Předseda výboru pro obranu poslanecké sněmovny a poslanec Pavel Žáček (ODS). FOTO: archiv ODS
FOTO: archiv ODS
Z deseti miliard korun, o které vláda Andreje Babiše spolu se svým pseudokoaličním partnerem – komunistickou stranou – připravila rezort obrany, oproti slibu vrátila jen pět miliard. To podle člena sněmovního výboru pro obranu Pavla Žáčka (ODS) složitou situaci armády neřeší. Jak vysvětluje v rozhovoru pro deník FORUM 24, Babiš k poloviční částce nedospěl žádnou analýzou potřeb ministerstva obrany, ale „jednoduše to vydělil dvěma a šel jednat s komunisty“. Podobný lehkovážný přístup k otázce bezpečnosti podle Žáčka nutně znepokojuje i část Babišových voličů, kteří ve volbách upřednostní takové politické síly, které nedávají bojeschopnost naší armády do rukou komunistů.
Hlavní zpráva o středečním jednání bezpečnostního výboru byla ta, že jednotně apeloval na vládu, aby co nejdříve vrátila peníze, které na nátlak komunistů vyvedla z rozpočtu rezortu obrany. Jak k jednání přistoupili komunisté?
Zástupce komunistické strany ve výboru na středeční schůzi vůbec nepřišel. Měl by přitom vysvětlovat, co komunisté blokováním části rozpočtu obrany vlastně sledují, a měl by si také vyslechnout od státního tajemníka, náměstkyně a náčelníka generálního štábu, co by výpadek peněz v konečném důsledku znamenal. Ti mimochodem velmi podrobně popsali, jak by to ohrozilo procesy uvnitř ministerstva a jak by se některé akvizice mohly zastavit. Pokud se totiž některé věci, které se podařilo za všeobecné podpory nastartovat, nerealizují v nejkratší době, musely by se vrátit úplně na začátek. Vedlo by to ke strašnému zpoždění, které si armáda nezaslouží.
Jak vláda vůbec zdůvodňuje pokračující zadržování peněz z rozpočtu obrany, když původní argument, že šlo o schválení státního rozpočtu, už neplatí?
Politickou stránku věci jsme nadhazovali z opozice, ale bezvýsledně, už proto, že tam pana ministra Metnara nezastupoval politický náměstek, který byl na jednání vlády a mohl by sdělit ty politické argumenty, které tam padly. Byl tam místo něj státní tajemník, což je státní úředník, který by se ze zákona měl politickým věcem vyhýbat.
Nicméně ten vyděračský potenciál komunistů je naprosto zřejmý a to, že drží v tomto smyslu vládu pod krkem. Také jsme se dozvěděli, že když se těch 10 miliard rozdělí na dvě částky, tzn. pět miliard teď a pět miliard někdy v budoucnu, nevíme kdy, tak to situaci neřeší. Ekonomický aparát ministerstva se sice připravuje na krizovou situaci, ale je zjevné, že by se toho zhroutilo příliš mnoho. Takže jestli komunisté chtěli dostat rezort obrany do krize, skoro to vypadá, že se jim to podařilo.
Máte od vlády nějakou prognózu, kdy bude ministr Lubomír Metnar zpátky v úřadu?
To nemáme. Nevíme, jak dlouho bude ještě kvůli nemoci „v izolaci“. Ale ptáme se po něm a připomínáme, že už je jedna dvanáctina roku za námi, což v dlouhodobě plánovaném procesu akvizic představuje obrovský problém. Na premiéra apelujeme, ať zbývající prostředky do rozpočtu vrátí co nejdříve, aby všechny potřebné procesy mohly běžet.
Vymlouvá se premiér na nemoc pana ministra?
Na schůzi jsme premiéra neměli, věděli jsme ale, že zas bude mít jednání s předsedou KSČM. Je zjevné, že ten zmatek, který vypukl, vychází z toho, jak komunisté vydírají premiéra Babiše kvůli jeho koalici s nimi.
Vláda nebo premiér v této věci ovšem žádný manévrovací prostor nemají, protože ty naše závazky je nutné plnit. Premiér také ví, kdy se které akvizice zastaví a už nebude cesty zpět, a já doufám, že to má na zřeteli.
Zatím je ovšem jasné, že obrana v přislíbeném termínu nedostala zpět žádné peníze a po termínu pak jenom jejich polovinu. Jak se tedy má věc s Metnarovou pohrůžkou rezignací?
