Ruský prezident Vladimir Putin FOTO: Kancelář prezidenta Ruské federace
FOTO: Kancelář prezidenta Ruské federace
KOMENTÁŘ / Evropská unie překonala válečný energetický a komoditní šok. Trhy zafungovaly dobře a přes krátkodobě extrémní ceny jsme nepoznali, co je to nedostatek. Nová cenová hladina ale není příznivá. Trh nalezl novou rovnováhu, která se pohybuje na dvojnásobku v případě ceny plynu a na téměř trojnásobku v případě ceny elektřiny.
Cena plynu a cena elektřiny spolu silně souvisí, protože ačkoliv plyn ve výrobě elektřiny reprezentuje relativně malou část zdrojového mixu, právě plynové elektrárny dodávají do sítě poslední potřebné MW výkonu. Náklady na palivo jsou pak drtivou většinou nákladů paroplynové elektrárny, jejíž výstavba je relativně rychlá a levná. Proto cena plynu silně ovlivňuje cenu elektřiny.
Tento vztah by zde byl i v případě, pokud by Německo svoji dekarbonizaci nepostavilo na levném ruském plynu. Ačkoliv můžeme polemizovat nad německým emotivním rozhodnutím po havárii ve Fukušimě nepokračovat v jaderné energetice, není to ta příčina drahé energie. Plyn je určující pro cenu elektřiny proto, že jde o nejlépe řiditelný a nejvíce flexibilní zdroj.
Ačkoliv dokážou svůj výkon v určitém rozsahu regulovat i jaderné a uhelné elektrárny, ze své provozně-ekonomické podstaty nemohou plyn nahradit. Jaderná elektrárna musí vzhledem ke svým nemalým pořizovacím nákladům běžet v základním zatížení a vyrobit co nejvíce elektřiny, aby z vysoce ziskového provozu pokryla vysoké fixní náklady. Nastartování uhelného bloku je záležitost hodin, pokud funguje jako horká záloha, pokud jako studená záloha, tak se bavíme o dnech.
Paroplynová elektrárna je schopná dodávat obvykle do 30 minut, u moderních zdrojů jako Energy Nest u Mělníka je spuštění otázkou 10 minut, v regulaci výkonu je pak ještě flexibilnější. To je důvod, proč oddělení cen plynu a elektřiny diskutované během energetické krize zůstalo u deklarací. Zákonodárce nestojí nad zákony fyziky.
Zmíněný Energy Nest má ovšem kromě plynových turbín i baterie. A právě velkokapacitní bateriová uložiště jsou technologií, která má pro stabilizaci sítě ještě lepší vlastnosti než paroplynové elektrárny. Díky moderním řídicím systémům umí dodat potřebný výkon v řádu milisekund.
Ceny velkokapacitních bateriových úložišť neustále klesají, v roce 2024 meziročně o 43 % pod 3000 Kč/kWh kapacity. Jejich ekonomika je založena na nabíjení v době, kdy je v síti přebytek a ceny elektřiny na denním trhu jsou nízké nebo dokonce záporné, a uvolňování energie zpět do sítě v době špiček, kdy je cena elektřiny výrazně vyšší. Mají tak potenciál rozdíl cen ve špičce a mimo špičku vyhlazovat a zlepšovat návratnost obnovitelných zdrojů, které nedisponují vlastním uložištěm.
Dnes tvoří většinu baterií v soustavě malé instalace spojené zpravidla s fotovoltaickými elektrárnami. Velkokapacitních baterií je v Česku pomálu zejména kvůli pomalé legislativě. Dnes totiž není možné provozovat bateriové úložiště bez připojeného zdroje. To se změní až se schválením lex OZE III, který v ideálním případě začne platit od roku 2025.
Pak můžeme čekat poměrně rychlé vytlačení paroplynových zdrojů z výroby elektřiny tak, jako se to dnes děje na trzích v Kalifornii a Austrálii. Tehdy ztratí cena plynu vliv na cenu elektřiny a cena elektřiny bude nadále klesat, jak poroste reálně využitelný potenciál obnovitelných zdrojů.
Zvýší se nabídka podpůrných služeb pro stabilitu soustavy, což bude tlačit jejich cenu dolů a otevře prostor pro zlevňování regulované složky ceny elektřiny. Více elektřiny bude vyrobeno a spotřebováno v jednom místě, podniky a domácnosti ušetří nejen za samotnou elektřinu, ale i její distribuci.
Naplňování cílů Green Dealu tak není příčina zdražování energií, ale naopak cesta, jak ceny energií stlačit zpět dolů. Pokud hovoříme o zpomalování Green Dealu, nejedná se o cestu, jak energie zlevnit. Naopak levnější energie zde budou tím rychleji, čím rychleji budeme inovativní technologie zavádět do praxe.
Plyn už levnější mít nebudeme. Přestože jeho těžba ve světě stoupá, stoupá výrazně i jeho spotřeba v méně rozvinutých zemích. Plyn má na jednotku vyrobené energie poloviční emise CO2 oproti uhlí, a především neuvolňuje do ovzduší další škodlivé emise. Jeho přeprava a skladování jsou relativně nenáročné, nejsou ani vysoké nároky na obsluhu zařízení, která plyn využívají, ať jde o elektrárny nebo teplárny.
Spojené státy mají cenu plynu zhruba 10 EUR/MWh, u nás je to okolo 40 EUR/MWh. V Evropě není jednoduše možné, abychom při naší hustotě zalidnění těžili plyn frakováním z břidlic. Ruský odchod z civilizovaného světa není dočasný, se stávajícím režimem se do něj nevrátí. Na předchozí cenovou úroveň 20 EUR/MWh se proto nevrátí ani plyn.
Má-li být Evropa opět konkurenceschopná, musí najít vlastní cestu k levným energiím. Využití potenciálu obnovitelných zdrojů přímo na našem území je s dnešními stále efektivnějšími a levnějšími technologiemi tou nejlogičtější volbou, která má i svůj bezpečnostní rozměr.
Green Deal nás odklání od fosilních zdrojů jako ropa a plyn, které jsme vždy dováželi z velmi rizikových zemí, které úplně nesdílejí naše hodnoty. V případě Ruska se riziko naplnilo a naši ekonomiku to tvrdě poznamenalo. Čím dříve se nám podaří omezit závislost Evropy na dovozech energetických surovin, tím nižším rizikům budeme čelit.
