Miroslav Kalousek FOTO: Tomáš Rimpel / se souhlasem
FOTO: Tomáš Rimpel / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Pohled na politickou scénu naplňuje některé voliče stejným zoufalstvím jako určité lidi, když si nemohou vybrat úžasný protějšek na seznamce. Nikdo neodpovídá jejich ideálům, někdy nejenom přísným, ale dokonce, ani když se hodně sleví z nároků. Pak je jenom krok k pokušení založit novou politickou stranu, která posbírá ony mýtické hlasy ležící na ulici. Výsledky ovšem nebývají příliš slavné. Není těžké ukázat, proč jsou některé takové pokusy zřejmě předem dost beznadějné.
Spekulací, tajemných náznaků i reálných pokusů založit nový subjekt máme k dispozici několik. Byl tu podnikatel „betonový král“ Tomáš Březina, který zakládal Konzervativní občanskou stranu a pokoušel se nejspíš zlákat Miroslava Kalouska. Zdá se, že teď je podnik u ledu. Také je tu GEN již zaregistrovaný bývalým pražským zastupitelem za ANO Vojtěchem Ryvolou, který by se dal zaměřením čekat spíše někde kolem politického středu. Nikomu se ale nejspíš v subjektu s nejistou budoucností, byť by se na to našly i peníze, nechce nasadit vlastní kůži. Opatrnost je pochopitelná.
Politoložka Markéta Friedrichová zveřejnila na sociální síti X výsledky průzkumu společnosti NMS Market Research, které ukazují na rozložení preferencí občanů v Česku.
V @nms_czech jsme si pro volební rok připravili několik analýz. Vykopáváme průzkumem politických postojů českých voličů! 🎉
— Tereza Friedrichová (@t_friedrichova) February 12, 2025
Ukážeme vám, jaké postoje zaujímají čeští voliči, jaké pozice mají politické strany a co to znamená pro volby 2025.
Thread 🧵(1/14) pic.twitter.com/7U5dnerzlM
„Základem politického soupeření jsou dnes dvě osy – ekonomická a kulturní. Ekonomická tradičně vyjadřuje postoje voličů na pravici a levici. Kulturní sleduje postoje ke globalizaci, migraci, EU, klima změně atd. Pomocí série standardizovaných výroků jsme si Čechy rozdělili do 5 segmentů: autoritativní levice, autoritativní pravice, liberální levice a liberální pravice a segmentu středových voličů,“ píše Friedrichová.
Jak to dopadlo, je z diagramu jasné. Největší segment tvoří autoritativní levice (48 procent) požadující silný stát a uzavřenější společnost. Tam patří voliči ANO, výrazně víc nalevo Stačilo! a hnutí SPD, která je zase výrazně „nahoře“, pokud jde o autoritativní přístupy. Dále je tu liberální levice s 20 procenty, která se levicově dívá na řízení státu a roli státu v ekonomice, ale kulturně jsou liberální. Sem patřili před lety i Piráti. Dnes už v tomto kvadrantu ale viditelnou stranu zastupující názorové preference levicových liberálů nenajdeme.
Pak přichází zklamání pro pravicové voliče, protože těch je názorově v Česku jen 17 procent. Oč méně je ovoce k utrhnutí (voličů), tím více je tu stran, které se o ně ucházejí. Od roku 2019, z kterého pochází starší diagram, se situace mohla trochu změnit, ale v zásadě na tomto poli najdeme ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a hnutí STAN.
Analýzu jsme nedělali jen proto, abychom si rozřadili voliče, ale abychom přispěli do debaty o tom, zda je v Česku prostor pro novou (pravicovou) stranu. Dobře to jde vidět na následujícím grafu, data za strany (@ches_data) jsou ale z roku 2019, takže spíše orientační… (8/14) pic.twitter.com/n3JOSUqNc3
— Tereza Friedrichová (@t_friedrichova) February 12, 2025
Pointa je už zřejmě dost jasná. Pokud by někdo snil o tom, že založí novou a konečně autentickou pravicovou stranu, podaří se mu najít nové voliče jenom velmi těžko. Upspěje jedině tak, že je sebere některé z ostatních stran na pravé půlce mapy. Není tam totiž dostatečné množství lidí, kteří pravicově smýšlejí. Kvůli nějakému pravicovému projektu pravicově smýšlet pochopitelně nezačnou.
Kdyby někdo o politice uvažoval čistě marketingově, má k dispozici velké množství nikým nezastoupených hlasů „vlevo dole“. Pohled na obrázek celkem vysvětluje, proč má tolik hlasů hnutí ANO. Lidí, kteří jsou trochu doleva a trochu se sklony k autoritativním hodnotám, se v republice dost urodilo. Tento prostor ovšem už opanoval Andrej Babiš, který si jako oligarcha může v klidu říci, že zdroje tu jsou. Hodně potenciálních voličů proměnil ve skutečné voliče.
Zakládat jakoukoli novou politickou stranu několik měsíců před volbami a bez přípravy a úplně od nuly by byla zřejmě ztráta času, energie a peněz.
Pouhá čísla samozřejmě vůbec neznamenají, že by příští vládu nemohly sestavovat strany, které jsou laděny spíše doprava, protože jsou tu ještě jiné faktory. Když necháme stranou úlohu jednotlivých osobností a jejich větší nebo menší charisma, je důležité také to, kolik lidí s určitými názory třeba vůbec nepřijde k volbám. Také může rozhodnout, kdo dá nakonec kvůli konkrétním okolnostem svůj hlas stranám, s kterými třeba nesouhlasí ekonomicky, ale spíše s nimi souhlasí kulturně (tam můžeme zařadit i ono proruský/protiruský) a také, kam se přikloní ti všichni, kteří se pohybují kolem politického středu.
Lidé totiž nejenom sami tvoří segmenty ve společnosti, ale mají také segmenty ve své hlavě, a někdy kulturní záležitosti mohou převážit nad ekonomickými ohledy. Záleží pak na obratnosti konkrétních politiků, což už je jiná disciplína než politické statistiky.
