Ilustrační foto FOTO: ČT
FOTO: ČT
Taky by to mohla být zpráva dne. Kdyby se takových neobjevovalo denně víc. Jak vyšlo najevo, majitelem firmy, po níž armáda vymáhá 666 milionů korun kvůli zakázce na sportovní boty pro vojáky, je podle zjištění Radiožurnálu šedesátiletý invalidní důchodce Jaroslav Š. Ten má na krku exekuce za šest milionů korun a podlomené zdraví.
Kdo je majitelem firmy, která má zakázku od ministerstva obrany? „Vyučený zedník Jaroslav Š. přežívá na okraji Kutné Hory v prodejně, kde dříve býval bazar se starou elektronikou a oblečením nebo obchod se suvenýry. Ve vitrínách jsou natažené fólie a kartony, aby z ulice nebylo vidět dovnitř. Toaleta s umyvadlem jsou v zaprášeném kumbále na chodbě domu.“ (iRozhlas.cz)
Pan Š. podle svého bratra trpí neurologickým onemocněním a častými výpadky paměti a dluží kolem šesti milionů korun za spotřebitelské úvěry, které nemůže splácet. Žije z invalidního důchodu.
Tento nebohý muž je ale podle odhalení Radiožurnálu „majitelem a jediným jednatelem italské firmy Milano Lavora, pod kterou přešla česká společnost Xena Praha. Fúze obou firem se domluvila letos 30. ledna v Římě a podle notářského zápisu zveřejněného v obchodním rejstříku se jí účastnil i invalidní důchodce z Kutné Hory.“
Firma Xena měla Armádě ČR dodat sportovní obuv za 666 milionů korun. Boty jsou ale podle armády nekvalitní. Firma tvrdí opak. Na invalidním důchodci si ovšem stát sotva něco vymůže. Podle jeho bratra Josefa nemohl pan Jaroslav žádnou firmu koupit, protože na to neměl peníze a má „toho Parkinsona“, takže ho nejspíš někdo využil.
„Za firmou Xena Praha do loňského října stál podnikatel Vlastislav Římský. Ten podepsal i zmíněnou rámcovou smlouvu. Pokutu od ministerstva obrany odmítá, tvrdí, že na ni resort nemá právo, píše web iRozhlas.cz. Podle původního majitele Římského šlo o malichernou vadu. Podle ministerstva ale nikoli, protože se jednalo o problémy s podrážkami, které měly mít podle zadání trojitou podešev, a tu neměly.
Loni přešla firma na společnost z Velké Británie. Římský údajně neví nic o tom, že o tři měsíce později se v Itálii domluvila fúze Xeny Praha s italskou společností Milano Lavora, která nemá žádné zaměstnance a patří zadluženému důchodci Jaroslavovi Š.
Naděje na vymožení pokuty z Itálie je prakticky nulová a obtížné bude i vyšetření celého obchodu.
Po podivných obchodech s dodávkami čínského zdravotnického materiálu tu teď tedy máme zakázku pro ministerstvo obrany, kde zřejmě nějak netušili, s kým mají tu čest. Bylo by zajímavé vědět, s kým vlastně jednali. S důchodcem, co žije v bývalém obchůdku s umyvadlem a záchodem v kumbále na chodbě? Tohle je ta vláda odborníků, co měli nahradit „tradiční politiky“ a „nemehla“? Tak už je líp?
