova vlastního ministra financí Ivo Svobodu.) To, co v demokratickém systému běžně funguje jako pojistka proti zneužití moci — tedy zákonné postupy, nezávislé soudy a kontrolní mechanismy — je tady líčeno jako problém, který je třeba obejít nebo rovnou odstranit.
Tento způsob argumentace není nic nového. V Maďarsku po nástupu Viktora Orbána byly rozsáhlé personální změny ve veřejnoprávních médiích, soudnictví a regulačních institucích systematicky zdůvodňovány bojem proti „liberálním elitám“ a „zahraničním vlivům“. V Polsku za vlády strany PiS se zásahy do justice a médií vysvětlovaly nutností zbavit stát „postkomunistických struktur“ a vrátit jej „skutečnému národu“.
Na Slovensku Roberta Fica se podobná rétorika objevuje především v kritice policie, prokuratury a médií. Jazyk „očisty“ se používá k ospravedlnění oslabení nezávislého vyšetřování a změn trestního práva. Ve Spojených státech rétorika hnutí MAGA pracuje se stejnými pojmy: „deep state“, „fake news“ nebo „zpolitizované soudy“. To slouží jako pohodlné vysvětlení, proč instituce nejednají podle představ politické moci.
Nejde o okamžité zrušení demokracie, ale spíše o postupnou změnu toho, co si pod demokracií představujeme. Demokracie pak už není systém pravidel, brzd a protivah. Převládne jednoduchá představa, že vítěz voleb má právo „udělat pořádek“. Ivan David nejprve zpochybňuje legitimitu institucí, pak jejich personální obsazení označuje za morální problém a mluví o údajné nutnosti „odstranění“ některých lidí z rozhodujících míst.
Že někdo tímto způsobem mluví a rád by své plány uskutečnil, ještě neznamená, že by se Česko nutně muselo takovou cestou vydat. Je to ale varovný signál a už jsme viděli, jak to probíhalo jinde. Nejdřív se vedou podobné řeči a pak se přejde k činům, které se vydávají za boj proti korupci a cizím vlivům. Ve skutečnosti je cílem oslabení nezávislých institucí a narušení základů otevřené demokratické společnosti. Jak se autoritáři zakopou na dobytých pozicích, nechtějí je opustit.
