Ilustrační foto FOTO: MrJoe4077 / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
FOTO: MrJoe4077 / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
KOMENTÁŘ / V sobotu 1. února začal Suchej únor, kampaň, jež sleduje několik cílů. Třeba ten, že si uvědomíte: jde to i bez alkoholu. A jde to bez něj dobře. Nebo jiný cíl: uvědomíte si, že jste na alkoholu závislí, že vám to bez něj prostě nefunguje. Pokud se vám stane tohle, je zle a měli byste s tím něco dělat.
Suchej únor je podivuhodně nečeská, „nenárodní“ kampaň, zdánlivě míří proti tomu, co jsme, tedy národ pivařů, národ milovníků slivovice, milovnic bílých a červených vín a nejrůznějších míchaných nápojů. Dost lidí se kampani posmívá, odmítnete panáka, a slyšíte otázku vyslovenou s hlubokým despektem: „Snad taky nesušíš, ty vole?“
Denně u nás pije alkohol zhruba milion lidí. Rizikové pití ohrožuje 1,7 milionu jedinců. V žebříčku Světové zdravotnické organizace (WHO) v konzumaci čistého alkoholu na hlavu za rok 2024 jsme skončili třetí na světě. Ročně na osobu vypijeme 12,73 litru alkoholu. Poráží nás jen Rumuni (16,96 litru na hlavu) a Gruzínci (14,52 litru). Akce Suchej únor se již třináct let snaží varovat, že nás alkohol umí postupně a nenápadně, ale totálně zlikvidovat.
Jeden můj přítel, muzikant, který jezdí po republice i po světě, neustále hraje a stres rozpouští v pivu, mi nedávno řekl: „Čtrnáct dní nepiju a je to úžasný, jinej člověk.“ Nevymýšlí si. Manažer kampaně Suchej únor Petr Freimann tvrdí: „V tom trošku delším horizontu, což je řekněme 14 dní až měsíc, tak ti lidé jednoznačně cítí příliv energie, lépe se jim spí. Spánek v tom hraje velmi důležitou roli. Lépe sní a často dochází i k úbytku váhy, protože alkohol rovná se prázdné kalorie. Ženy pak často mluví o lepší pleti.“
Naprosto zásadní je ale poznat, jestli jsem na pití alkoholu zavislý/závislá, nebo ne. Pokud se mi nedaří žít třeba jen několik dní „bez“, pokud to nedokážu, bylo by vysoce rozumné hledat pomoc. Naopak lidé, kteří vydrží bez pití měsíc, pak často pokračují dál ještě další týdny i měsíce.
Nechmel děti
Nejde jen o dospělé. Je celkem jasné, že v zemi, která je třetí na světě v konzumaci chlastu, musí být zasaženy děti. Podle šetření Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti mělo v roce 2022 zkušenost s konzumací alkoholu 23,6 procenta jedenáctiletých a 44 procent třináctiletých kluků a holek. U patnáctiletých číslo ještě stouplo, zkušenost s pitím přiznalo 72,5 procenta dotázaných a až dvě třetiny z nich pily alkohol v posledních třiceti dnech (48,1 procenta patnáctiletých). Mezi jednáctiletými a třináctiletými mírně převládali chlapci, mezi patnáctiletými pily častěji dívky.
Součástí akce Suchej únor je proto akce Nechmel děti, která začala před čtyřmi lety. Zná to asi každý z nás, jak se dětem nalévá, jak panuje mylná představa, že jsou děti o alkohol „ochuzovány“, že si na něj „musí včas zvykat“. Nakupují se dětská šampaňská, dětem se „trochu nalévá, jen málo“, aby si taky mohly připít. Nalévá se jim nealko pivo, které ovšem taky obsahuje alkohol, atd. Cesta k pití je u nás široce otevřena a vydlážděna národními návyky. Když pak máte kamarády a kamarádky alkoholiky a alkoholičky, vidíte s úděsem, kam ta cesta vede, kde končí.
Alkohol je taky politikum. Politici považují za nutné vyfotit se s napěněným půllitrem. Jde to pěkně napříč spektrem. Snímek s pivem jim zřejmě připadá silně „český“, „národní“, mají pocit, že splývají s masou, že jsou skutečně lidoví. Alkoholický populismus u nás jen kvete, nevyhnul se mu před minulými sněmovními volbami ani nynější premiér Fiala a jeho pivní parťáci ze Spolu.
Jde to do hloubky. Jedním z důvodů, proč loni v létě musel skončit národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil, světově uznávaný adiktolog, nebyla jen jeho snaha legalizovat měkké drogy. Uškodil mu fakt, že navrhoval kroky, které by u nás omezily nadměrné pití alkoholu, a zasazoval se o danění tichého vína.
Cituji Vobořila: „Tam, kde jsou přísně regulované trhy s alkoholem, jako třeba v Austrálii, Kanadě, některých státech USA nebo ve velké části Asie, se zmenšil nejen problém se závislostí na alkoholu, ale i s domácím násilím, automobilovými nehodami pod vlivem alkoholu, krádežemi nebo třeba násilnými trestnými činy. Není divu, vždyť není snad látka, která by v některých lidech vybuzovala takovou agresivitu jako alkohol.“ Na to se u nás ale nehraje, my si alkohol rozvracet nedáme.
Baxova česká pivní kultura
Co akci Suchej únor letos předcházelo? Úplně na konci ledna byla česká pivní kultura zařazena na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR. Zařídil to ministr kultury Martin Baxa (ODS). Nominaci vypracoval Český svaz pivovarů a sladoven ve spolupráci s odborníky, zápis na seznam doporučila Národní rada pro tradiční lidovou kulturu. Tím to nekončí, česká pivní kultura se díky tomuto národnímu posunu může ucházet dokonce o zápis na světový seznam UNESCO.
Cituji Baxu: „Pivní kultura v České republice je živý fenomén založený na odborné i laické pospolitosti, sdílení, sdružování a předávání poznatků, symbolik a identity s výraznými znaky regionality a komunitního života.“ O závislosti samozřejmě ani měkké f.
O něco dříve, v polovině ledna, vyšla poněkud odlišná zpráva. Mezinárodní reputace Česka jde dolů. Podle Anholt-Ipsos Nation Brands Indexu jsme se ze 27. místa v roce 2020 propadli na 30. v roce 2023. Proto vláda a byznys už nechtějí ostatní země lákat jen na pivo a hledají nový brand i jednotnou vizuální identitu, novou story.
Marek Pyszko, zvláštní zmocněnec pro jednotnou prezentaci Česka v zahraničí, řekl Seznam Zprávám: „Máme na víc. Mám rád pivo, máme skvělou pivní tradici, ale nepotřebujeme asociaci jen s pivem, což se někdy stává. Měli bychom si proto vydefinovat, jak o sobě v zahraničí mluvit, jak v zahraničí ,prodávat‘ naše přednosti, jedinečnost a přínos.“
Zdá se, že vláda nemá tak úplně jasno, co chce dělat. Ministr Baxa oslavuje českou pivní kulturu, zatímco zmocněnec pro prezentaci republiky ve světě nás chce zbavit nálepky pivní země. Do toho se pak 1. února připojil Suchej únor, který má ovšem naprosto jasno.