Tím, že tam pan ministr nebyl, ta otázka, jak vážně to myslel, nepadla. Nicméně platí, že je nutné do toho rezortu dostat zpátky celou tu částku, s níž počítal při plánování zejména akvizic.
A nenabízí se nyní opozici téma Metnarovy rezignace zvednout?
Teď se ministra ptát, když je takto nemocí vyloučen z toho jednání na výboru, není úplně fér.
Řekl bych, že spolu s premiérem jsou na tenkém ledě oba dva, protože nesou tu největší zodpovědnost. Premiér má při té komunikaci s komunisty v ruce veškeré nástroje, takže je to na něm.
Jestliže jste zmínil, že premiér s ministrem nesou zodpovědnost, co to v daném případě vůbec znamená?
Premiér je zodpovědný za celou vládu i za získání podpory pro její kroky u koaličních partnerů. Druhý ústavně zodpovědný je ministr. Z nich tu zodpovědnost ústavní a politickou nelze odejmout.
Odejmout ji nelze, lze ji ale vymáhat?
Ta zodpovědnost tu je. Není nikdo jiný ústavně politicky zodpovědný. Pak je tu další hráč, vrchní velitel prezident.
Vždyť jen zformulovat škodu, která by zmařenými či oddálenými akvizicemi nastala, by bylo velice těžké.
Tak daleko ani nezacházím, nedovedu si to ani představit. Dotklo by se to toho, co pan ministr se svým týmem dosud udělal, a i on si je vědom toho, že to prostě nejde. Předpokládám, že s premiérem Babišem mají od expertů z ministerstva nějaký deadline, který, předpokládám, bude respektovat. Nechci, abychom byli směšní v ohledu našich závazků vůči našim partnerům například v NATO.
To ale není zrovna věc, které by se pan premiér děsil.
Zdůrazňuji to proto, že mně to jako závažný argument připadá. Jestli on do určité míry podceňuje politické partnery nebo politické protivníky v České republice – což tak někdy z jeho vystoupení vypadá – tak si myslím, že vážnost zpochybnění našeho mandátu a našich závazků z úrovně té hlavní bezpečnostní geostrategické síly, v které jsme zapojeni, tak to si myslím, že musí být velmi vážný argument, který může mít stejnou váhu jako politická realita u nás.
Zřejmě ale nebude mít váhu pro Babišovy voliče, a tím pádem nebude mít váhu ani pro Andreje Babiše.
Může to tak být, ale ten závazek tady přesto je a není možné se z něj vymanit. Týká se to i příslibu odvádění dvou procent HDP, který formuloval premiér Babiš i při návštěvě Spojených států. Dnes už také víme, že zástupce nové administrativy a generální tajemník NATO potvrdili, že ta dvě procenta platí. Ty závazky jsou natolik úzké, že je třeba jim dostát. Pokud si pan premiér může doma hrát nějaké hry, jednou plačtivě někde vyjednávat a druhý den na toho samého aktéra politického jednání řvát, tak ve vztahu k našim aliančním partnerům nic takového neplatí. Je to jiná úroveň, týkající se naší kolektivní obrany. Sice to možná není schopen prodat svým voličům, ale je to faktor, který musí brát velmi vážně.
Případné neplnění závazků nakonec vnímá i část Babišových voličů. A kdo připustil ty hrátky s komunisty, je také jasné – Andrej Babiš. Pro část jeho voličstva to může být silný signál k tomu, že by to měl vzít do ruky někdo kompetentní, kdo dokáže smysl příspěvků na obranu vysvětlit. Zkrátka politické síly, které nedávají bojeschopnost naší armády do rukou takového zpátečnického politického faktoru, jakým je komunistická strana.
Jak chápete ono údajné rozdělení vracení peněz do rozpočtu ministerstva obrany na – snad – dvakrát pět miliard korun? Neasociuje vám to onu nechvalně známou ruskou salámovou metodu?
Přesně tak. Připadá mi to jako určité zoufalství, kdy nikoli ministr, ale spíš premiér věděl, že potřebuje udělat nějaké gesto, jímž nakonec také ukazuje jakousi sílu, která po těch posledních volbách upadá, a myslím si, že to vydělil dvěma bez nějakého rozmyslu a rozhodně tak neučinil na základě jakékoli analýzy, která by vycházela z potřeb ministerstva obrany. Vydělil to dvěma a šel zas s otevřeným hledím jednat s komunisty, kterým se to pochopitelně líbí.
