Setkání Vladimira Putina a Donalda Trumpa v roce 2017. FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0 / Kremlin.ru
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0 / Kremlin.ru
Britský analytik ruského původu Vlad Vexler se v komentáři na YouTube věnoval obsáhlému rozhovoru se světově uznávaným historikem Stephenem Kotkinem v listu Wall Street Journal. Kotkin tam dal v závěru nějaká doporučení ohledně války na Ukrajině, což vyvolalo kontroverze. Kotkin kritizuje jak dosavadní politiku Joea Bidena, tak i přístup Donalda Trumpa a navrhuje tvrdší politický tlak přímo na Putinův režim. Vlad Vexler soudí, že teoreticky má Kotkin pravdu, ale jinak jde spíše o „aspirace z jiného světa“.
Podle Kotkina americká strategie za prezidenta Bidena postrádala jasný cíl. „Podpora Ukrajiny byla nekonečná a bezúčelná. Nebyl tu žádný plán na vyjednávání,“ tvrdí historik. Západ prý nikdy nedokázal definovat, čeho přesně chce dosáhnout, a proto jeho politika selhala.
Donald Trump podle Kotkina sice „správně odmítl čekat na lepší vyjednávací pozici Kyjeva“, ale chybně zaměřil tlak pouze na Ukrajince. „Nevyvíjel žádný skutečný nátlak na Putina. Bez toho se proces nemohl posunout,“ konstatuje Kotkin. Výsledkem je podle něj patová situace, ve které se Moskva spoléhá na svou početnější armádu, podporu Číny a Severní Koreje a ochotu obětovat životy vlastních vojáků.
Klíčovým problémem je podle Kotkina nedostatečný tlak na samotný režim v Moskvě. Ekonomické sankce sice Rusko zasáhly, ale příjmy z ropy válku dál financují. „Pokud nezastavíte ropné peníze, tlak je nedostatečný.“ Za potenciálně účinnější považuje vytvoření politických alternativ k Putinově vládě uvnitř Ruska – i kdyby mělo jít o autoritářské nacionalisty, kteří ale vnímají válku jako sebedestruktivní.
Kotkin dokonce navrhuje, aby americký prezident využil možností, které by mohly otřást loajalitou ruských elit. Trump by mohl udělat i jiné věci. Patří mezi ně vyloučení ruské banky Gazprom z mezinárodního bankovního systému SWIFT, ke kterému má stále přístup. Dát zelenou pro konfiskaci ruských vkladů v evropských bankách, které mají hodnotu 300 miliard dolarů. Donutit Indii, aby ustoupila a přestala kupovat ruskou ropu, a nejodvážnější by bylo uzavřít dohodu se Si Ťin-pchingem za Putinovými zády, aby se snížila podpora Číny Rusku. „Ze všech hrozeb, kterým Putin čelí, není žádná větší než Donald Trump,“ shrnuje historik.
Vlad Vexler ale varuje před přeceňováním nějakých sil případného odporu proti dalšímu vedení války v ruských elitách. „Kotkin předpokládá, že v ruských institucích už existuje latentní opozice. Ve skutečnosti tam převládá spíše opatrná neutralita, která se může změnit v odpor až v důsledku zásadních událostí,“ vysvětluje analytik. Podle Vexlera je to „sociologické nedorozumění“. Nejdřív musí dojít k nějakým událostem a teprve poté se u lidí v rámci režimu a institucí vyvine opoziční nálada.
„V opačném směru to nefunguje. Není to tak, že by tam všichni ti lidé, kteří jsou proti Putinovi, seděli a čekali, až se s nimi spojíme. Nesedí tam a nejsou proti Putinovi. Spíše pokud dojde k určitým událostem, a něco z toho jsme viděli během Prigožinovy vzpoury, mohou se z nich stát Putinovi odpůrci. V režimech jako je tento neexistuje stabilní potlačená opozice. Je tam jakási preventivní neutralita a vyhýbavost.“
Kotkin se podle Vexlera napůl mýlí a napůl má pravdu. Opozice, jak si ji představuje, teď v Rusku není. Může se ale projevit, jakmile se pro ni vytvoří politický prostor.
Pokud jde o potřebný postoj Západu, tak je Kotkinova představa „normativně bezchybná“, ale jinak neodpovídá momentální realitě. „Je to, jako kdybychom po Západu chtěli, aby jel padesátkou na polorozbitém kole, jako kdyby měl k dispozici motorku. Nemáme kapacitu na takto koordinovanou akci, protože naše demokracie oslabuje,“ říká Vexler.
Současně odmítá Kotkinovo pojetí Trumpa jako potenciálního „Reagana 2.0“, protože Trump není schopen skutečných vyjednávání.
„Na způsobu, jakým Steve Kotkin oslovuje Trumpa, je něco bizarního. Obrací se na Trumpa jako na jakousi neúspěšnou, ubohou, neorganizovanou, žalostnou verzi politika, který by mohl být ambiciózně posunut k reaganovské postavě. Ale jde o to, že to Trump nedokáže. V podstatě stojí na Putinově straně. Je s Putinem narcisticky sezdaný a závislý na auře, kterou Putin vyzařuje, protože se v ní potřebuje koupat. Je také Putinovým ideologickým spojencem, protože vyznává určitý druh monarchismu, který říká, že síla je právo, a který se šíří po celém světě.“
Přesto Vexler Kotkinův přístup neodmítá jako čiré iluzorní myšlení a přání otcem myšlenky. Je to jen zpráva z jiného světa, kde má Západ větší strategickou kapacitu. „Pokud bychom se k tomu světu přiblížili alespoň o pět procent, byl by to už pokrok,“ uzavírá Vlad Vexler.