Jiří Weigl FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Činovník Institutu Václava Klause Jiří Weigl projevil lítost nad tím, že – jak napsal – „v ohlušující záplavě ‚oslav‘ druhého výročí vypuknutí války na Ukrajině a s tím spojené válečné hysterie“ zaniklo výročí 76 let od nástupu totality u nás. V Klausově domečku zřejmě nepochopili, proč nás momentálně víc zajímá válka rozpoutaná ruskou diktaturou den cesty autem od nás.
V takzvaném institutu vedeném nositelem Puškinovy ceny, udělované velikým V. V. Putinem, objevili, že novou totalitu buduje Evropská unie. Analytik Weigl na toto zjištění plynule navázal a zesměšňoval západní pomoc Ukrajině. Sdělil, že jako „se za Prahu bojovalo v Kábulu tak dlouho, až byl předán zpátky Tálibánu“, tak se dnes musí „za Dněprem válčit do té doby, dokud prý Ukrajina nezvítězí“.
Kdybychom měli na pravou míru uvádět každou pomýlenou větu z IVK, museli bychom si na to taky založit nějaký institut. Tady si jen dovolíme připomenout, že v Afghánistánu se aspoň povedlo jednu generaci zbavit středověké vlády Tálibánu a o odchodu z této země rozhodl Donald Trump, jehož zvolení kdysi exprezident oslavoval jako „malé vítězství Institutu Václava Klause“.
Podstatnější je ale ta kapitulantská část Weiglových písánek.
Klausův souputník vykládá, že „buď je zaostalá, rozvrácená, vylidněná a rozkradená Ukrajina s pár dovezenými vyřazenými tanky, děly a dnes prý i letadly schopna Rusko opravdu porazit“, takže Rusko není hrozbou, nebo toho schopna není a „my necháváme pouze vědomě a cynicky prodlužováním války Ukrajinu vykrvácet a zničit v beznadějném boji“. Ruská hrozba je podle Weigla „údajná“ a strašení Ruskem prý západním vládám umožňuje „zastrašovat“ domácí veřejnost, „držet se u moci a prosazovat jinak těžko prosaditelné progresivistické politiky“. Že by třeba Ukrajinci byli subjektem utváření vlastního osudu a vědí sami nejlépe, proč bojují, to některé lidi prostě nenapadne. Každý musí být zřejmě jen využitý, svedený a manipulovaný cizími centrálami, jak tomu říkali soudruzi.
Vytváření falešných protikladů je dost vyčpělý argumentační faul. Realita je taková, že Ukrajina s pomocí Západu putinovské nájezdníky, kteří hodlali obsadit zemi a sesadit vládu, zastavila a vytlačila z poloviny území okupovaných po únoru 2022. Pokud by ta pomoc dál nepřicházela, Putinův fašistický režim by hodlal dílo dokončit.
Z Klausova institutu ať nás o ruských úmyslech nepoučují. Tam si nebyli schopni před invazí ani představit, že by k ní došlo. Čekat od nich nějakou užitečnou diagnózu stavu Ruska a prognózu vývoje by bylo pošetilé. Že je medvěd postřelený a není schopen útočit na kořist, jak býval zvyklý, ještě neznamená, že není nebezpečný.
Snaha banalizovat a omlouvat ruskou agresi a vykládat, že žádná další nehrozí, je směšná. IVK působí jako agitační středisko ruské ambasády. Analyzovat nemají co, prostě si přečtou poslední výplody agentury TASS a bádání je skončeno.
Možná by stačila názorná lekce. Přivedeme analytiky IVK do ohrady, kde se bude nacházet postřelený medvěd, a chvíli je tam zavřené ponecháme. Vzniklé analýzy z úst těchto odborníků by nejspíš přišly rychle a byly by výstižné.
A tím by se slavně završila existence této instituce.
