Vůdce hnutí ANO Andrej Babiš FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / V posledních dnech se stále jasněji potvrzuje, že Andrej Babiš nepočítá s tím, že by respektoval zákon o střetu zájmů. Naopak je čím dál evidentnější, že bude chtít právo nějak obalamutit. Je to zřejmé už z toho, že odmítá podmínku prezidenta Petra Pavla, aby ještě před jmenováním veřejně vysvětlil, jak hodlá svůj střet zájmů vyřešit. Kdyby měl v plánu nějaké řešení, které je v souladu s existujícím právním řádem, mohl by svůj záměr bez problémů vysvětlit.
Pokud Babiš nebude chtít Agrofert prodat – což se stejně nedá stihnout –, nebo převést do skutečně slepého fondu – který ovšem naše právo nezná, nebo mu nebude vadit, když Agrofert nebude dostávat dotace ani státní zakázky, tak mu už nic jiného než obcházení a překrucování zákonů nezbývá. Proto začal tvrdit, že naše ústava neříká, že by střet zájmů byl pro jeho jmenování překážkou. To není tak úplně pravda. Ústava sice nezmiňuje přímo střet zájmů, ale stačí si přečíst článek 70. Ten říká: „Člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Podrobnosti stanoví zákon.“ A tím zákonem je střet zájmů.
Problém je ale v tom, že česká právní úprava střetu zájmů je děravá a dá se obejít. Andrej Babiš se nejvíce ohání tím, že podle zákona má být případný střet zájmů vyřešen až po jeho jmenování do funkce. To je sice pravda, ale v okamžiku, kdy už bude Babiš jmenován premiérem, tak jediné právní důsledky toho, že zákon o střetu zájmů nedodrží, pro něho mohou být buď pokuta, nebo skutečnost, že Agrofert přijde o dotace a zakázky. A to ještě za předpokladu, že úřady, které v tu dobu už budou podřízené Babišově vládě, budou zákon dodržovat, o čemž lze vážně pochybovat. Zbavit Babiše funkce už samozřejmě nebude možné.
To staví prezidenta do poněkud ošemetné pozice. Měl by sice vycházet z předpokladu, že politici – zejména ti, kteří vyhráli volby – ctí zákony, a důvěřovat Babišovi, že se porušení zákona o střetu zájmů vyvaruje. Všichni ale známe Andreje Babiše a pamatujeme si, jak obcházel zákon v minulém funkčním období. Navíc je to člověk, kterému reálně hrozí trest za podvod. Prezidentova ostražitost je tedy plně namístě a pravdu mají ti právníci, kteří tvrdí, že prezident by měl mít jistotu, že jmenováním Babiše nebude přispívat ke vzniku nějakého protiprávního stavu. Pokud by se Babiš jako premiér dostal do střetu zájmů i z hlediska legislativy Evropské unie, tak z toho navíc může být vážný problém pro celou Českou republiku. Prezident se právě tomuhle snaží zabránit, a proto žádá před případným jmenováním Andreje Babiše předsedou vlády jasnější záruky.
Veřejné vysvětlení, jak hodlá budoucí premiér dostát splnění zákonných podmínek, sice není úplně obvyklé, ale obvyklá není ani celá situace a chování Andreje Babiše už vůbec ne. Nikde sice není napsáno, že prezident republiky může chtít, aby Andrej Babiš veřejně něco slíbil, ale nikde není ani napsáno, že to nemůže žádat. Pokud by Babiš prezidentovi na Hradě něco slíbil a pak to nechtěl dodržet, mohl by se vymlouvat třeba na špatnou akustiku, jako to udělali jeho podřízení v kauze zvýšení věku pro odchod do důchodu. Porušení veřejného slibu bude pro Babiše o něco obtížnější, i když ne nemožné, zejména při Babišově hroší kůži.
Babiš bude zcela jistě mlžit a kličkovat, jak je jeho zvykem. Bude tvrdit, že převedením Agrofertu na své děti zákonu o střetu zájmů vyhověl, případně se pokusí zákon v parlamentu změnit, jak již jednou naznačila Alena Schillerová. Ale zcela jistě vytvoří právní zmatek, ve kterém budou právníci, kteří jsou mu nakloněni – jako je třeba údajný ústavní expert a neúspěšný kandidát na ústavního soudce Aleš Gerloch – tvrdit, že může mít pravdu.
Babiš bude postupovat podobně, jako to dělá Donald Trump, když něco rychle rozhodne a pak nechá na jiných institucích, aby to zpochybnily, a na soudech, aby jeho kroky označily za neplatné, nebo také ne. Případná žaloba kvůli střetu zájmů se dostane před správní soudy, které budou muset rozhodnout, zda Babišovo řešení střetu zájmů zákonu vyhovuje, či nikoli. To pak bude znamením pro všechny úřady, jak nakládat s dotacemi a zakázkami pro Agrofert. Kdy se takového rozsudku dočkáme, je ve hvězdách, ale pravděpodobně to bude až po uplynutí čtyřletého období Babišovy vlády.
Požadavky prezidenta republiky na Andreje Babiše tedy nejsou extenzivním výkladem ústavy ve stylu Miloše Zemana, jak někteří Babišovi obdivovatelé tvrdí, ale naopak počátkem boje za dodržování zákona o střetu zájmů, a tedy i za dodržování právního státu. Tak bychom se měli k prezidentovu jednání stavět. Jasné veřejné vysvětlení Andreje Babiše je minimální podmínkou pro jeho jmenování. Ostatně nikde není napsáno, že prezident musí premiérem jmenovat právě vítěze voleb.