Žijeme v době, v níž se lež bohužel stala standardním komunikačním prostředkem. Lidé si sice vymýšleli od nepaměti, ale dnes už se ani nestydí, když jsou při lhaní přistiženi. Nepochopitelné je to především u politiků. Ti by totiž svým způsobem měli jít veřejnosti příkladem. Současní mocipáni však neřeší, jak se chovají, ale co z toho mají. Dostat je zpátky do určitých mezí by bylo složité, ale šlo by to.

Pokud je člověk nastaven jako chronický lhář, jen těžko ho někdo předělá. Někteří lidé dokonce svým výmyslům podlehnou a začnou věřit, že hlásají pravdu. U politiků se však jedná především o způsob, jak nahnat body u voličů a dostat se k moci. Předvolební kampaně plné nesmyslů a planých slibů známe již téměř třicet let. Před revolucí jsme ve lži žili stále. Za dobu od revoluce ovšem nebyla lež brána jako přijatelný dorozumívací prostředek. Až dnes.

Dále čtěte

Podle Klause disidenti nezbořili komunismus. V podstatě je to od něj drzost

Bývalému prezidentovi Václavu Klausovi se podařilo provokativní větou otevřít veřejnou debatu, jak vlastně došlo před třiceti lety ke změně režimu.

V současnosti se na politické scéně lže tak často a nahlas, že už veřejnost otupěla a přestalo ji zajímat, komu se dá ještě věřit. Jako řešení někdo volí plošnou nedůvěru ve všechny politiky, jiní věří jen těm „svým“, další se chytnou na tu největší hloupost. Záleží na vzdělání, místě bydliště i životních prioritách. Změnit to nejde a ani by to nebylo správné. Jedna jediná a správná pravda totiž neexistuje. Ne nadarmo se říká, že je to s ní jako se svíčkovou – každý má tu svoji.

Co by se však změnit dalo, je tlak na politiky, aby lhát přestali. Není totiž přípustné, aby si každý vykládal, co se mu zachce, a balamutil tím občany, kteří třeba nepatří mezi nejbystřejší, nebo jen nemají čas či náladu si všechno ověřovat.

Pokud by všechny vzkazy politiků musely mít reálný základ, divili bychom se, jak by se změnila atmosféra. Toho ovšem nejde dosáhnout bez represe, která by reprezentantům moci ukázala, jak se má chovat někdo, kdo dostal mandát od občanů. Trvat na pravdomluvnosti přece není ničím podivným a tento zájem by měli mít všichni.

Za prokazatelnou a prokázanou lež by se dalo poslancům, ministrům a zástupcům politických stran třeba sáhnout na peníze. O ty přichází každý politik velmi nerad, ale sotva by se dalo stejnou pokutou „trestat“ Babiše a například zástupce menší opoziční strany. Navíc by taková varianta určitě narazila na naše prapodivné zákony. Když není možné, aby si starosta nevyplácel mzdu, protože jeho obec potřebuje peníze na podstatné věci, krácení platu politiků by také neprošlo.

Je tu však ještě jedna varianta, která by ve výsledku měla ještě větší dosah než ztráta financí. Ulhaný politik, jehož výroky byly úspěšně vyvráceny a bylo prokázáno, že si nehorázně vymýšlel, by se musel omluvit. Při každém svém mediálním vystoupení, na tiskové konferenci, ve zprávách televizních stanic, v rozhlase. Zkrátka někde, kde by si tím udělal dostatečnou ostudu a lidem ukázal, že je sprostý lhář.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Adeptů, kteří by tak obsadili většinu médií je spousta. Často by se však objevovalo pár jmen, která by se dokola opakovala. Babiš, Zeman, Klausovi, Okamura, Filip, Radim Fiala, Schillerová, Grospič a jim podobní. Ovčáček se Soukupem by mohli být ušetřeni. Ti se totiž nedokáží orientovat v tom, co je pravda a kdy si vymýšlejí.

Bylo by hezké, kdyby existovala tendence omezit lež a nastavit lepší politické prostředí. Měl by však někdo o něco takového vůbec zájem? Nepravděpodobné. Vyhovuje to politikům, stejně tak jejich voličům. Když lže prezident s premiérem, tak oni přece mohou také a nikdo je za to nemůže soudit.