Mobilizace, jakkoli jen částečná, vyhlášená ve středu ráno ruským prezidentem Putinem, není ničím jiným, než přiznáním prohry a zoufalství. Až dosud byli Rusové svou propagandou přesvědčováni, že „speciální vojenská operace“ je bezmála chirurgickou akcí, která se běžných Rusů (zejména těch v Moskvě a Petrohradu) týká snad jen tím, že mohou z tepla svých domovů sledovat televizní debaty na dané téma.
Vyhlášení mobilizace, tak znamená především přiznání války, již Rusko na Ukrajině vede. Odtud je jenom krok k nespokojenosti, odporu a vzpouře, kterou každá válka postrádající skutečné morální zdůvodnění dříve či později přináší. Dokonce i v Rusku.
Putin věděl, proč mobilizaci tak dlouho odkládá. Nyní se však nalézá v zoufalé situaci, v níž jiné řešení, jak zachránit situaci na frontě, on ani jeho generálové nevidí. Ukrajinci postupují. Ruské jednotky postrádají mužstvo, velitele, motivaci i základní vybavení.
Putinova strategie je zřejmá. Po zinscenovaných referendech prohlásí jakýkoli pokus o osvobození okupovaných území za útok na Rusko samotné, jeho celistvost, kulturu, tradice a kdoví, co ještě. Obrana vlasti (pravda rozšířené brutálním násilím a okupací) pak v zemi ovládané mýtem Velké vlastenecké války zdůvodní cokoli. Třeba i jaderný útok. Je to cynické, je to ničemné.
Jenže, jak chce nyní Putinův režim povolat 300 000 záložníků, vybavit je a vyzbrojit, zorganizovat v nových jednotkách
a rozmístit v místě bojů, když nebyl schopen po dlouhých měsících i letech příprav lidsky, logisticky a materiálně zajistit jednotky nasazené po 24. únoru? Kde pro mobilizované vojáky vezme aspoň trochu schopné velitele? Do čeho je v zimě oblékne? Jak je přinutí bojovat? Nebo je pošle na frontu bez vybavení a přípravy jako potravu pro děla? V mnohém to připomíná rok 1917.
Hodně napověděl i odklad Putinova projevu. Nepochybně za ním stála zoufalá nejistota, kam až má mobilizace zajít (doslova, co si vlastně počít) i nutné zajištění hranic – v hodinách před avizovaným projevem se stala nejhledanějším termínem na ruském internetu věta „Jak opustit Rusko“.
Ministr obrany Šojgu doslova řekl: „Dnes nejsme ani tak ve válce s Ukrajinou, jako spíš s kolektivním Západem.”…
