Za přístup „nejsme jako oni“ platíme příliš vysokou daň

ČTK

Prezident Miloš Zeman sjezdu KSČM | FOTO: ČTK

Těch pár slov bylo jedním ze symbolů listopadových revolučních dní. Statisíce demonstrantů po celém Československu jimi dávalo najevo, že zlo, které zosobňoval komunismus, nemá nepřítele v dalším zrůdném režimu. Zdá se však, že jsme se heslem „nejsme jako oni“ řídili i ve chvílích, kdy jsme měli jasně ukázat, kde jsou meze, které nejde beztrestně překročit. Naivita, s níž jsme byli benevolentní ke komunistům, se nám vymstí.

Po revoluci, která díky svému průběhu dostala název sametová, došlo k několika zásadním chybám. Ona sametovost se totiž netýkala pouze přechodu z komunismu do demokracie, ale také nedůsledného přístupu k lidem, kteří měli na svědomí desítky let devastace naší země i myšlení lidí.

V euforii se totiž rozhodlo, že je jednodušší na minulost co nejdříve zapomenout než se s ní vypořádat. Tehdejší vláda a poslanci měli důležitý úkol, který však nesplnili. Dát jasně najevo, že komunismus je stejně odporný jako nacismus. Zkrátka, postavit jej mimo zákon. Neumožnit bolševikům, aby v budoucnu mohli zasahovat do řízení této země.

repro ČT

V zajetí všeho nového jsme však úplně nedokázali domyslet, že by se něco takového vůbec mohlo ještě někdy stát. Mysleli jsme si, že všichni přeci moc dobře víme, co je komunismus za hnus, takže už nás nemůže ohrozit. Protože ovšem mezi námi stále byli ti, kteří před rokem 1989 rozhodovali o našich životech, zlom musel přijít.

Z režimních prospěchářů se mimo zájem veřejnosti stali podnikatelé, kteří vydělali na konexích z dob komunismu. Potají ovlivňovali politické dění a za velké peníze si u mocných objednávali výhody. V tu dobu byli komunisti něco jako indiáni. Věděli jsme, že jich ještě pár exemplářů je, ale nepřikládali jsme jejich existenci žádnou váhu. Na prvního máje jsme se smáli důchodcům, kteří jako by nevěděli, že se hodně v onom revolučním listopadu změnilo. Stále totiž chodili na pražskou Letnou mávat rudým praporem.

Dělali jsme si z komunistů legraci a pokud jste někoho označili za bolševika, jednalo se o jednu z nejhorších nadávek. Říkávalo se v žertu, že všichni vlastně volí komunisty, jen v různých politických stranách. Nikdo, kromě členů KSČM, už ovšem nevěřil, že se jednou budeme muset zase dívat na zástupce totalitního režimu u moci.

TOP 09

Uběhlo téměř třicet let a nejhorší představy se začaly zhmotňovat. Po prapodivném svrhnutí vlády Petra Nečase se na politické mapě začalo zapisovat hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše. Velkopodnikatele, který měl skvělé vztahy snad se všemi dříve vládnoucími partajemi a na každého důležitého papaláše měl složku, plnou diskreditujících materiálů.

Babišovo hnutí se stalo útočištěm naštvaných voličů, kteří vlastně ani nevěděli, co jim vadí. Základ byl v tom přesvědčit je, že majitel Agrofertu je tak bohatý, že už další peníze nepotřebuje. Natož aby je kradl nebo získával nějak pokoutně.

Znepokojení voliči dostali pocit, že konečně pošlou k moci někoho, kdo se bude starat víc o jejich než o svoje blaho. Najednou jim ani nevadilo, že je Slovák, na což je velká část našinců od rozdělení republiky velmi citlivá. Navíc, když se ukázalo, že má nejen komunistickou minulost, ale některé tehdy používané mechanismy chce znovu nastolit, obliba rostla.

Některé části naší republiky se totiž dodnes nedokázaly vypořádat s tím, že se o jejich obyvatele stát nestará nonstop. Najednou byli lidé, zvyklí poslouchat to, co jim soudruh vedoucí nařídí, zmatení. Nebylo JZD, zmizely Restaurace a jídelny, Jednota se zavřela.

Jedny z mála jistot, které lidé třeba na vesnicích měli, ze dne na den neexistovaly. Stát chtěl, aby se jeho občané chovali jako dospělí lidé a dokázali se postarat sami o sebe. Za to nabízel svobodu, možnost studovat bez zkoumání kádrového profilu, nebo cestovat do jakékoliv země na světě bez devizového příslibu a lustrace rodiny.

ČTK

To ale ne každý dokáže ocenit, protože je pochopitelné, že slovo demokracie je pro mnohé neuchopitelné a někdo se radši podvolí diktátu, když za to dostane příslib nějaké odměny. Toho Babiš využil a stále využívá. Každý jeho faul při dodržování zákonů je tak brán jako cosi, co se stává.

Když se totiž šikovně podsune nějaký imaginární nepřítel, který každou chvíli dostává tvář někoho jiného, lidé začnou fandit, ve svých očích, slabšímu. Proto mohou fungovat všechny ty „kampáně“ a „účelovky“. Někteří lidé tomu chtějí věřit a fakta je nezajímají.

Babiš, společně s prezidentem Zemanem, totiž zosobňují vůdce, kterého lidé, převážně starších ročníků, potřebují. Oni jsou generálním tajemníkem strany, domovní důvěrnicí, pomocnou stráží VB, agenty StB i národními a zasloužilými umělci.

Proto není divu, že se může „komunismus v nové verzi“ opět tak úspěšně nacpat na Hrad a do Strakovy akademie. Za podpory oficiálních komunistů pak devalvuje všechno dobré, co se tady podařilo za tři desítky let vytvořit. Se vzpomínkou na staré pořádky a bláboly o tom, jak dřív všechno bylo, se totiž někomu žije snadněji. Nemusí totiž dělat nic proto, aby svůj život zlepšil svépomocí.

V minulosti, té demokratické, se mnoho věcí nepodařilo. Byly tu přešlapy, fatální chyby, rozkrádačky, podvody i nesmyslné amnestie. Jedna věc je ovšem jednoznačně chybou největší. Nastavení myšlení na „nejsme jako oni“. Pokud si totiž někdo myslel, že tím „je“ nějak vychováme, pořádně se spletl. Chtělo to přísnou ruku, a ne nastavovat druhou tvář. Právě po ní totiž dostáváme pořádnou facku od Zemana, Babiše a dalších komunistů u moci.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner