Andrej Babiš (ANO) FOTO: ČTK / Deml Ondřej
FOTO: ČTK / Deml Ondřej
Pokud by snad někdo pocítil stesk po Andreji Babišovi, jak ho známe z jeho nejlepších komediálních výstupů typu „motýle a já jsem byl na výstavě“, může si to po chvilkové pauze, kterou si Babiš po prohraných prezidentských volbách naordinoval, řádně vynahradit. Při obstrukcích trvajících už od úterý 28. února se jako obvykle rozjel na vlně v oceánu nesouvisejících nesmyslů a ode dna lovil nebývalé perly. Velmi ho třeba zlobí oligarchové vlastnící média. A chtěl by klikat.
Soudě z Babišova zhruba tříhodinového vystoupení proneseného ve čtvrtek 2. března po třech dnech a dvou nocích obstrukcí, úpí Česká republika pod tvrdou botou totality. To nám mnohokrát připomněl a zopakoval, zřejmě pro případ, že by si toho hrůzného stavu někdo nepovšiml a byl si jistý, že žije v demokracii a ve svobodě. V duchu svých nejlepších tradic Babiš v proslovu zběsile rozmixoval nářek nad kdečím, od zlých médií po prohru v boji o Hrad, s útoky na kdekoho včetně nezbytného globálního zloducha Bakaly a politiků, kteří jsou moc mladí, takže by neměli být v politice, protože on prý v jejich věku pracoval. To vše si mohl národ užít ve známé směsi češtiny, slovenštiny a výrazů nepatřících ani do jedné z těchto řečí, kterou zlí jazykové nazývají hornouherskou staroslověnštinou.
„My tady máme novou totalitu. Takže tady je nová totalita médií, protože ti oligarchové, kteří vlastní ta média…,“ vykřikoval rozhořčeně Babiš. Z lavic ministrů a vládních poslanců se v té chvíli rozlehl pobavený smích a potlesk. „A ten, ano, ti oligarchové – a děkuju, že jim tleskáte, protože samozřejmě to jsou vaši sponzoři a už to, že vám dovolí vlastně, abyste se dostali do těch médií, protože tradičně ty strany nemají peníze ani média,“ nedal se ve svém svatém tažení proti oligarchům rušit majitel mediálního domu Mafra, skutečný vlastník holdingu Agrofert a politik v jedné osobě.
Pokud by se v tom snad někdo nedokázal vyznat, a že by nebylo divu, tak oligarcha Babiš vlastnící podstatnou část českého mediálního trhu se pohoršuje nad vyfantazírovanou totalitou nastolenou – kým jiným než oligarchy. Kromě toho se zdá, jako by sám sebe – oligarchu vlastnícího média – označoval za sponzora vládních stran. Správně a pravdivě však podotýká, že (tradiční) vládní strany žádná média nevlastní. To jen předseda momentálně opozičního, předtím vládního hnutí ANO.
Hrůzy totality v naší zemi mu však nedávají pokoje. „Takže já se vrátím k té totalitě,“ upozorňuje. „Takže jak to máte namyšleno? Zítra nás zaříznete, což by bylo dobré, kdybyste nám sdělili, v kolik hodin, abych byl tady, já potřebuju klikat. Vylepšuji skóre. Osmého je to v senátu, ne? Tak to máte v plánu. Večer je hotovo. A v devět je inaugurace a pan prezident řekl, že se vyjádří desátého. A tam se uvidí, jestli je to totální totalita, jestli i pan prezident, váš kandidát, bude součástí této nové totality, nebo, jak se to často stává, když je někdo zvolen, tak zapomene a bude hodný a bude chtít spojovat.“
Pozoruhodné množství myšlenek pronášených s rozhořčenými „výjezdy“ do fistulky. Že snaha vlády, aby vůbec mohla vládnout, prosazovat zákony a nedovolit nadobro ochromit sněmovnu, je v Babišových očích totalita, už tedy víme. Nově se však dozvídáme, že prezident Pavel, pokud nižší valorizaci podepíše, bude dokonce totálně totalitní. Pokud se ale zachová v souladu s přáním ANO a rozhodne se zákon vetovat, bude „hodný“. Dále zjišťujeme, že pan poslanec Babiš stále žije v představě, že práce zákonodárce spočívá primárně v „klikání“, kterýžto výraz užívá místo normálního „hlasování“. Chce klikat. Potřebuje klikat.
„Mí kolegové nemůžou mluvit, vážení kolegové, vy nejste na tom tak dobře jak já, protože vám jenom zakazují mluvit, ale na mě už jsou dva zákony – lex Babiš jedna,“ pokračuje a po chvíli už se zase ztrácí v myšlenkové marmeládě. „To je, o čem mluvil kolega Nacher, že nemám koaliční potenciál. Když jsem říkal Sobotkovi, že ta letecká záchranka smrdí, tak mi na vládě řekl, vy máte Kapsch. Říkám, cože? My máme Kapsch? Vy si myslíte, že my krademe? Ne, my nekrademe. Proto já nemám koaliční potenciál.“
Všem jasné? Záchranka smrdí, Sobotka, cože, Kapsch, všetci kradnú, iba my v ANO někradněm. A už svištíme po tobogánu k oblíbené České televizi: „Takže Česká televize ignoruje Babiše. Je to uvěřitelné, je to uvěřitelné. A já vám zítra budu tady číst z analýzy předvolebního vysílání České televize, ale pokud budete zvědaví, tak můžu to přečíst i dneska, šedesát dva reportáží, negativních zpráv. Ale proč to tak je? Protože tam chodí nějaký nezávislý. Takže jsme se dozvěděli, o Babišovi jsme se nic nedozvěděli, protože Babiš tady navrhl a opakovaně, pane premiére, jsem tady rád, že jste tady, že můžete, když jste tady všechno zprivatizovali…“
Pořád jasné? Česká televize Babiše ignoruje natolik, že o něm natočila 62 reportáží. A chodí tam nějaký nezávislý. Kdo ví, jestli to není ten samý, co za covidu podle Babiše „přišel v nějakém čase“. A ti, kteří měli přijít, pak nepřišli.
Totalita zazněla z úst Andreje Babiše celkem třináctkrát. Od někoho, kdo je podle příslušných dokumentů veden jako agent StB s krycím jménem Bureš, to tak trochu zní jako praktická ilustrace známého rčení, jak nemoudré je hovořit o provaze v oběšencově domě.
A kdyby tomu všemu někdo snad nechtěl věřit, a nebylo by divu, protože jako nějaká legrace či satira to skutečně působí, může si to, a i mnohem víc, přečíst ve stenoprotokolech poslanecké sněmovny. Přijde tak sice o páně Babišovu svébytnou jazykovou směsku, protože hodné sněmovní zapisovatelky projevy korigují a přepisují v normální podobě – například potěsem jako pojďte sem, gdě jako kde atd., ale sám se přesvědčí, že jde o prostou smutnou skutečnost.
