Není moc postav, které by pro Českou stranu sociálně demokratickou představovaly určitou naději a ukazovaly alespoň nějakou cestu, kterou by se partaj mohla vydat. Jednou z nich a možná nakonec tou poslední je hejtman Pardubického kraje Martin Netolický, který je dnes, dá se říct, nejúspěšnějším sociálně-demokratickým politikem. Může stranu zachránit a vytáhnout ji z nejhoršího, nebo je už pozdě a sociální demokraté dál neochvějně směřují ke svému konci ve vysoké politice?

Sociální demokracii v lednu čeká volební sjezd. Má tak poslední příležitost odhodlat se před volbami do sněmovny k významnějším změnám, které by mohly zabránit jejímu hrozícímu vypadnutí z dolní komory parlamentu. Některé navrhuje například i Martin Netolický, který je za ČSSD už od roku 2012 hejtmanem Pardubického kraje a který jím jako jediný sociální demokrat bude i nadále.

Netolický pro Hospodářské noviny po krajských volbách uvedl: „Je nezbytné zapomenout na sestavování kandidátních listin takzvaně osvědčených osob, například z poslaneckého klubu. Jenom proto, aby se někdo neurazil. A začít se i pro poslanecké volby otvírat mimo sociální demokracii,“ zdůraznil hejtman Pardubického kraje.

A dodal: „Zcela jednoznačně to musí být téma sjezdu. Pořád žijeme ve svých místních organizacích, okresních výborech, ale zapomínáme, že lidi nevolí straníky. Volí ty, kterým rozumí a kteří mají dlouhodobě jejich důvěru. Krajské volby to jednoznačně ukázaly. Když to nezměníme, výsledek může být prachbídný.“

Martin Netolický má pravdu v tom, že právě to se sociální demokracii osvědčilo nejenom v Pardubickém kraji, kde kandidovala s hnutím Společně pro kraj, ale rovněž v Královéhradeckém kraji, kde se pro změnu o hlasy voličů ucházela společně se Zelenými a kde také dosáhla výrazně lepšího výsledku (8,88 procenta hlasů) než v drtivé většině ostatních krajů.

Rozhazování a levicovost

To ale není jediná věc, o které Netolický hovoří. Zmiňuje dokonce i změnu názvu, pod kterým se sociálně-demokratická strana uchází o přízeň voličů. Pardubický hejtman to mimo jiné rozvíjí v rozhovoru pro Info.cz z tohoto týdne, kde uvádí, že by se sociální demokraté měli zabývat také svou značkou.

Dále čtěte

Z početného zástupu zůstaly jen zbytky. Už teď lze říct, kdo asi v parlamentu za ČSSD jako poslední zhasne

Hůře Česká strana sociálně demokratická v letošních senátních volbách už dopadnout nemohla. Její senátorský klub měl doposud 13 členů. Po…

„Ta současná není moderní. Navrhoval jsem například, abychom se přejmenovali na Sociální demokracii. Zkratka by mohla být SD, anebo SocDem. Marketingově si myslím, že to nemusí vypadat úplně špatně. Konzervativní část strany to ale nepřijala. A pokud chceme udělat restart, musíme se zabývat také dlouhodobým programem. Pokud se podívám, co prosazuje ČSSD ve vládě, nevidím to tam. Levicová politika přece není jen o dávkách. Musíme se vrátit k reálným hodnotám,“ zdůrazňuje Netolický.

Ten v uvedeném rozhovoru rovněž tvrdí, že rozhazování není levicovost – leda tak neodpovědnost. V tom má velmi podobný názor jako bývalý hejtman Plzeňského kraje Josef Bernard, který se ale nakonec se sociální demokracií rozešel a v letošních krajských volbách kandidoval už jako jednička na kandidátní listině Starostů a nezávislých.

Otázka je, zda sám Martin Netolický má ambice, chuť a odhodlání se na změnách, o kterých mluví, výrazněji podílet a stát se jejich hlavním nositelem, aktérem a protagonistou. Bez toho, aby se jich někdo ujal a prosazoval je, zůstanou jen zbožným přáním.

Cesta nejmenšího odporu

Zásadní tak bude samozřejmě to, zda Martin Netolický bude příští rok v lednu kandidovat do vedení ČSSD. Místopředsedou sociálně-demokratické partaje už jednou byl – od dubna 2018 do března 2019. Posléze se však rozhodl dát přednost raději krajské politice a práci pro Pardubický kraj.

Dále čtěte

Senátor Žaloudík odvedl velký kus práce na tom, aby lidé v Česku na virus nevěřili. Výsledky jeho úsilí sledujeme právě teď

Jan Žaloudík je jedním ze tří senátorů, kteří za sociální demokracii zůstali v horní komoře parlamentu po letošních senátních volbách.

Neméně důležité je ale i to, jaké je dnes vlastně vnitrostranické naladění uvnitř sociální demokracie. Na jedné straně zde máme hejtmana Netolického, který by stejně jako neúspěšný kandidát do senátu a místopředseda sociálních demokratů Michal Šmarda chtěl přistoupit k významnějším změnám.

Pak jsou tady tři zbývající sociálně-demokratičtí senátoři, kteří poté, co přišli o svůj vlastní senátorský klub, vstoupili do klubu hnutí ANO. Ti s lehkou nadsázkou symbolizují tendenci části sociální demokracie jít cestou nejmenšího odporu a využívat možností, které straně ještě zbývají.

A potom tady máme předsedu sociálně-demokratické partaje Jana Hamáčka, který před krajskými volbami povolal straně na pomoc bývalého statutárního místopředsedu ČSSD a někdejšího hejtmana Jihomoravského kraje Michala Haška a udělal z něho volebního manažera.

Nyní se Hamáček s Haškem tváří, že partaj v krajských volbách dopadla lépe, než jak to původně podle průzkumů vypadalo. V první řadě ale sázejí na tradiční voliče a témata, v čemž se od Netolického a jeho důrazu na modernizaci strany minimálně zčásti odchylují.

Těžko říct, co z toho všeho ještě vzejde, ale to, že by se Martin Netolický po lednovém stranickém sjezdu vyšvihl do čela partaje nebo alespoň do jejího nejužšího vedení a začal stranu úspěšně tlačit směrem, o kterém mluví, se nezdá být příliš pravděpodobné.