Vláda Andreje Babiše (ANO) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Putinův výrok o porušování práv ruských menšin samozřejmě vyvolal vlnu pozornosti a obav svým podtextem, zda se Kreml nevypraví „napravit“ poměry v Pobaltí svými tanky. Potvrdil tím otevřeně novou ruskou ofenzivu na Evropu. Minimálně v médiích a myslích těch, kdo se chování a válčení Ruska věnují a uvědomují si rizika.
Kdo zatím na výhružný výrok nereagoval, byla česká vláda a příslušné resorty obrany a zahraničí. Tento stav je bohužel chronický. Naše politika se zabývá sebehloupějšími domácími agendami, lži a dezinformace nevyjímaje, ale výhrůžkami válčícího ruského agresora nikoli. Přesto, že jsou na nás namířena. Nejen proto, že v dotčeném regionu jsme vojensky přítomní, ale i s ohledem na domácí stabilitu a bezpečnost.
Tvrdá slova, která na Valném shromáždění OSN vyslal k ruskému ministrovi zahraničí polský ministr o tom, že Rusko už válku nezvládá a nestíhá doplňovat měsíční ztráty 30 tisíc mužů, natož celkové ztráty přes 1,5 milionu vojáků, byla zjevně následována reakcí z Kremlu. Je ovšem vojenský útok Ruska do Pobaltí reálný?
Vzhledem k současné ruské kondici není. Následovala by tvrdá reakce celého NATO. A je možná škoda, že publicitu Putinově pohrůžce novináři nedoplnili otázkou na reakci v NATO. Generální tajemník aliance Mark Rutte by jistě odpověděl věcně, na rozdíl od našich domácích aktérů bezpečnosti. Jen pár dnů před tím ostatně zaznělo jasné polské prohlášení, že Rusko by po napadení Polska bylo rychle poraženo. Je to možné? Pokud jde o osud ruských sil na území Polska, odpověď je vysoce pravděpodobně kladná.
Proč to ovšem Putin dělá? Proč roztáčí další kolo eskalace válečných hrozeb, pokud nejsou vojensky podložené? Neschopnost Ruska dobýt ukrajinský Donbas a naplnit své vojenské cíle, obrovské ztráty materiálu a vojáků, nevyjímaje Korejce i Afričany, dosud kompenzovali balistické a dronové útoky na ukrajinská města.
Přesto Ukrajina drží, nekapituluje, a začíná stupňovat své válečné odpovědi v samotném Rusku. Fronty na benzín a další a další hořící rafinerie v Rusku ukazují, že dokáže aktivně způsobit, aby válku pocítila i ruská veřejnost. To až do té míry, že Ukrajince se snažil nečekaně brzdit i Donald Trump, a doufám, že marně. Ostatně Kremlu nepomohl ani pokus donutit Kyjev ke kapitulaci nátlakem amerického prezidenta od jeho druhého nástupu do funkce.
Vojensky ani diplomaticky tedy Rusko nepostupuje, ba naopak. A náhle se s klesající ruskou výkonností na frontě začaly objevovat „nevybuchlé“ ruské drony po Evropě, zejména ve východním Německu i jinde. Myšlenka o hrozbě rozšíření konfliktu se začala valit Evropou, zejména střední Evropou a Německem. V následných trojích zemských volbách ve východním Německu zvítězily extremistické strany s politickým programem ukončení podpory Ukrajiny a obnovení energetického obchodu s Ruskem. Ozval se nepřekvapivě i slovenský premiér s tím, že Slovensko nehodlá zatáhnout do případného konfliktu ani na základě článku 5 NATO o solidaritě při napadení členského státu, navíc osočil českého prezidenta jako válkychtivého generála.
Rusko zjevně válku a vše co s ní souvisí nechce zastavit, natož ukončit. Zvolilo proto pro další fázi strategii rozložení spojeneckého zázemí podpory Ukrajiny v Evropě. Oslabení podpory Ukrajiny od EU a členských států NATO by samozřejmě mělo na výkonnost Ukrajiny velký vliv. Navíc by mohlo vnitřně rozložit i NATO samotné. A jak ukazují německé zemské volby, není tato strategie bez šance.
Teď zástupci AfD jednají v Moskvě o „dodávkách“ laciného ruského plynu do Německa, a možná také o zastavení podpory Ukrajině, což je sice agenda spolkové vlády, ale její oslabení je již dnes významné. Prezidentské volby budou i ve Francii a další zemské volby v Německu, kde se dokonce objevily falšované preference s vedoucí pozici AfD i v západním Německu.
V jistém smyslu jsme nové ruské ofenzivě napomohli i my, Česko, omezením své aktivity po našich parlamentních volbách, nepředáním L-159 či nadbytečných radarů a ústupem z muniční iniciativy. Nepřipojili jsme se ani k dalším aktivitám jako je protibalistická ochrana a financování Ukrajiny z prostředků EU. Nyní ovšem ruská psychologická operace zamířila i na nikoli bezvýznamné vrstvy české společnosti, a vesměs jde o voliče vládní koalice. Jak bude česká vláda reagovat?
Přechod Rusů k psychologickým válečným operacím („Psy-op“), který zahájili zjevně v Lipsku a pokračuje výroky o situaci menšin v Pobaltí, míří ne veřejnost celé střední a východní Evropy. Situace vyžaduje, aby bezpečnostní resorty a zpravodajské služby povinně zahájily pravidelnou komunikaci naší bezpečnostní situace s veřejností, odpovědně, kvalifikovaně a důsledně. Postačila by pravidelná měsíční tisková zpráva.
Při rostoucím zatížení Německa a Francie svou vnitřní politikou musí nastoupit spolupráce na východním křídle NATO od Finska a Švédska přes Balty, Polsko a Česko. Polsko se vlastní i regionální obraně východního křídla zřetelně a systematicky věnuje. Co uděláme my? Tak uvidíme, zda i u nás začne někdo slibovat mír a laciný ruský plyn.