Učitelka sedí za katedrou. Začíná výklad. Třída je dokonale vypulírovaná. Tabule je čistě setřená. Osvětové plakáty na stěnách jsou barevné a názorné. Něco je však jinak. Učitelka hovoří, ale před ní stojí jen pusté řady lavic. Chybí tu děti. Bližší pohled na plakáty odhalí, že obsahují varování před nástražnými výbušnými systémy v podobě granátů, min, ale i hraček.

„Děti ve městě v Charkově do školy chodit často nemůžou kvůli vzdušným poplachům,“ vysvětluje mi dobrovolník Petr Drápal z organizace Česká stopa. Na Ukrajině byl s pomocí během posledních čtyř let tolikrát, že se mu razítka z hraničních přechodů málem nevejdou do pasu. Před nedávnem se vrátil z míst, která se nacházejí jen pár kilometrů od fronty. Ukazuje mi fotografie, které ve škole pořídil. Jsou na nich třídy, školní jídelna přeměněná na kantýnu, tělocvična s lezeckou stěnou, radiátor topení, jehož žebra nějaký přičinlivý „umělec“ přetvořil do podoby různobarevných pastelek. Nejsou na nich ale skoro žádné děti.

Dále čtěte

Jdeme průlomem proti ruské elitě, hlásí český voják z Ukrajiny. Konec Starlinku prý Rusy zaskočil

„Vypnutí ruských Starlinků Rusové pocítili. Dost se jim zvýšil reakční čas,“ popisuje ze Záporožské oblasti známý český bojovník „Arisu“. Se…

„Škola v Charkově, které pomáháme, je opravdu velká. Zasáhlo mě, že všechno uvnitř vypadá, jako by mělo za pět minut zazvonit a ty děti tam přijít. Všichni učitelé a další zaměstnanci docházejí každý den do práce. Ta škola se neustále udržuje v takovém stavu, jako by na druhý den měla začít běžná výuka,“ líčí Drápal.

Základní školy v Charkově musí připravovat děti na válečnou realitu

Otevřít galerii (8)

Pokud to jde, učitelé zajišťují pro děti prezenční výuku. Ta však probíhá ve válečných podmínkách specificky. „Odehrává se v podzemním krytu. Vzhledem ke kapacitě se tam ale musí střídat, takže do školy jdou jednou týdně. Po zbytek týdne pak mají dálkovou výuku přes počítač,“ popisuje tamní praxi.

Samota dětí má ohromný dopad

„Viděl jsem na vlastní oči, jak to probíhá. Zrovna měli hodinu tělocviku. Paní učitelka měla v ruce míč a vysvětlovala dětem, jak se drží a jak se s ním hází. V té chvíli jsem si uvědomil, že vyučuje děti, které mohou být ve čtvrté třídě a nikdy v životě nechodily pravidelně do školy. Nikdy v životě možná nebyly v té tělocvičně a nehrály vybíjenou. Teď jsou ve válce, ale před ní byl covid. V té chvíli jsem si uvědomil, jak hrozný dopad to má na jejich životy,“ říká. Učitelé tak často podporují i starší děti, které v rámci vyššího vzdělávání studují třeba i v angličtině online na jiných školách.

Dále čtěte

Diskotéka hadr. Český bojovník popsal poslední kilometr v zóně smrti u Pokrovsku

„Pokud se ti povede se přiblížit na kilometr k cíli bez povšimnutí, tak máš štěstí. Pak začíná poslední kilometr. A…

„Učitelé se snaží umožnit dětem, které přicházejí v malých skupinách, zajistit vyžití i mimo školu, aby se mohly kontaktovat, socializovat a něco spolu prožily. Organizují pro ně volnočasové aktivity a hry,“ popsal. Pro školu proto nakoupili míče na basketbal a volejbal, badmintonové vybavení, pingpongový stůl a další potřeby pro sportovní vyžití dětí.

„Někdo by možná řekl, že je to zbytečné. Proč utrácet za takové ,hlouposti´? Ale nejde o žádné banality. Těm dětem to strašně chybí. Jdou do školy, po cestě se spustí poplach, přímo ve škole okamžitě zamíří do krytu, který vypadá jako zamřížovaná klec. Ale učitelé jsou svědomití a nedovolí si vystavit své žáky nebezpečí,“ vylíčil.

„Na Ukrajinu jsme ale také vezli druhý přístroj Versajet pro léčbu nekrotizujících poranění, desítky powerbank, pět stanic EcoFlow k počítačům kvůli dálkovému vzdělávání, desítky přenosných pamětí pro děti a spoustu dalších věcí,“ vypočítává Drápal. Řadu věcí zařizovali ještě dodatečně a na dálku, protože na jejich dodávku bylo nutné čekat. „Když tam učitelkám ty věci přišly, rozplakaly se,“ řekl.

V Charkově vznikla dokonce dětská dobrovolnická skupina. „Tvoří ji děti, z nichž většině během války zahynul někdo blízký – tatínek, dědeček, bratr, rodinný známý,“ vysvětluje. „Děti se snaží vojákům pomáhat. Dělají pro ně různé balíčky. Vyrábějí jim zákopové svíčky. Natáčejí videa o běžném životě, který si my ani neumíme představit. Nevidíš na nich, že by byly nešťastné, že by je neštěstí udolalo. Často se smějí, snaží se přizpůsobit době, ve které vyrůstají, a snaží se zdolávat problémy, kterým čelí,“ dodává.

Drápal a jeho skupina přivezli podporu a další potřeby zajišťují přímo podle požadavků škol, dětských skupin a humanitárních center v Charkově i v jiných městech na východě Ukrajiny. Odvezli pomoc také do Barvinkova v Doněcké oblasti. Také tam se nachází škola a také toto městečko Rusové pravidelně ostřelují. Nachází se skutečně na dosah od bojové linie.

Dále čtěte

Postřehy z rozhovorů o Ukrajině: Staví se lešení pro dům, jaký svět neviděl

KOMENTÁŘ / Příští týden proběhne třetí kolo mírových jednání Ukrajiny, Ruska a USA. Světová veřejnost k němu vzhlíží s nadějí.

„Pár dní po našem odjezdu Rusové v Barvinkove například bombardovali obytné domy. Naposledy tam trefili nákupní centrum a zasáhli sedm lidí,“ popisuje dobrovolník. Jak říká, navzdory nebezpečí ale budou do válečných oblastí na východě Ukrajiny jezdit dál. „Zavazuje nás k tomu i to, že za námi doma stojí další skupiny, které nás nepřestávají podporovat. Mnohdy jsou to lidé, kteří se zabývají něčím úplně jiným. V tomto případě finanční sbírku pro školy zorganizoval pan Petr Pupík a jeho mezinárodní skupina zaměřující se na disciplínu agility, tedy na výcvik psů. Moc rád bych jemu i jeho přátelům za to poděkoval,“ uzavřel Drápal.