Za zdravotní péči si budeme jako už dnes kuřáci a pivaři připlácet jednou všichni

Debaty o tom, že by si neočkovaní měli hradit alespoň z nějaké části případný pobyt v nemocnici, otevřely zatím stále odkládaný a neléčený systém zdravotního pojištění. O něm odborníci tvrdí, že je kvůli pokroku v léčbě řady chorob a prodlužujícímu se věku dožití prakticky neudržitelný.

Žijeme déle. Za těch třicet let od revoluce se zlepšilo díky dotacím z Evropské unie životní prostředí, na které komunisti příliš nedbali. Utlumila se těžba uhlí, skončila řada průmyslových podniků, odsířily se všechny komíny, vyčistily se řeky. Co se ale nezměnilo a na co si lékaři dlouhodobě stěžují, je přístup ke svému zdraví.

Naposledy se o tom hovořilo na CNN Prima News. Nedodržování zdravého životního stylu, nedodržování pokynů lékaře při léčbě, na druhou stranu zbytečné návštěvy lékaře. Zatím jediný pokus v letech 2006–2009 učinil ve vládách Mirka Topolánka ministr zdravotnictví Tomáš Julínek. Ten plánoval reformu zdravotnictví, kdy by se do systému pustil investiční kapitál a kdy pacienti by byli částečně kapitálově pojištěni. Respektive, zdravotní pojištění by bylo individualizováno podle toho, jak se kdo o své zdraví stará a zda nejde nemocem jaksi zbytečně naproti kouřením, pitím alkoholu, riskantním trávením volného času a tak dále a tak podobně.

První vlaštovkou měl být tzv. regulační poplatek ve výši 30 korun za návštěvu lékaře a 90 korun za návštěvu pohotovosti. Poplatek měl být spíš takovou symbolickou snahou, která měla zejména odradit od zbytečných návštěv lékaře. Dopadlo to nevalně. Politický tandem socialistů, Paroubek-Rath, se do poplatku pustil jak krvelačný vlk a roztrhal ho na kusy. V podstatě tehdejší komunální volby byly referendem o regulačním poplatku a českou zemi zaplavila tzv. oranžová tsunami. Starostové z ČSSD začali lidem poplatky vracet z rozpočtů obcí, a když se k nim přidali i někteří starostové ODS, byl s Julínkovou reformou amen.

Od té doby se drží přežitý systém z dob socialismu, kdy všichni platí pojištění a všichni mají na vše nárok. To je ale podle lékařů a některých ředitelů nemocnic neudržitelné. Pokrok v medicíně je obrovský, z infarktu je dnes hospitalizace na týden, už se na něj tolik neumírá – jako kdysi doktor Štrosmajer, který dostal infarkt na šachách, putoval na JIPku a umřel.

Léčba se prodražuje, jsou lepší a lehčí kompozitní materiály při výrobě umělých kloubů, lepší léčiva, lepší technologie při operacích nebo při následné specializované péči, například ve VFN „donosila“ a porodila dítě žena v kómatu. Jenže, ono to taky všechno o dost víc stojí. A protože se dlouhodobě rodí méně dětí a tedy je méně těch, co jsou mladí a zdraví a prakticky jen platí do společné kasy, a zvyšuje se počet těch, co už jsou starší, kdy více ze zdravotního balíku konzumují, než platí, logicky vyplývá, že to jednoho dne musí krachnout.

Uvidí se, zda už tato vláda se do reformy pustí. Jak ve výše zmiňované televizní debatě řekl profesor Pirk, platit víc by měl i každý, kdo si dá bůček. A tím mimoděk naznačil směr. Zdravotnicky cílená úprava spotřebních daní. Jako je to například u piva a cigaret, kdy třeba z krabičky cigaret za 115 korun dostane stát 93 korun. Čímž si v podstatě kuřáci už dnes své léčení platí. A ještě státu pár desítek milionů zbyde.