Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharova FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY-SA 4.0/Nikita Kočuk
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY-SA 4.0/Nikita Kočuk
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová, tedy osoba, která má v popisu role lhát od rána do večera, se pustila do interpretace díla George Orwella. Je to něco podobného, jako kdyby Joseph Goebbels pronesl přednášku na téma „média jako hlídací pes demokracie“.
Zacharovová hovořila se studenty v Jekatěrinburgu. Jeden z účastníků akce položil mluvčí otázku, co má odpovědět svým přátelům v zahraničí, kteří srovnávají stav společnosti v Putinově Rusku se společností v Orwellově románu 1984.
Zacharovová tazateli poradila. Student má svým známým v zahraničí objasnit, že román 1984 je „o „nich, ne o nás“. „Dlouhá léta jsme si mysleli, že Orwell popisuje totalitu. Jedná se o jeden z globálních padělků. Orwell psal o konci liberalismu. Psal o tom, že liberalismus dovede lidstvo do slepé uličky. Nepsal o SSSR, ale o společnosti, v níž žil, o zhroucení myšlenky liberalismu.“
Zmínila také takzvanou „cancel culture“ rozšířenou na Západě, kdy běžní uživatelé na internetu prý ponižují a umlčují lidi, jejichž názory neodpovídají názorům „pokrokové“ většiny. Podle Zacharovové jde přesně o ty jevy, které Orwell popsal ve svém románu, a Putinovo Rusko podle ní rozhodně takovouto antiutopii nepřipomíná.
Orwell by musel zajásat. Zacharovová sama je typická orwellovská postava. Paní mluvčí si jistě může literární díla interpretovat, jak chce. Kdo ale četl něco o interpretacích třeba od Umberta Eca, tak ví, že intepretací sice může být nekonečné množství, ale některé nejsou legitimní, protože pro ně není žádná opora v daném textu. Nemůžeme třeba tvrdit, že svatý Augustin ve svém díle O Boží obci kritizoval Ameriku, protože podle toho, co víme, o existenci Ameriky v 5. století nemohl mít tušení.
Orwell jistě nemohl mít při psaní románu 1984 na mysli putinovské Rusko, neboť Putin se narodil dva roky po Orwellově smrti. Že ale dobře znal SSSR, o kterém sám Putin vykládá, že to je „historické Rusko“, nemůže být pochyb. Mnoho momentů v knize odkazuje na stalinské metody, které byly docela jedinečné, protože je do té doby nikdo nepoužíval, dokonce ani nacisté ne. Monstrprocesy, kde se lidé přiznávají ke zločinům, které nespáchali, to nacisté neprovozovali. Stejně tak se gestapo snažilo z lidí mučením dostat, co vědí a jak to bylo, nikoli donutit je na veřejnosti vykládat, co nebylo. Mučírny v románu 1984 jsou inspirované stalinskými mučírnami. Komunista Georgi Dimitrov se ještě v Německu mohl před soudem hájit, že nemá nic společného s požárem Říšského sněmu, a dokonce se uhájil. Komunisté, kteří patřili ještě k Leninovým druhům, se v SSSR přiznali k tomu, co neudělali.
Univerzální zloduch Goldstein má předobraz v Trockém, vaporizace, kdy lidé mizí beze stopy fyzicky i ze všech záznamů, celkem popisuje, jak za Stalina různí činovníci postupně mizeli z funkcí, fotografií, historických knih, jako by nikdy nebyli.
Oproti tomu nenajdeme v 1984 nic, co by mohlo podpořit teorii, že jde o kritiku liberalismu. Orwell nesnášel totalitarismus a imperialismus, přesvědčením byl socialista, ovšem zarytý antistalinista. Liberálové nikde na světě nikdy nenastolili žádnou diktaturu.
Byl to sám Putin, kdo SSSR označil za „historické Rusko“. Putin byl příslušníkem tajné policie. V Rusku zatýkají už i lidi, kteří stojí na ulici s kusem papíru, na kterém jsou místo slov jen hvězdičky, s kusem papíru, na kterém není napsáno nic, nebo dokonce i jen bez papíru a gestem rukou naznačují, že papír jakoby drží. Protože kdyby papír drželi a kdyby na něm bylo něco napsáno, jistě by to bylo něco o speciální operaci, která přece není žádnou válkou. Jedna země sice pošle desetitisíce vojáků do sousední země, střílí tam a bombarduje, zapaluje města, chce dobýt hlavní město, ale válka to prý není. Je to speciální operace. Raději nedomýšlet, jak by to vypadalo, kdyby Rusko vyhlásilo nějakou obecnou operaci. Jedním z hesel v 1984 je „Válka je mír“. Celý kejkl se speciální operací není nic jiného. Stejně jako absurdní výklady Sergeje Lavrova, že Žid Zelenskyj vede nacistický režim a že Hitler měl židovské kořeny. Tohle je „Orwell“, nikoli hnutí cancel culture.
Cancel culture na Západě může mít nějaké orwellovské rysy, jako je může mít leccos jiného. Narozdíl od putinismu může ale obsahovat aspoň nějaké malé jádro, o kterém lze diskutovat. Karel IV. třeba schválil pogrom na Židy v Norimberku v roce 1349. Pogromistům židovské domy dokonce věnoval předem. Mohli bychom tedy Karla IV. označit za antisemitu a vymazat ho z historie. Nikdo soudný to ale neudělá, protože pak by nám v dějepise nezbyl skoro nikdo. Politici se mohou omlouvat za zločiny spáchané proti různým etnikům před staletími, ačkoliv oni sami nikdy žádné zločiny nespáchali. K těm událostem ale aspoň mnohdy skutečně došlo.
Putin a spol. si ale vymýšlejí věci, které nejsou pravda, tedy jejich výpovědi nemají žádný vztah k realitě. K tomu, co „poznáváme smysly a jinými poznávacími prostředky“, jak by řekl i Lenin. Na Ukrajině najdeme krajní nacionalisty, kterých bude nějaké (v procentech vyjádřené) jednomístné číslo. V Rusku je takových lidí plná Státní duma, každodenně vystupují ve státní televizi a žertují o jaderném úderu na západní země. Cancel culture provozuje současné ruské vedení za spolupráce akademiků a mediálního služebnictva. Odstraňování lidí z vlastní historie, ahistorické výklady, obviňování nevinných, nepochopení zavedených a dost přesných pojmů.
Orwell by mohl nad Zacharovovou jásat, kdyby se jejích vystoupení dočkal. Nejspíš by ale nejásal, jen by se mu z ní udělalo zle.
